Ztracena v pustině

Je třeba vycházet z toho, že se jedná o remake argentinského filmu pojednávající o dvou kamarádkách, které se oddělily od své skupiny a rozhodly se ve dvojici na kolech sjet Argentinu. A při té příležitosti, když už takové dvě atraktivní holky jako jsou Amber Heard a Odette Yustman zavítali do takové exotické země, si místní pánové řekli, že je unesou a vydělají na nich peníze. A jak řekli, tak udělali, ale to dá rozum, že obě současně unést nemohli, a tak unesli brunetu. Blondýna však nebyla tak blbá a brzy jí došlo, že by měla svoji kámošku jít hledat než bude pozdě. A bude pátrat, ječet a zběsile utíkat před svými pronásledovateli. Trojlístek ještě doplní Karl Urban v roli tajemného cizince, u kterého není jisté, jestli hraje dobrého nebo hajzla. Představte si horor, z kterého někdo vystříhal všechny drsné scény a ponechal tam hodně záběrů na lepé představitelky, okolní malebnou krajinu a aby se neřeklo, tak pár scén, kdy dívky utíkají před svými únosci. Zdráhám se označit film za horor a nejprve jsem myslel, že subžánr torture porn bude mít nový přírůstek, ale horor bez pořádných hororových scén prostě není horor. Je to příliš uhlazené, ale na vizuální stránku, hudbu nebo herecké výkony si nelze stěžovat. Odškrtávám i přesto další zemi, do které se nikdy nepodívám. Sbohem, má Argentino. A příště prosím o hororovější přístup. (02.02.2011)

Vidieť to v kine, som otrávený. Ako DVDčkové béčko prijateľná výplň večera, ak teda máte radi zeleň, juhoamerickú divočinu a dáte si to na plátne. Rejža nezvláda logiku chovania postáv, a napríklad v scéne schovávania sa za stĺpy ani triviálne zákonistosti perspektívy obrazu a strihu. A Karl Urban je tu doslova päsťou na oko. Tak príšerne obsadenú a toporne zahranú rolu som nevidel niekoľko rokov dozadu. Našťastie, Odette a Amber, ktoré sú nielen pekné, ale prekvapivo aj hrajú, to celé tak nejak zachraňujú. Lepšie 2*. (28.05.2011)

Filmu by se hodil podtitul "Oslava blbosti", tolik hloupých rozhodnutí, náhod a chování postav se hned tak do nějakého filmu "nepoštěstí" vměstnat. ~~~ Dvě mladé hezké dívčiny na cyklistickém výletu se skupinou po Argentině se rozhodnou v neznámých krajích a končinách oddělit a užívat si dobrodružství po svém a samy, jen ony dvě. Jedna by se ráda držela plánu a mapy a panenskou přírodou se dostala z bodu A do bodu B, ta druhá je ale dílem ďáblíka a přírodu si nehodlá vychutnávat jen v sedle kola, ale i v objetí některého z místních krasavců. Tohle ale není země zaslíbená gentlemanským mravům a mladé krásné maso se dá dobře zpeněžit. Jedna z dívek tak mizí, druhá se ocitá sama v neznámém světě a s vidinou hrůz budoucích. Na stejném místě se ale objevuje další Američan, také pátrající po své ztracené přítelkyni. Naivita obou je ale tak nezměrná, že se vsadím, že i celý štáb, včetně scénáristy samotného, vytvářel film s otevřenými hubami a v duchu si říkajíc "to jsou postavy fakticky tak tupé?". ~~~ Ano, jsou. Jen málokdo může být nějak příliš překvapen vývojem událostí a tak se většinou přistihnete, že se z vás stává prorok: Prorokuji, že tenhle řekne tohle a udělá tohle. Staniž se. A proč se vybavuje s tímhle a vylézá z auta, ačkoliv je křišťálově čistě jasné, co bude následovat? Protože je scénárista blb a ten, kdo scénář schválil, taky. ~~~ Chtěly dobrodrůžo, mají ho mít. Kdo chce kam, až se ucho utrhne. (27.04.2011)

Tak nakonec tedy nic moc, což se ovšem dalo předem očekávat od filmu postrádající i malou špetku jakéhokoliv napětí. Největším průšvihem však vyhlašuji kompletní scénář filmu, který je nejenom dopředu neskutečně předvidatelný, ale i směšně hloupý. Poslední zhruba dvacetiminutovka budiž toho důkazem. Hlavní herecké obsazení velmi průměrné a nanejvýše oku lahodící když už nic. Jelikož se film tváří býti argentickou pohádkou, nechybí ani desítka dialogů ( samozřejmě bez titulků ) v rodné španělštině, což nesmírně zbožňuji, protože mám alespoň čas odběhnout do lednice pro chlazeného lahváče. Bohužel podprůměr a to ještě tu druhou hvězdu přidávám za přírodní záběry, ve kterých se díkybohu většina scén odehrává. (23.07.2011)

Americko-argentinsko-francouzský snímek „Ztracena v pustině“ je od začátku strašně předvídatelný a je vám hned jasné, kdo tu bude za hajzla, kdo ne. Máte tak nějak jasnou představu o tom, jak to bude probíhat, ale přitom je to neskutečně roztahané a nijak moc rychle to nesměřuje kupředu, což se snaží vynahradit posledních asi 20 minut, kdy je tempo najednou zběsilé. Film to ale nezachrání. (24.02.2020)