Zabriskie Point

Už před více jak čtyřiceti lety si legendární režisér Michelangelo Antonioni všiml, že současná společnost je pohlcována konzumem. Jaké by to bylo, kdyby se jedinec odtrhnul od konzumní společnosti? Ne zrovna v tom smyslu, že by se stal rebelem nebo šel někam demonstrovat za lepší budoucnost Země. Ne, co kdyby si zvolil cestu, kdy si prostě bude dělat, co bude chtít, ale s tím, že nechce nikomu ubližovat. Dobře, možná ukradne letadlo, ale ne proto, aby kradl, ale proto, aby létal. Film má tři zásadní momenty - alespoň dle mého. Tím prvním je scéna ve vězení, kde chce Mark vyplatit svého kamaráda, ale proto, že je moc snaživý, je preventivně zatčen. Mladý člověk na přelomu 70. let, jako kdyby se rovnal něčemu nepřirozenému, co společnosti může jen ublížit. Útěk od takového zacházení se jeví jako naprosto pochopitelný. Druhým momentem je skupinový sex v Zabriskie Pointu, kde se mladí lidé milují, protože prostě mohou. Je to ukázka jejich volnosti, jejich nespoutanosti. Jenže je to pořád jen útěk. To, co chtějí, mohou dělat jenom v zemi nikoho. Třetím momentem je pak finále - exploze domu, který představuje onen nenáviděný konzum. Jako kdyby zde Antonioni říkal, že pokud chce člověk dosáhnout toho svého, lze to učinit pouze cestou destrukce. Jinak není změna možná. Útěk zůstane útěkem, pokud se starý pořádek nezmění. Dokud k tomu nedojde, vše bude stejné. Jenže cena takového rozhodnutí bývá vysoká jako v tomto případě. Film skvěle podtrhuje puntičkářsky vybraná hudba. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)

Hippies vnímám jako silný fenomén své doby, o kterém si je zajímavého cosi přečíst, vědět o něm a možná se podívat i na pár filmů s tímto tématem, ale nestotožňuji se s tímto kultem natolik, aby mě oslovila tak omšele zpracována hippie agitka. Začátek o studentských bouřích na univerzitě sliboval hodně zajímavý film, ale zase se mi přihodilo to, co u jiných Antonioniho filmech (Noc či Povolání reportér), že mě nadchlo a navnadilo několik scén ze začátku, ale čím to déle trvalo, tím více jsem vnímal jen typickou Antonioniho nudu plnou prázdnoty. Můj menší problém, pokud jde o osobní přínos, spočívá i v tom, že snad vše, co bych na Zabriskie Point vyzdvihl z obsažených motivů, jsem viděl zpracované mnohem atraktivněji v jiných filmech z úplně stejné doby: pohled na revoltující mládež v éře hippies v Taking off, romance uprostřed pouště během útěku a trampot s letadlem ve Vzali nohy na ramena, střet mládence na svobodné jízdě s drsným zákrokem policie ve Vanishing Point... V krásně nasnímaných exteriérech velkoměsta i exotické přírody se odehrává podivný milostný vztah, z něhož na mě nesálaly žádné emoce a nezasáhl mě ani kýžený tragický moment. V závěru s přeplácenými výjevy jsem až váhal, zda chápu správně, co mi chce Antonioni v souznění s ideologií hippies říci a díky Veseckého komentáři jsem si to potvrdil, ale... nemohu si pomoct, přijde mi to až jednostranně vyhrocené. Vážně představují hotely v oblasti přírodních rezervací až takové zlo, že je potřeba rozpoutat na čas exploze s daleko horšími následky? Jestli chtěl Antonioni v závěrených sekvencích podat zároveň i kritiku podobného jednání, tak se mu to z mého pohledu moc nepovedlo. Film na mě spíše než umělecký klenot působil jako dobová kuriozita, která utkví v paměti nejvíc díky scénám hromadného sexu hippíků v pouštním bahnu. [50%] (17.11.2022)

Je fakt, že ten studentsko-revoluční úvod mě docela odrazoval, ale pak se ten film přece jen vydal do zajímavějších vod. A jakoby protipól upovídaného začátku jsou ty nejlepší scény naprosto bez dialogů. Původní hudba Pink Floyd není špatná, ale možná to chtělo někoho víc halucinogenního. Možná by mi nějaký filmový intelektuál mohl vysvětlit, proč je těch zpomalených výbuchů v závěru tolik... Ještě bych dodal, že fanoušci Harrisona Forda si tu na své moc nepřijdou. (15.12.2012)

Úvodem nás režisér přivádí mezi komunitu vzrušeně diskutujících vysokoškolských studentů. Okupační stávka univerzity si žádá aktivní zapojení a nové nápady. "Vytvoříme neprodyšnou barikádu z aut," napadne kohosi. "A mohli bysme začít tvým sporťákem," zní odpověď doprovázená srdečným smíchem. Nikoliv, vysokoškolští studenti jsou přes revoluční zápal příliš inteligentní na to, aby ničili vlastní automobily. Cizích aut přece na ulici stojí mraky. Nechci být nespravedlivý, bylo by nefér srovnávat dnešní rozmazlené levičáky z prominentních rodin a univerzitní prostředí ovládané politikou korektnosti s těmi, kdo v 60. letech bojovali proti reálnému rasismu a nespravedlnosti. Antonioni nebyl politicky orientovaný tvůrce, Zbriskie Point představuje v jeho tvorbě netypickou odbočku. Angažovaní režiséři typu Pasoliniho by se jistě pokoušeli o politický komentář a s největší pravděpodobností by tuto látku natočili mnohem hůř. Ale i tak projevuje Antonioni přílišnou fascinaci revolučními náladami mezi studenty a je jasně patrný malý časový odstup od 68. roku, který zahýbal západním establishmentem. Režisér nechává svého hrdinu pilotovat letadlo a to je i dnes koníček vyhrazený vyšší střední třídě, v 60. letech to byla vyloženě doména bohatých. Milování v poušti na geologickém podkladu, který Antonioni svým hrdinům přisoudil by se rovnalo tak krutému aktu, že by ho ani kat Mydlář nevymyslil. Jistě, mělo jít o symbol svobody, ale nějaký rozumější nápad by tam nebyl? Závěrečná scéna účtování s kapitalismem pomocí série výbuchů luxusních sídel může být dnes ironickou připomínkou obrácení společenských rolí a politických preferencí. Dnes platí jiné vzorce a jiná spojenectví. Chudí volí konzervativce a pokrokových miliardářů najdete tucty. Antonioni a nejen on by se divil dnešní vzpouře chudých proti levicové meritokracii. Zabriskie Point je dnes zajímavý ne pro nějaké poselství nebo zachycení dobových nálad, ale pro skvělou kameru a hudbu a obecně pro svůj filmový jazyk. Celkový dojem: 55 %. (18.10.2018)

Okrem mojich obľúbencov, Felliniho a Hitchcocka, ani Antonioni neustál môj o 40 rokov starší pohľad. Mrzí ma to najmä preto, že k tomu Zabriskie Point prispel nemalou mierou. Moje obľúbené sixties s veľkými spoločenskými, sociálnymi a kultúrnymi zmenami boli vo filme stvárnené nešikovným a falošným spôsobom. Úvodná pasáž s nabudenými, ale bezradnými študentmi rýchlo skončila a film pokračoval pseudoromantickým príbehom, s nelogickým správaním dvojice a klišéovitým vyústením. Neviem či kultovosť filmu malo zabezpečiť váľanie sa mladých ľudí v boritanovo-kalcitovom prachu alebo efektná deštrukcia honosného sídla. Ja som mal skôr pocit trápnosti, než kultu. A tak čerešničkou na torte bola iba málo známa skladba Roya Orbisona. (19.07.2018)