Zabriskie Point

Okrem mojich obľúbencov, Felliniho a Hitchcocka, ani Antonioni neustál môj o 40 rokov starší pohľad. Mrzí ma to najmä preto, že k tomu Zabriskie Point prispel nemalou mierou. Moje obľúbené sixties s veľkými spoločenskými, sociálnymi a kultúrnymi zmenami boli vo filme stvárnené nešikovným a falošným spôsobom. Úvodná pasáž s nabudenými, ale bezradnými študentmi rýchlo skončila a film pokračoval pseudoromantickým príbehom, s nelogickým správaním dvojice a klišéovitým vyústením. Neviem či kultovosť filmu malo zabezpečiť váľanie sa mladých ľudí v boritanovo-kalcitovom prachu alebo efektná deštrukcia honosného sídla. Ja som mal skôr pocit trápnosti, než kultu. A tak čerešničkou na torte bola iba málo známa skladba Roya Orbisona. (19.07.2018)

Nebudem sa hrať na žiadneho undergroundového protiprúdneho umelca - nič mi to nedalo, nudil som sa. Ku koncu nuda k nevydržaniu. Ako za trest. 50% (07.07.2010)

Je fakt, že ten studentsko-revoluční úvod mě docela odrazoval, ale pak se ten film přece jen vydal do zajímavějších vod. A jakoby protipól upovídaného začátku jsou ty nejlepší scény naprosto bez dialogů. Původní hudba Pink Floyd není špatná, ale možná to chtělo někoho víc halucinogenního. Možná by mi nějaký filmový intelektuál mohl vysvětlit, proč je těch zpomalených výbuchů v závěru tolik... Ještě bych dodal, že fanoušci Harrisona Forda si tu na své moc nepřijdou. (15.12.2012)

Hippies vnímám jako silný fenomén své doby, o kterém si je zajímavého cosi přečíst, vědět o něm a možná se podívat i na pár filmů s tímto tématem, ale nestotožňuji se s tímto kultem natolik, aby mě oslovila tak omšele zpracována hippie agitka. Začátek o studentských bouřích na univerzitě sliboval hodně zajímavý film, ale zase se mi přihodilo to, co u jiných Antonioniho filmech (Noc či Povolání reportér), že mě nadchlo a navnadilo několik scén ze začátku, ale čím to déle trvalo, tím více jsem vnímal jen typickou Antonioniho nudu plnou prázdnoty. Můj menší problém, pokud jde o osobní přínos, spočívá i v tom, že snad vše, co bych na Zabriskie Point vyzdvihl z obsažených motivů, jsem viděl zpracované mnohem atraktivněji v jiných filmech z úplně stejné doby: pohled na revoltující mládež v éře hippies v Taking off, romance uprostřed pouště během útěku a trampot s letadlem ve Vzali nohy na ramena, střet mládence na svobodné jízdě s drsným zákrokem policie ve Vanishing Point... V krásně nasnímaných exteriérech velkoměsta i exotické přírody se odehrává podivný milostný vztah, z něhož na mě nesálaly žádné emoce a nezasáhl mě ani kýžený tragický moment. V závěru s přeplácenými výjevy jsem až váhal, zda chápu správně, co mi chce Antonioni v souznění s ideologií hippies říci a díky Veseckého komentáři jsem si to potvrdil, ale... nemohu si pomoct, přijde mi to až jednostranně vyhrocené. Vážně představují hotely v oblasti přírodních rezervací až takové zlo, že je potřeba rozpoutat na čas exploze s daleko horšími následky? Jestli chtěl Antonioni v závěrených sekvencích podat zároveň i kritiku podobného jednání, tak se mu to z mého pohledu moc nepovedlo. Film na mě spíše než umělecký klenot působil jako dobová kuriozita, která utkví v paměti nejvíc díky scénám hromadného sexu hippíků v pouštním bahnu. [50%] (17.11.2022)

Pro mnohé kultovní, pro jiné provokativní, pro mnohé bizarní. Všehovšudy, zvláštní film. (07.10.2012)

Michelangelove rozprávanie príbehu je komplikované,môže nastať nuda,čo v mojom prípade nenastalo. Mark a Daria sa stretnú pri okolnostiach,kde Mark je v tom tzv.nevinne,ale už je neskoro,pár spoločných chvíl,ktoré spolu prežijú,stoja za to.Pripomenulo mi to Easy Rider. Snímok má dusnú atmosféru,ktorá ukazuje Ameriku v problémoch,v ktorých sa nachádzala. Nevedel som sa dočkať záverečného deštruktívneho finále výbuchov luxusnej vily v Darianich predstavách snímané niekoľkými kamerami z rôznych uhlov+dalšie ultra spomalené zábery vybuchujúcich televízorov,chladničiek...,že „devastátor” Michael Bay musí mať určite veľkú radosť,keď jeho to tak baví... (13.02.2014)

Pink floydi, vybuchující ledničky a snová atmosféra jsou fajn – místy je to sice dost utahané, ale to už je ten typicky „nudný“ Antonioniho styl. Každopádně mě snímek přijde dost zvláštní ve srovnání s dřívějšími režisérovými pracemi – jestliže režisérovy filmy z raných šedesátých let obsahují jakousi věčnou existenciální nespokojenost, z které nemohou uniknout ani lidé, kteří mají na první pohled doslova všechno (krásu, mládí, charisma, zdraví, peníze, kontakty, milence, luxus), pak Zabriskie Point je ve svém poselství až překvapivě naivní, nebál bych se říci hloupoučký. Únik z neduhů světa „dospěláků“, kde jsou všichni posedlí mocí a penězi, spatřuje tvůrce v procházkách mezi kaktusy a v nezávazném sexu a drogách. Zde se nabízí logická otázka, jak drogy a sex mohou člověka osvobodit, když fungují na podobně svazujícím principu jako moc a peníze (tzn. čím více jich člověk užívá, tím více jich chce)? Není to nakonec tak nějak skok z bláta do louže, možnost výběru mezi dvěma povrchními a vlastně v obou případech i velmi materialistickými styly života? Rozhodně to není celkově špatný film, ale více se mi zamlouvá Antonioni bezvýchodný a Antonioni bez odpovědí. Jeho nejvíce enigmatický film (Zvětšeninu) považuji stále za nejlepší. Ono někdy je skutečně moudřejší klást mnohovrstevnaté otázky, než předkládat zjednodušené odpovědi. (25.06.2018)

Antonioni je pro mě jedna z velkých záhad kinematografie. Ale spíše než on samotný, je pro mě záhadou každý jeho fanoušek. Jeho filmy jsou pro mě totiž podivně prázdné, podivně nesrozumitelné, podivně o ničem. Mají sice pěknou vizuální stránku a všeobecně kvalitní technickou stránku, ale nevzbuzují ve mně to základní, co od filmu očekávám. Smysluplné emoce. A ty nesmyslné mě akorát matou. 6/10 (03.11.2014)

Vzdor a vzpoura mládeže proti společnosti a systému, spoutaným zastaralými konvencemi a sociálním řádem symbolizujícím pouta pro spravedlnost a volnost. Dvě hlavní postavy v sobě ztělesňují hořkost i sílu celého hnutí, které se na Západě a v tomto případě zvláště v USA na konci 60. let zrodilo. Mladík Mark, idealistický, zato však energický je odhodlán a schopen pro změnu vykonat (byť naivní) čin. Dívka Daria instinktivně cítí stejný odpor ke stavu společnosti, místo v činu ale hledá úlevu v úniku (k meditaci, hudbě, představám). Jejich cesty se nakrátko spojí, což si oba náležitě jako mladý pohledný muž s mladou hezkou dívkou v éře hippies užijí.... Pak ale musí nastat zlom, stejně jako musel nastat zlom v historii celého hnutí. Ten, jenž se rozhodl aktivně proti systému konat, musí být vzhledem k celkovým okolnostem zákonitě systémem zničen. Ta, která se rozhodla "jet vpřed", ztělesňuje všechny ty, kteří sami či po vnějších tlacích ze svého (zjednodušeně řečeno) "hippies opojení" vyrostli nebo se ho museli vzdát. Zničení staré společnosti a jejího systému tak zůstalo navždy jen v jejich představách. (P.S. - v tom lepším případě, v tom druhém se z nich později paradoxně stali tzv. yuppies, tedy mladí konzumně orientovaní ambiciózní příslušníci vyšší třídy, kteří se plně ztotožnili s hlavními společenskými znaky, proti kterým v raném mládí bojovali.) (30.09.2012)

Film plný kontrastů. Scénář : Sam Shepard, Michelangelo Antonioni, Tonino Guerra, Clare Peploe a Franco Rossetti. Kamera : Alfio Contini. Hudba : Jerry Garcia. (14.05.2011)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (14.02.2009)

V podstate som mal na mysli aj lepšie hodnotenie, lebo americké prachy tu je vidno a má to občas aj grády, ale Antonioni, je proste Antonioni. Nikdy ma nebral, neviem ho doceniť ani časom. Je to ten divný, umelecký štýl, ktorý ale nieje zábavný a ani zádumčivý z toho pohľadu, že má výpovednú hodnotu. (11.02.2020)

Šmarja, co to zase bylo? Pokud je nějaký režisér, jehož režijní styl mi absolutně nesedí, pak je to Antonioni. Jeho postavy, scénáře a aranže scén a vůbec všechno absolutně nechápu. Za celé dvě hodiny se mi líbila jediná scéna - soulož na Zabriskie Point. Jinak mě nic z filmu vůbec neoslovilo a hlavně - neobohatilo. Když se hádají studenti, musí to zabrat ve filmu aspoň deset minut, když vybuchne barák, musí to být aspoň 14x, když přistává letadlo, musíme ho natočit minimálně z 18ti úhlů. Antonioniho fanouškové, nezlobte se, ale na tohle já vážně nemam... (28.10.2010)

Kdybych žil na konci šedesátých let na jihu USA, tak bych Zabriskie Point prožíval asi trochu jinak než jako nezaujatý divák, který se narodil až o tři dekády později. Ten skoro až antiamerický postoj Antonioniho je vyhnaný do extrému a není se co divit, že v Americe pak už nic nenatočil. Jako všichni ostatní musím vyzdvihnout vynikající hudbu a závěrečný grupáč. Antonioniho styl se mi začíná moc líbit. (07.07.2013)

Výborná hudba, krásné záběry a pár dobrých scén. Ale jinak nic, co by mě dokázalo zaujmout. Některé scény mi přišly dost natahované a pokud jde o politcký, či "revolucionářský" podtext, tak ten mě svým zpracováním nijak neoslovil. (26.03.2008)

Řekla bych road movie na pozadí neklidné doby. Dějově začíná vážným tématem přes lehký úlet až k smutnému konci. Zajímavé jsou především určité pasáže nekonvenčně a nekomerčně pojaté. Snímek je zajímavý svou netuctovostí a kreativním ztvárněním. Já jsem si film speciálně užila, neboť jsem toto místo měla možnost navštívit. (03.01.2013)

Antonioni opět dokázal natočit studii jedné doby v cizí zemi. Není to sice taková bomba jako Zvětšenina, ale Pink Floyd jsou dokonalí! (29.05.2003)

Antonioni bol majstrom pocitovej atmosféry (podobne ako Godard a im podobní borci). Samotný dej nemal preňho obrovský význam, skôr mu šlo o spomínaný priechod pocitov, myšlienok a úvah, cez ktoré svojich divákov viedol a nadháňal za povrchom bežne videného. Ale aby som mu to aj docenil, potrebujem vnímať genialitu. A tu som ju nevnímal. Škoda trošku tej nelogickosti s hlavným hrdinom, mohlo to byť ešte lepšie. (22.08.2014)

Už před více jak čtyřiceti lety si legendární režisér Michelangelo Antonioni všiml, že současná společnost je pohlcována konzumem. Jaké by to bylo, kdyby se jedinec odtrhnul od konzumní společnosti? Ne zrovna v tom smyslu, že by se stal rebelem nebo šel někam demonstrovat za lepší budoucnost Země. Ne, co kdyby si zvolil cestu, kdy si prostě bude dělat, co bude chtít, ale s tím, že nechce nikomu ubližovat. Dobře, možná ukradne letadlo, ale ne proto, aby kradl, ale proto, aby létal. Film má tři zásadní momenty - alespoň dle mého. Tím prvním je scéna ve vězení, kde chce Mark vyplatit svého kamaráda, ale proto, že je moc snaživý, je preventivně zatčen. Mladý člověk na přelomu 70. let, jako kdyby se rovnal něčemu nepřirozenému, co společnosti může jen ublížit. Útěk od takového zacházení se jeví jako naprosto pochopitelný. Druhým momentem je skupinový sex v Zabriskie Pointu, kde se mladí lidé milují, protože prostě mohou. Je to ukázka jejich volnosti, jejich nespoutanosti. Jenže je to pořád jen útěk. To, co chtějí, mohou dělat jenom v zemi nikoho. Třetím momentem je pak finále - exploze domu, který představuje onen nenáviděný konzum. Jako kdyby zde Antonioni říkal, že pokud chce člověk dosáhnout toho svého, lze to učinit pouze cestou destrukce. Jinak není změna možná. Útěk zůstane útěkem, pokud se starý pořádek nezmění. Dokud k tomu nedojde, vše bude stejné. Jenže cena takového rozhodnutí bývá vysoká jako v tomto případě. Film skvěle podtrhuje puntičkářsky vybraná hudba. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)

6/10 Film pro mlade a nespokojene - pres svou rozvlacnost rozhodne ne spatny, ale videt to v nejakem jinem rozpolozeni, tak budu asi s hodnocenim drsnejsi. Die Hippie. (30.09.2009)