Mít někoho do deště

Defacto takové nic, ovšem až extrémně reálně natočeno. Třeba takový fotbálek na kluzké školní chodbě, to mě až dojalo, neb se vždy jednalo o tu nejoblíbenější činnost nás kluků hračičků. Také mne zaujal kouřící Čepek mezi dětmi, i když je to divné pouze z dnešního pohledu. Zaprvé se tehdá hulilo i na chodbě u doktora a navíc se v těch dobách "nosil" dost striktně kult dospěláků. Děcka byla tak trochu na druhé koleji aneb drž hubu a poslouchej. Vlastně kdyby to mělo pointu, popř. stopáž, dal bych i 4. (16.09.2020)

Československý televizní film o desetiletém Honzovi Kroupovi, jenž žije pouze s otcem a jenž se stává ve škole terčem šikany dvojice hlupáků. Obtloustlého a nebojácného outsidera, jenž se brání nespravedlnosti po svém, což později vyústí v kázeňské tresty u ne zrovna empatické výchovné poradkyně V. Galatíkové, ztvárnil L. Bech, pro něhož byl Létající Čestmír herecký vrchol. V roli otce, jenž pracuje na nočních směnách v tiskárně, aby mohl synovi zabezpečit maximální péči se objevil P. Čepek, jenž bohužel nedostal příliš v tomto čtyřicetiminutovém filmu příliš prostor, avšak přesto je jasně vidět jeho herecká výjimečnost. V malé roli nestálého žáka zvaného nelichotivě Šprček se ukázal mladý J. Strach a v ještě menší roli se objevil ředitel školy V. Besser. Závěr Moskalykova snímku je těžce rozpačitý, přesto z něho lze vypozorovat jakési poselství a nosnou myšlenku, jak je pro dítě důležité, aby mu byla i přes nepřízeň okolí projevena důvěra a mělo ve svých nejbližších za každého stavu skutečnou oporu. (02.12.2016)

"Všecky stejně nezbiješ." Školopovinná polosirota Bech, vychovávaná otcom Čepkom pracujúcim na nočné smeny v tlačiarni, prestupuje na novú školu. Výchovná poradkyňa Galatíková naňho od začiatku pozerá krivým okom kvôli predošlej dvojke z chovania a spolužiaci ho privítajú šikanou, na ktorú on pohotovo reaguje päsťami a kopancami. Jediné sympatie prejaví tiežoutsider Strach, ktorý ovšem potvrdí svoje priezvisko keď má svedčiť v jeho prospech v kauze rozbitého televízora. Jediný stabilný bod jeho života nakoniec predstavuje dôveru nestrácajúci otec. Realistický a civilne zahraný príbeh, ktorý by si zaslúžil dlhšiu stopáž a rozvinutie charakterov. Za tri kopance do rozkroku počas bitky na školských záchodoch. (30.03.2024)

Souhlasím, že kdyby byl filmeček delší, nepostrádal useknutý konec a opíral se o více příhod a nějaké konstruktivní řešení skutečného problému, mohl být lepší. I tak ale Petr Čepek byl skvělý a tvůrci poukázali na fakt, že ne vždy jsou pracovníci školství spravedliví. Zvláště, když za sebou mají vlivné rodiče, což dnes platí víc než tehdy. A taky na to, že rodič by svému dítěti měl věřit. Dítě musí cítit důvěru, neboť když nemá přátele, jsou rodiče jediní, koho má. (19.01.2021)

Šikana byla, je a bude realitou už mezi dětmi ve škole. Šikanovaní se bojí ozvat a ti přihlížející mají snahu v kolektivu někam patřit, zařadit se a k tomu je třeba nebonzovat. Tak to bezmocný pedagogu řeš, když není žalobce, není ani soudce. Kolegyni chtěl z důvodů šikany její slušný syn odejít ze školy a ona jako pedagog se ujala iniciativy sama a šla to na místo řešit. Na synově škole o tomto problému věděli a byli ji za její iniciativu velmi vděčni, protože bez obvinění ze strany postižených nemohli proti šikaně účinně zakročit. Problém se vyřešil a kluk školu úspěšně dokončil. Když je dítě bezmocné, musí rodič v případě, že se mu svěří pomoci, aby neztratil jeho důvěru. Čepek, Galatíková, Besser i malý Lukáš Bech to herecky zvládli i když neměli v krátké stopáži příběhu příliš prostoru. (10.10.2017)