Všechno co mám rád

Kino projekcia. Neodmysliteľne krásna G.Bellman. Nedomyslene blbá Z.Sudenková. Nádejne pubertálny J.Ursiny. Výchovou vyšperkovaný generačný rodičia. A v neposlednom rade charizmatický, vitalistický, perfektný J.Nvota. Šulík robil filmy pre našich rodičov a starých rodičov, robil ich perfektne, robil ich skvelo. Neuveriteľne koľko prekrásnej minulosti uvidíte, keď sa pozriete na jeho diela, ktoré by sa dali povedať začali Všetkým čo mám rád. Mám chuť sa pýtať môjho dedka a babky aby mi vyrozprávali všetko čo robili, keď boli taký, ako ja teraz. K absolútnej špičke ľadovca mu pre mňa chýbalo len viacej prirovnaní na atokok alebo tých scén, pri ktorých boli tak absurdné chvíle, že mi bolo jedno ako mi do otvorených úst vlieta nechutná dedinská mucha. (01.07.2016)

Vzhľadom na vek by som mal riešiť podobné problémy, ako Nvotova postava. Ale neriešim, čo je možno dobre, ale možno aj zle. Preto ma film mierne minul. Určite sa k nemu vrátim, keď podobné problémy, čiže neschopnosť komunikovať s deckom, nasratá bývalá manželka a mladá pekná milenka na krku, budem riešiť. (20.03.2016)

Popravdě netuším čím si tenhle film zasloužil tak vysoký hodnocení. Žádnej velkej filmovej zážitek (se u mě)nekonal. Mě snímek těžce nudil a měl jsem co dělat abych ho vůbec dokoukal. Možná tenhle kousek něco do sebe má, možná jsem na něho filmově nedozrál a tak ho zatím nedokážu patřičně docenit a ocenit. Ať je to jak chce z filmu mám prostě pocit, že kdybych ho neviděl tak o nic zásadního nepřijdu. (05.04.2023)

Když jsem to napsala, jak mě to v průběhu sledování napadalo, a znovu přečetla, vychází mi, že jsem možná příliš přísná. Jakkoli je hlavní hrdina roztomilý, pořád je neodpustitelně tupý. Hrdina, který říká „nerozumíš? ozvi se!“, i když přes dveře slyší, že jeho syn uvnitř zvrací. Jak říká Soňa, slabého muže milovat nedokážu. Ale ani s první ženou nelze soucítit, a druhá je zase jenom nevyzrálá představa femme fatale, totálně iluzorní, která existuje jenom ve chvíli, kdy se na ni muž dívá, jinak ne. Ačkoliv jsou dávány jisté šance prostoru a přírodě, pořád mám dojem, že je to spíše divadelní hra, že všechny kulisy by velmi dobře mohly být jen nakreslené na papíře. A v nich by se odehrávaly vypozorované epizody plné bědujících lidí. Kde jsou detaily. Chladný režijní přístup mi způsobuje křeče v kontrastu s proklamovaně subjektivním vyprávěním. Zdá se mi to, nebo režisér ve svém plánu s formou příliš neoperuje? To bych možná potřebovala vysvětlit. Smysl pro humor jsem zde necítila, ale v nedávné době jsem začala uvažovat o tom, že ho sama nemám. Zajímá mne, zda v Šulíkovsko-Šulajovském světě existují milenecké páry, které si vzájemně neroztírají jídlo po tvářích a těle. Příběh s rozvolněným dějem poskládaným z epizod také zkouším, i moje plánovaná romance z obskurního kapitolu má takto vypadat, možná právě obava, že budu tak moc rozvolňovat, až nic nezbude, mě stále nutí do vlastních příběhů strkat kouzelné koně nebo zombies. (02.12.2013)

Kdybych se díval jen na české a slovenské filmy, asi by se mi to moc líbilo. Mám rád Godára, Šulíka, Slobodu, ale stejně mi to příšlo trochu bezzubé, nemělo to kule. Příklad? Angličanka (nebo Rumunka), která bydlí na Slovensku a mluví obstojně slovensky, neví, co to je "kokot" - a přitom je to první slovo, se kterým se tu nutně musela seznámit - jako ostatně každý, muž či žena, odsud i od vedle, Slovensko kokotem žije. Vždyť i správce skladu Tancer oslovoval štábního písaře Vrchotu: "Ó Vrchótik, kokótik!" (ale to je z jiného filmu, dosud nenatočeného). (17.11.2019)