Bang Bang Club

Působivý snímek vyprávějící pravdivý příběh skupinky válečných fotografů, kteří nejsou z těch nejopatrnějších. Kolem sviští kulky, ulice jsou posety mrtvými těli a přesto se uprostřed davu domorodců s mačetamy krčí střízlík s prstem na spoušti (fotoaparátu), aby podal reálně krutý obraz války, která je navíc mimo věškerý zájem civilizovaného světa. Což dokazuje i to, že události v JAR, zde dokumentované mi byli absolutně něčím novým. Bez příběhu, bez příkras jen snaha o co možná nejreálnější obraz lidské "dark side". (01.06.2012)

Nevím, koho se víc zdráhám nazvat člověkem - jestli kohokoliv z tábora můj soused zabiják, nebo jedno koho z dobrodruhů, co si přivstanou, aby pro mrzký peníz, který vzápětí proženou tělem a pro, v tomto případě pochybné supovité ocenění zvěčnili, jak si jdou po ránu dvě bandy hrdlořezů s předvojem roztleskávaček zasportovat, vypustit přebytek páry z nicnedělání a zároveň kapku snížit populaci... Nechovám k těmto protipólům nemocného světa ani zbla sympatií, a to málo pochopení, co bych mohla vydolovat, patří těm, co ze své práce zůstanou na budku. K lepšímu dojmu z Bang Bang Clubu nemohla přispět ani ženská část týmu, evokující jakýsi polní nevěstinec a příšerně nijaký Ryan Phillippe, jakož i Taylor Kitsch s přitepleným úsměvem neměli šanci mé znechucení (z oslavy práce válečného fotografa?) zvrátit. (23.05.2014)

Po Vražedných poliach ďalší zaujímavý film z prostredia vojnových konfliktov. Zaujímavý nielen autentickosťou témy, spracovaním a hereckými výkonmi, ale najmä tým, že si kladie (a necháva otvorené) otázky čo je poslaním vojnového fotografa, či má fotograf zasahovať do zachytávaného deja, či sú vojnoví fotografi paparazzami, či sa dajú v dobrom duševnom zdraví prežiť všetky hrôzy, s ktorými sa denne stretávajú atď. I keď som mal v poslednej dobe smolu na pár filmov s hypnotickým účinkom, Bang Bang Club si udržal moju plnú pozornosť a záujem aj napriek neskorej večernej hodine. (23.03.2012)

Bang Bang Club vidím především jako promarněnou šanci natočit opravdu dobrý film. Osudy Kevina Cartera a spol. jsou díky jejich práci nabité fakt dramatickými událostmi. Netradiční pohled do pracovního procesu reportážních fotografů jejich ražení stojí za pozornost. Obsahově tedy film co nabídnout má a díky ději postaveném na skutečných událostech jej lze hodnotit jako zajímavý. Ale naneštěstí psůobí i přes velmi dobrou kameru tak nějak sterilně a neosobně. Snad je to televizně nezajímavou režií, snad hodně slabými hereckými výkony všech 4 hlavních charisma postrádajících představitelů, ale film nezaujme víc než jako pozoruhodný sled událostí. Fotky Cartera, Marinoviche a spol. by zasloužily lepší film. (08.11.2012)

Když Colin Farrell fotografoval ohavnosti v Kurdistánu, jeho duše trpěla děsivým tajemstvím. S režisérem Danisem Tanovičem (původně pobíhal ve válečné vřavě jako bosenský válečný kameraman) upozorňoval, že válka je průsečíkem lidských osudů a velkých tragédií. Důstojnou poctou umírajícím fotoreportérům v Jugoslávii byly ještě předtím Harrisonovy květy. Oba komorní kousky měly své kvality, první, Triage, se mi ale stejně jako Bang Bang Club pod kůži nezaryl. Samozřejmě je zajímavé sledovat práci válečných fotografů, trošku šílenců, trošku dobrodruhů, trošku supů. Svými fotoaparáty zachycují krvavé lázně v JAR, získali za to Pulitzerovu cenu, jeden se dostal do kalhotek editorky s tváří Švédky Malin Åkerman a divák z toho všeho má solidní příběh, který však emočně nezasáhne, v mnohém je kolísavý a výsledek prchavý. Nějaké trýznivé nebo vyloženě nepříjemné pocity jsem neprožíval. Navíc se takhle pomocí filmu neburcuje. Napětí rovněž nevyrovnané. Ryan Phillippe a Taylor Kitsch (ne)překvapivě nijací, při oslovování režiséra se mělo víc přemýšlet!! (17.10.2014)