Velká žranice

Ve stínu velké žranice byly Lukulské hody pouhou nádražní kantýnou osmé cenové skupiny těsně před zavíračkou. Co zprvu začínalo v podstatě jako komedie, změnilo se po něuvěřitelně bizarních eskapádách a zvrhlostech, v tragicky neodvratnou smrt užrání se k smrti. Od druhé poloviny filmu už jde v podstatě jen o hořkost a programovou sebedestrukci, až mi z toho přestalo být dobře. Co však je třeba ocenit, je koncentrace takových hereckých veličin jako Noiret, Tognazzi, Mastroiani a Piccoli a jejich přesvědčivé herecké výkony. (17.10.2010)

Nejdrsnejsi spolecenska satira jakou jsem snad videl. Ferreri naprosto bez skrupuli a taktu ukazuje jak lide dokazi v tom nejhorsim slova smyslu zit, jist, mluvit, uchazet vsemi otvory, milovat se a vubec jim to nepripada divne. Zcela chapu ze film musel vyvolat ohromne poboureni a rozruch, protoze ukazuje velmi naturalisticky temata, ktera byvaji ve filmech vetsinou tabu. Uchylne myslenky, predstavy, odporne pohlavni pratiky, poklesla mluva a obzerstvi diky kteremu maji lide, ikdyz to vedi vysoky krevni tlak, trpi cholesterolem, jsou tak tlusti, ze uz se nedokazi ani ohnout pro tuzku a smrdi jako prasata, ktere jedi. Tak to vidim ja, alepson tedy to jak si myslim ze to chtel Ferreri naznacit. A mel pravdu ... lide jsou prasata na dvou nohach. Peace. (02.04.2006)

Velká žranice patří mezi mé oblíbené francozské filmy. Jedná se o film, který v polovině sedmdesátých let šokoval svým obsahem a otevřností. Marco Ferreri vyprávý příběh o čtveřici mužů, kteří nepřestanou ve žranici dokud nezemřou. Film si mě získal svými neturalistickými scénami a nadčasovou metaforou. (29.04.2006)

Pro mne dost šokující film. Celý se motá kolem jídla. Stále se jen: jí - pije - jí - pije - souloží - pije - jí - zvrací - odpočívá - jí - umírá. Nečekal jsem tak naturalistický pohled bez studu. Obžerství = někdy to chápu - je to jako, když přijdete po týdnu z práce a víte, že máte před sebou už jen 2 dny volna, tak se snažíte si ho co nejvíc užít = přežíráme se, ožíráme se, se*eme a pak je nám špatně. A v pondělí zase nanovo ... (04.01.2009)

Perverzí, žrádlem a hnusem nabité drama, které občas donutí člověka slintat, občas zvracet a občas odvracet oči. Nechápu, v jaké hlavě se mohl zrodit nápad stvořit "toto", ale určitou dávku geniality, bezprostřednosti a nenásilné invence tam rozhodně vidím. Na druhou stranu žádnou hlubší myšlenku, kterou tam spousta lidí našlo tam nespatřuji a myslím si, že si vpodstatě v tom každý může najít cokoliv si jen bude přát. Nicméně dle mého názoru to bylo natočeno jako syrový a nehlubokomyslný pokus zaplnit lidem žaludky prázdnotou a pak z nich tu prazdnotu opět dostat ven. (25.12.2009)