Odnikud někam

Líbila se mi Marie Antoinetta, líbilo se mi Ztraceno v překladu, líbila se mi i Smrt panen, ale Odnikud někam (český název tentokrát předčí ten anglický) je pro mě už příliš prázdné, příliš pomalé a příliš herecky nezajímavé. Stephen Dorff neumí tak báječně hrát hledění do prázdna jako Bill Murray. Stephen Dorff prostě sedí a jsou na něm okatě znát pokyny: "Stephene, napiješ se, podíváš se doleva, položíš pivo, potáhneš z cigarety a pak se zvedneš a odcházíš do pravé kantny." Slovy normalizačního dramaturga: "Film o problémech buržoazní společnosti." ODNIKUD NIKAM. P.S.: Viděl jsem film s dabingem, což důrazně nedoporučuji, protože se Bontonu povedlo něco tak hlasově spektakulárního, že znudění "vzdychači" z dabingového studia italského soft porna do toho dávají mnohem víc energie. (21.07.2012)

Mám rád vcelku osobitý styl Sofie, takže je vcelku jasný, že se mi film líbil. Je fajn, že nic není sděleno polopaticky a celek se utváří postupně, aby náhle vyplul napovrch. Film pak končí právě včas a nechal mě příjemně ukolébaného a snad šťastného z drobného filmového zážitku. Barový tanečnice byly nejvtipnější :-) HUDBA: Phoenix - je jen málo režisérů, kteří dovedou pracovat ve filmu s hudbou tak, jak se mi to líbí. Jedním z nich je M. Mann, druhou Sofia Coppola. Hudba hraje prakticky jen reprodukované nebo živá, takže do snímku přesně padne. Trochu mě zklamalo, že režisérka poprvé nevyužila žádné písničky od Air, ale bohatě to vynahradila Sebastianem Tellierem na večírku, který od nich není zas až tak daleko. (04.01.2011)

Jedním slovem - nuda. Oceňuji tu pasáž kde se filmová hvězda stará o svou dceru a budují si tak po letech svůj vztah. Co mi ovšem nejde na mysl jsou tichá a nudná místa plná otázek, která na vás křičí v celém filmu a neustále v každé této scéně hledám jeden jediný smysl. Sofia Coppola mě prostě už podruhé velmi zklamala. Nevím zda-li pak má takový ten dar jako její otec, ale já se v tom zatím nedokážu najít. Neviděla jsem sice všechny její filmy - a pokud tak učiním mám silný dojem, že nebudu o nic chytřejší než nyní. Ano Sofia Coppola točí zajímavě a jinak, ale zatím to není nic pro mě. (22.01.2013)

Jó herec, ten ten tvrdej chleba má.... Ne, vážně - ten, kdo má trochu povědomí o losangeleském Chateau Marmont, přechodném, ale i trvalém bydlišti hollywoodských hvězd, kde život je jedna velká párty plná kokainu, kde si dávají pilulky na uklidnění, povzbuzení a na spaní s takovou rutinou, jako my ranní kávu, kde stačí letmý pohled k tomu, aby se ráno co ráno vedle sebe probouzeli neznámí cizinci a kde se nezřídka hotelové lůžko stane smrtelnou postelí lidí, kteří na ni mají nárok jen prožitkově, rozhodně ne věkově... Je s podivem, jak Sofia Coppola dovedla zachytit prázdnotu v plnosti událostí - v autentickém prostředí, známého z bulvárních fotografií jen terasou s proutěným nábytkem, kde si herecká elita dává drink před oscarovým ceremoniálem, se nám, lačným po odlesku třpytu hvězd, poodhaluje i domácká recepce, chladné chodby a neosobní apartmá. Přesto musí být v porovnání s tichostí limuzíny, letištní halou, promo akcemi, festivaly, skvostnými hotely a další spoustou neznámých lidí okolo sladkým domovem v pauzách mezi natáčením. Jenže stále přetrvává pocit osamění, zbytečnosti a promarněného života, které nezaplní ani pohled na bulváry průhledem z Ferarri (stejně si myslím, že se pro něj za chvilku vrátil :-)) Pro mě přínosná sonda do ubíjejícího osamění těch, co nám rozdávají smích, slzy i štěstí. (27.04.2012)

Ve své kategorii naprostá špička, fakt! Blbé je, že tou kategorií je "Filmy naprosto o hovně". Absolutně nechápu, kde se tu u hodnotících berou ty hvězdičky. Chlap, herec, unavený vším co dělá, má u sebe svoji dceru. Tak, jak se on fláká a vegetuje bez ní, úplně stejně se flákají a vegetují spolu. Hodinu a půl dlouhý sestřih kamery. upřeně hledící na ledničku, kdy jí občas někdo otevře, byl měl naprosto stejnou hodnotu. Zřejmě mi něco hodně podstatného uteklo. Možná to bylo tím, že jsem se tak nudil, že jsem musel u filmu něco dělat, když už nedržet jen FFWD. (17.11.2011)