Okuribito
Departures
Obsahy(1)
Daigo Kobayashi (Masahiro Motoki) je violoncellista v tokijském orchestru, který byl kvůli malé návštěvnosti rozpuštěn. Daigo se rozhodne i se svou přítelkyní Mikou (Ryoko Hirosue) přestěhovat do své rodné vesnice Yamagata. Nejdříve ze všeho si snaží najít práci a náhodou narazí na nabídku pracovního místa v jisté společnosti NK Agent s textem "Práce, která pomáhá na cestách". Nejdříve si myslí, že jde o cestovní agenturu, ale po příchodu do společnosti zjistí, jak se mýlil. Ve skutečnosti jde o specializovanou firmu zabývající se obřadním ukládáním do rakví. Pochopitelně se to jeho ženě ani přátelům vůbec nelíbí a zprvu jeho prací pohrdají a hnusí se jim. Daigo se ovšem své práce vzdát nechte a tak i po odchodu manželky pokračuje a učí se tomuto obřadnímu umění. (Kiyoshi)
(více)Recenze (218)
Jsou filmy, ve kterých se na diváka valí akce za akcí, děj neběží, ale letí a počty mrtvých narůstají geometrickou řadou. A jsou filmy, kde děj v poklidu plyne, dlouhé záběry se pozvolna střídají a mrtví se v nich maximálně oblékají do rakve. Průvodce patří ke druhým z nich, ale je natočen tak dobře, že i dnešnímu divákovi odkojenému akčními krváky, pokud není beznadějný cynik má co říct. ()
Snad pouze japonská kultura je schopna vyjádřit smrt jako společensky vnímanou hodnotu tam, kde to ostatní berou jako samozřejmost. Musím říci, že mě způsob, jakým vysílají zemřelého do posmrtného života překvapil, ale pro pozústalé je to alespoň částečnou útěchou. I když jde o tradiční japonský rituál, z filmu je vidět, že toto povolání “Průvodce“ nemá velkou oblibu ani prestiž, když hlavní hrdina raději o svém novém povolání lhal i manželce. Příběh šikovně spojuje drama s patosem i černým humorem, což mu u mě vyneslo verdikt spíše zajímavého či poučného filmu, před nějakým ohromujícím filmovém zážitkem. ()
Film krásně ukazuje, že je možné dělat jakoukoli práci tak, aby měla smysl a abychom z ní měli dobrý pocit (nedalo se srovnat, když mrtvé na odchod připravoval tento mladík, nebo když cizí muži bez zájmu a citlivosti dávali do rakve mladíkova otce). Když byla přítomna i jeho manželka, pochopila, že tato práce není nic, za co by se u svého manžela měla stydět. Film je něčím na rozmezí mezi komedií a dramatem. ()
Po první svižné třetině jsem snad překvapeně začal slepovat zlomenou hůl nad Filmovou akademií. Film se začínal tvářit jako žánrová komedie - říkám si, neobvyklý to tah Akademie; ale od zapracování se Daiga v zaměstnání nabírá film VELMI vážných a klidných rysů a začíná mezi diváky distribuovat pověstnou přidanou hodnotu - a vše je, co se týče Oscarů, ve správných kolejích. Masahiro Motoki je skvělý (zbavil se "šampónovitosti" z The Longest Night in Shanghai) a veterán Tsutomu Yamazaki mu zdatně sekunduje. Režisér navíc velmi kvalitně drží tempo, což se o jeho předešlých snímcích říci nedalo. 80 % ()
Drsné, životní, poutavé, zajímavé, emotivní, smutné. Zajímavé téma z prostředí ukládání do rakví, kdy se setkáváte s bolestí, smutkem a pláčem svých "klientů". Do toho poutavá hudba, sympatické charaktery a postavy, to vše v rukou Japonců a je to film jako hrom. Držela jsem se, abych neuronila slzu, jinak bych plakala od začátku do konce. Film, který bude pro někoho možná morbidní. ...kamínkové dopisy.. ()
Nestáva sa často, aby sme narazili na film o skrášľovačovi mŕtvol, ktorý je navyše podaný tak sugestívne a jemne. Režisér ukazuje, že profesia „sprievodcu“ vyžaduje veľkú dávku citlivosti, pretože pozostalí reagujú nielen so smútkom, ale i hnevom a dokonca radosťou. Táto profesia nemá náboženské afiliácie - ide o uchovanie spomienky na zosnulého v kruhu jeho blízkych. Do toho je vpletená komerčná línia odhaľujúca hrdinovo detstvo, problémy s manželkiným nesúhlasom s prácou a jeho hnev voči otcovi, ktorý opustil rodinu. Uvedená rovina je trocha predvídateľná, ale kým nás tvorcovia dostanú tam, kde nás chcú mať, sú jednotlivé scény rámcované melancholicky a rytmicky, takže nám to nevadí. A odmenou je naozaj celé spektrum emócií. ()
Nádherný film o životě a smrti, který vyniká v již klasickém pomalém tempu, japonským minimalismem. Vynikající propojení klasické hudby s filmem a zajímavé téma filmu (vztah japonců ke smrti). Velmi působivý zážitek. 80% ()
Opět jsem si ověřil, že asijské filmy jsou mnohem hlubší a citlivější než ty euroamerické. Krásná záležitost, při které máme možnost nahlédnout do psychologie a života člověka, který se svou prací ocitá jednou na dně společenské hierarchie a podruhé na samotném vrcholu. Vřele doporučuji. ()
Zpočátku lehce černohumorně komediální, ke konci citlivý a těžce dojímavý snímek. Tokijský cellista se po rozpuštění orchestru vrací na venkov do rodného města, kde začíná pracovat jako "ukladač do rakví" (vykonavatel komplikovaného pohřebního rituálu, který připraví mrtvé na jejich život po smrti a pozůstalým dovolí se s nimi důstojně rozloučit). Postupně se jeho vyjevenost a odpor mění v pochopení a uvědomění si důležitosti a krásy tohoto povolání. Nádherně natočené, se skvostnou hudbou. ()
... ta dokonalá hlavní melodie. ()
Mohla by som písať o tom ako čelista Daigo odišiel spolu so svojou ženou z Tokia do rodného mesta a našiel si prácu, ktorú nikto nechcel, a to ako "sprevádzač" zosnulých na ich poslednej ceste, alebo by som tiež mohla opísať skvelú hudbu či herecké výkony. To čo však na mňa zanechalo najväčší dojem po zhliadnutí Departures je neskutočný pokoj, ktorý napriek tak ťažkej problematike z tohto filmu sála. Áno, pokoj tu síce nie je až tak prekvapivý... avšak pocit pokoja a ľahkosti na duši po 130 minútach sledovania ako ľudia odchádzajú a ich blízky za nimi smútia prekvapivý je. ()
Dlouhé ňahňání v melancholických emocích snažící se vytřískat emoční profit se srdce diváka. Nevím za co to získalo Oscara, je to průměrné. Klady jsou originální prostředí a postava šéfa firmy. Poté už je jen balast určitého odpuštění a přemrštěná stopáž. ()
Přes poněkud morbidně vyhlížející téma s větším množstvím všemožných pohřbů se jedná o docela pozitivní film s citlivě vystavěnou atmosférou. Film s jednoduchou zápletkou o návratu do svého rodiště a respektu vůdči nejednoduché a okolím lehce opovrhované práci, funguje také díky bezchybným hercům. A to nejen šviháckého Masahiro Motoki ale i veleroztomilé Ryoko Hirosue. ()
Tohle je snímek předurčený k tomu uspět na některém z filmových festivalů, a to neberte jako pozitivum. Tam totiž v drtivé většině případů vítězí snímky, které a) natočil režisér, který natáčí experimentální snímky (tudíž většinou nekoukatelné) nebo snímky zabývající se úchylnými, perverzními či jinak podivnými tématy (Kim Ki-duk v pozitivním slova smyslu), b) se týkají sexuálních, národnostních či jiných, zásadně diskriminovaných, menšin, c) pojednávají o předcházejících (a tudíž většinou špatných) politických režimech nebo d) se týkají zajímavých témat, avšak jsou však důkladně przněny tzv. lidskostí, patosem, kýčem a popíráním logiky, což mnohým divákům přináší akorát utrpení a pokušení podívat se, co se vlastně bude dít o pět minut dál. Do poslední kategorie přesně spadá tento snímek. Dalo se to natočit syrověji (přespříliš velkolepých záběrů, jak hrdina hraje na cello v krásném prostředí), reálněji (hrdina je debil, a proto se topí v dluzích - to mu manželka odpustí, ale když se dozví o jeho zaměstnání, je zděšena) a (já vím, že to zní blbě) méně lidsky (průpovídky o kamenech), a přitom by to byl film s úctou k tomuto zajímavému řemeslu. Japonci by se neměli mermomocí snažit o snímky, které mají uspět v zahraničí, a z toho důvodu je naplnit forrestgumpovostí. Budou pak mnohem opravdovější a japonštější a diváky si stejně najdou. Zajímalo by mě, jak by si s tématem poradil takový Kurosawa. 60% ()
Řemeslně zvládnutý naprosto skvěle. Dobrej scénář, ke kameře ani k režiji žádná přiomínka. Film má dost neobvyklý a zajímavý téma, snad nikdy by mě nenapadlo točit něco takovýho... a už vůbec ne to, že výsledek bude tak vynikající. Od začátku do konce, vás nenapadne že film nudí a i když je stopáž dost rozsáhlá, vůbec to nevadí. Hlavní hrdina mi učaroval svym hereckym uměnim a celej film působí strašně klidně, vyrovnaně až důstojně. Opravdu dobrá práce, drama jak má bejt a jak ho dokážu ocenit, doporučuju! ()
Další film, který mě přesvědčuje o tom, že na Dálném východě se točí výborné filmy, které si nezaslouží být přehlíženy. Co bych vyzdvihl snad nejvíce, je hudba, která je opravdu nádherná, i když na můj vkus se ústřední motiv opakuje až příliš často. Masahiro Motoki v hlavní roli rovněž skvělý, jeho výraz údivu v některých scénách je neuvěřitelně vtipný, ale i ve vážných scénách mu není co vytknout. Nechci se tu pouštět do nějakého etického kontextu filmu, protože neznám natolik dobře japonské reálie a společenské konvence. Celkem evidentně je ale povolání průvodce na poslední cestě pro Japonce nějakým způsobem diskutované a kontroverzní. V takovém případě je to ve filmu zobrazeno sugestivním způsobem a přiznám se, že i já jsem si během filmu pokládal otázku, zda bych něco takového dokázal dělat. Na jednu stranu je to vznešené, na druhou dost morbidní a asi bych to nezvlád. Ale abych se vrátil k hodnocení filmu - na plný počet to není z jednoho podstatného důvodu a tím je přílišné natahování ve druhé půlce, zejména přebytečně scén zobrazujících práci průvodce. Místo toho tam mohlo být třeba více objasnění kontroverze nebo historie tohoto povolání pro nejaponské diváky. I tak ale myslím, že Oskar je zasloužený a ode mě velmi pěkné 4 hvězdičky také. ()
Já mám pro asijské filmy obrovskou slabost... tenhle to jen potvrzuje, i když se od klasických japonských snímků přece jen liší a má jistý evropský nádech, který ho činí přístupnějším. Ta vláčná a hloubavá melancholie tu však je, jaký jiný by vlastně měl snímek s tímto tématem být, že? Občas sice balancuje na hraně kýče, ale nikdy ji nepřekročí, je to nejen díky rozumně vedené zkušené režii, ale také lehkým humorným odlehčením, která však výraně neruší, jelikož nevystupují z nálady příběhu. Atmosféře odpovídá i hudební doprovod, jenž do prostředí dokonale zapadá, byť je téměř typicky evropský. Posledním dílkem této nádherné skládačky pak jsou herecké výkony všech zůčastněných, vyšperkované krásou a kouzlem Ryoko Hirosuke. ()
Tady kraluje ve vedlejsi roli Tsutomu Yamazaki - chlapik, ktery ma charisma na rozdavani... Paradni film a netradicnim povolani. Krasa. Doporucuju. 4+ ()
SKVOST ()
Univerzální poselství − vše objímající úcta k člověku, smířlivé mezigeneračně, obecně lidsky i konfesně, prosté, avšak mocné. Byl jsem unešen. Přece jen ale mám pár otazníků. Do jaké míry je podoba filmu utvořena z osobních pohnutek autorů, jejich smýšlení a cítění a nakolik bylo použito kalkulu? Tedy jak ve snaze získat více (nejaponského) diváctva − byť jde o tematiku, již zejména lidé prorezlí současnou západní degenerací hodnot vytěsňují − či dokonce euroamerická filmová ocenění? Napadají mě dva příklady filmů, jež obdržely Oskara za "nejlepší cizojazyčný film", „Kolja“ a „Život je krásný“, o nichž také pochybuji, ač jsou mi víceméně sympatické. Dá se u nich (a u dalších) hovořit o jevu, jenž by se dal formulovat jako zištné dojímání diváka? ()
Související novinky
EIGASAI 2015
Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (více)
OSCARY – výsledky
Snad jen jednoho většího překvapení jsme se dočkali při vyhlašování Oscarů za rok 2008 v hlavních kategoriích: nejlepším hercem v hlavní roli se nestal Mickey Rourke za Wrestlera, ale Sean Penn za… (více)