Bang Bang Club

Když Colin Farrell fotografoval ohavnosti v Kurdistánu, jeho duše trpěla děsivým tajemstvím. S režisérem Danisem Tanovičem (původně pobíhal ve válečné vřavě jako bosenský válečný kameraman) upozorňoval, že válka je průsečíkem lidských osudů a velkých tragédií. Důstojnou poctou umírajícím fotoreportérům v Jugoslávii byly ještě předtím Harrisonovy květy. Oba komorní kousky měly své kvality, první, Triage, se mi ale stejně jako Bang Bang Club pod kůži nezaryl. Samozřejmě je zajímavé sledovat práci válečných fotografů, trošku šílenců, trošku dobrodruhů, trošku supů. Svými fotoaparáty zachycují krvavé lázně v JAR, získali za to Pulitzerovu cenu, jeden se dostal do kalhotek editorky s tváří Švédky Malin Åkerman a divák z toho všeho má solidní příběh, který však emočně nezasáhne, v mnohém je kolísavý a výsledek prchavý. Nějaké trýznivé nebo vyloženě nepříjemné pocity jsem neprožíval. Navíc se takhle pomocí filmu neburcuje. Napětí rovněž nevyrovnané. Ryan Phillippe a Taylor Kitsch (ne)překvapivě nijací, při oslovování režiséra se mělo víc přemýšlet!! (17.10.2014)

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)

Film je o bande morálne vysoko flexibilných majiteľoch fotoaparátov, neochvejne veriacich vo svoj úžasný talent a presvedčených, že od bielych frajerov v kapsáčoch sa guľky a mačety bezpečne odrážajú. A ono nie. Netvrdím, že ich práca je jednoduchá alebo zbytočná. Veď odkiaľ by sme vedeli, ako vyzerajú črevá afrického dieťaťa, či mačetou rozsekaný chlap? Ľudia chcú byť šokovaní a zhrození, ale naháňať horiaceho chlapa, aby som mala krásnu momentku, tak to už je hardcore. Ja neviem, ale to "bang" v názve ich klubu sa dá vysvetliť rôzne, asi preto chlapci vyzerali, ako by casting robil Lagerfeld. Nič proti. (30.03.2018)

Nevím, koho se víc zdráhám nazvat člověkem - jestli kohokoliv z tábora můj soused zabiják, nebo jedno koho z dobrodruhů, co si přivstanou, aby pro mrzký peníz, který vzápětí proženou tělem a pro, v tomto případě pochybné supovité ocenění zvěčnili, jak si jdou po ránu dvě bandy hrdlořezů s předvojem roztleskávaček zasportovat, vypustit přebytek páry z nicnedělání a zároveň kapku snížit populaci... Nechovám k těmto protipólům nemocného světa ani zbla sympatií, a to málo pochopení, co bych mohla vydolovat, patří těm, co ze své práce zůstanou na budku. K lepšímu dojmu z Bang Bang Clubu nemohla přispět ani ženská část týmu, evokující jakýsi polní nevěstinec a příšerně nijaký Ryan Phillippe, jakož i Taylor Kitsch s přitepleným úsměvem neměli šanci mé znechucení (z oslavy práce válečného fotografa?) zvrátit. (23.05.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $124,791║Tržby Celosvetovo $331,000▐ Nešťastná Afrika a cucanie fotografov z tejto tragédie, v celku zaujímavý pohľad na to kam dokážu zájsť páni fotografi, kvôli krvavým snímkam, nuž malá chybička filmu že sa nevryje pod kožu až tak ako iné podobné filmy. /60%/ (30.12.2012)