Somewhere
Somewhere
Somewhere
Odnikiaľ niekam
Somewhere
Somewhere
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Harris SavidesHrají:
Stephen Dorff, Elle Fanning, Chris Pontius, Benicio Del Toro, Laura Ramsey, Becky O'Donohue, Alexandr Něvskij, Laura Chiatti, Michelle Monaghan (více)Obsahy(2)
Určitě jste o něm četli v bulváru. Hollywoodské zlatíčko Johnny (Stephen Dorff) bydlí v proslulém hollywoodském hotelu Chateau Marmont. Jeho okolí brázdí v nadupaném Ferrari, a když je zrovna doma, bývá tam s ním dostatek krásných dívek nebo uklidňujících prášků, které mu pomáhají tenhle sladký život zvládnout. Z ničeho nic se jednoho dne přede dveřmi jeho apartmá objeví jedenáctiletá dcera Cleo (Elle Fanning), jediný úspěch jeho jinak velmi nevydařeného manželství. Jejich setkání donutí Johnnyho, aby se ohlédl za svým dosavadním životem a upřímně si odpověděl na otázku, ke které dříve či později dospěje každý. Nešel jsem náhodou po špatné životní cestě? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (289)
Zatím poslední film Sofie Coppolové plně dokazuje, nakolik se stala zručnou režisérkou. Formální stránka snímku je kompaktní a suverénní už od úvodního statického záběru na Johnnyho projíždějící Ferrari opisující dokola stejný okruh. Největším kladem je práce s délkou záběrů - a jejich vrstvením ve střihové skladbě - v nichž je dovoleno co nejvíce vyniknout času všedních činností postav. Divák je tak společně s nimi intenzivně sdílí. Mamutí podíl na tomto faktu má i práce kameramana Harrise Savidese. Druhým výrazným postupem je přísné oddramatizování dění, díky čemuž zároveň vzniká mezi postavami a divákem cílený odstup. Coppolová tak místo sympatií/antipatií, či ztotožnění s postavami, vede diváka k hledání a k otázkám nad vnitřními pochody odehrávajícími se za vnějším všedním jednáním. V tomto smyslu jako jedna z nejvýraznějších funguje scéna, kdy je Johnnymu v maskérně nasazována maska, a my jej vidíme sedět s tuhnoucím materiálem na obličeji, zatímco se k němu pozvolna přibližuje kamera. To, co se děje za povrchem, může být bohatým tokem myšlenek stejně jako naprostou vnitřní prázdnotou. Vhodné herecké obsazení (Stephen Dorff, Elle Fanning) podporuje takto zvolený koncept. Problematičtější se jeví fakt, že Coppolová nepřináší tentokrát nic, co by v případě obdobných témat nedokázali režiséři před ní - a v některých případech zručněji, zejména ve vývoji, kterým postavy (nebo alespoň ta ústřední) prochází v závěru filmu - a koneckonců i režisérka samotná ve své vlastní předchozí tvorbě. Kvality Somewhere tak poněkud zápasí s originalitou, a tak i vzhledem k poměrně velkým časovým rozestupům v její filmografii se nezbývá než tázat, s čím Coppolová vyrukuje příště. ()
Príjemný malý príbeh pojednávajúci o monotónnosti života, pasivite a večnom chodení do kruhu s veľmi podarenou ústrednou metaforou prostredníctvom nablýskaného ferrari. Coppola opäť rozpráva minimalisticky na každom kroku a hoci Lost in Translation už neprekoná, jej ďalšie vyjadrenie k téme, i keď fundamentálne odlišnej, brnká na správne (melancholické) struny. Sofia si vystačila so svojou symbolistickou poéziou, statickou kamerou, pomalým tempom a skvelým Dorffom s Fanning, či si s tým ale vystačí aj bežný divák, neviem - je to film pre trpezlivých, diváci s attention spanom fretky budú už pri prvej scéne pozerať po vtáčkoch. ()
Sofia Coppola přichází s dalším životním příběhem,který má celkem jednoduchou dějovou linku a je zabalený do spousta a spousta melancholické nálady a emocí.Vztah otec-dcera,hledání místa v životě a přenastavení priorit nám režisérka servíruje v plných doušcích,místy hraničícími s posedlostí,která je režisérce ve stylu vyprávění poměrně vlastní.Sofia nám vypráví příběh,velmi a velmi pomalu,který vlastně nevede nikam.První polovina filmu je opravdu velmi zdlouhavá a místy dost nudná.Druhá už je zajímavější a koukatelnější,ale nemohu se ubránit dojmu,že na večerní televizní program je to slušné,ale pro biograf je to trochu málo.Stephen Dorf a Elle Fanning hrají sympaticky,ale celkovou a místy opravdu ubíjející pomalost nezachrání.Brilantnímu"Ztraceno v překladu"se to ani zdaleka rovnat nemůže-chybí mu silnější tah na branku a Bill Murray.Takže přemýšlím a odněkud vytahuji slušných 60%. ()
Mohou být styl a forma omluvou pro mělkost? V tomto světě se tak děje všude kolem nás, tento film to nejenže reflektuje, ale sám z toho vychází. Osamělost se dá tematizovat mnohem lépe a přesvědčivěji, než je to předvedeno zde. ()
Určitě člověk co očekává pohádku ve stylu Entourage a jméno Coppola mu vkrádá do hlavy myšlenky pouze na Kmotra může být trochu zaskočen. Divák co viděl všechno od Sofie už překvapen u indie Somewhere být nemůže. A to je asi ten největší problém - potřetí se jede na podobnou, jednoduchou, notu. Ale mě to stále baví a při extrémně jednoduchých dialozích Stephena Dorffa a Elle Fanning jsem se stále více tetelil blahem. Možná si z nás režisérka tak trochu střílí, uvidíme jestli vstoupí do stejného kanálku i počtvrté. 80 % ()
Nathalie to vystihla přesně: "Somewhere není prázdný film. Je jen filmem o prázdnotě." Já bych jen dodal, že tento film opravdu není o tom, že i slavní herci to mají těžké, naopak. Rozbíjí iluzi "amerického snu", toho, po čem většina z nás touží... Slávě, penězích, úspěchu. Protože pod nablýskaným povrchem těchto věcí, "smyslů života", zeje propast prázdnoty. ()
O životě slavného a úspěšného herce, který je však velmi osamělý.. Další skvělej nezávislej USA film :-) Vadítko - poněkud zdlouhavé záběry.. ()
Sofia Coppola drží tvůrčí linii. Je rozpoznatelná vizuálním stylem i motivickými prvky. Přitom se ale neustále vyvíjí a posouvá vpřed. Pomaličku zřeďuje konvenční postupy, čím dál víc vyprazdňuje narativ a dramatičnost jejích filmů je čím dál čistší, prostší a minimalističtější. Dovedu si představit, že film dík své statičnosti a pozvolnému tempu suverénně vyprázdní sál multiplexu. Ale i tak mi „Somewhere“ přišlo divácky překvapivě vděčně a snesitelné. Všichni mluví o nudě, resp. mají tendenci zdůrazňovat tempovou povahu filmu. Ale v málokterém komentáři či recenzi se dočtete, že je film vtipný. Film místy svým absurdním humorem výrazně evokuje dnes už legendární „Ztraceno v překladu“. Humor tu nefunguje pouze v podobě pointy, která uzavírá/překlenuje situaci nebo scénu. Scény nejsou vystavěny tak, aby sloužily humoru a vyčerpaly se prostřednictvím jednoduchého pointování. Situace mají daleko barevnější charakter. Vtipné momenty přicházejí v průběhu, aby posléze odezněly, jejich humornost se vyčerpala a byla nahrazena jiným typem vyznění ( případně se s odstupem vrátila s novou silou). ...více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/08/odnikud-nekam-somewhere-r-sofia-coppola.html ()
Odnikud někam - hodně trefný název, ale jen pro těch posledních pár vteřin filmu jsem mu dala 3*. Jinak bych dala dvě. Sofia Coppola je pro mě hodně, doufám, že jen prozatím, z mé strany dost nepřístupná osoba, a přestože na jednu stranu miluju procítění ve filmu a nevadí mi dlouhé a tiché záběry, ve kterém se kamera zaměří pouze na niterní pocity postav, u Sofie mi to prostě nějak nevyhovuje. Tuhle ženskou obdivuji za jeden z nejlepších filmů, které si moc ráda pustím ve chvíli, kdy si chci vzpomenout na svou pubertu - Smrt panen, který považuji za její nejlepší snímek a pro mě zatím jediný, na který jsem se podívala několikrát. Jiný takový od ní zatím u mě není. A to ten film začínal tak nadějně - Krásný auto, slečny u tyče v krátkém oblečku tancující na Foo Fighters a taky slavná osobnost....Film není jen tak pro každého, ale i tak se tam našly nádherné momenty - když Johnny sedí sám v tichu se sádrou po celém obličeji, pouze s dírkami na dýchání nosem. Co by se honilo hlavou jiným lidem? Jaké to bylo natočit tuto scénu? Nejlepší moment celého filmu. A poté závěr, kde konečně hlavní postava dá najevo to, co celý film není vidět a tím ven vypustí vše, co se v jeho mysli a nitru odehrává. Ale bohužel, jen dva úžasné momenty z 98 minut nestačí u mě na vynikající film. ()
Nudný film o nudném životě hollywoodské filmové hvězdy. Kam se vytratilo režisérky kouzlo z Lost In Translation? Jeden umělecký záběr, kdy je na terase stříhána polonahá kráska kouřící cigaretu nestačí. ()
Sofia vsadila na úspěšný recept z jejího božského díla Lost In Translation, kterého se tu bohužel dosáhnout nepodařilo, ale i tak se mi opět její styl podání opět velmi líbil, kdy skvěle znázornila samotu a bezradnost hlavní postavy. Ve snímku dobře sekunduje i Elle Fanning, která již od bruslící scény s You´re so Cool na pozadí, mě docela zaujala. Celkově 80% už jen kvůli fantastickému zvuku Ferrari F360:-) ()
Zajímavý film, který skutečně reálným způsobem zachycuje, jak vypadá život vnitřně prázdného člověka. Jak dokáže přežívat při naprostém nicnedělání a jak se jeho klid jednoho dne naruší příchodem dcery. Z tohoto pohledu mi zdlouhavé záběry a celkové zpracování přišlo jako dobrý nápad, nicméně i tak jsem se neubránila chvílím nudy - těžko se kouká na úplnou prázdnotu, když pořád potřebujete nějaké podněty a bohatý vnitřní život, ale pro představu - proč ne. ()
Takový mladší a méně vyspělý příbuzný Ztracena v překladu. Zatímco 'Ztraceno' mělo to tajemné ‚něco‘, Coppolin nejnovější snímek působí spíše nastavovaným dojmem. Hlavně zdlouhavé záběry mi nebyly vždy při chuti. Jako celek bych to ale hodnotila kladně, když si na tempo filmu zvyknete, je to příjemná podívaná.... tedy pokud se film z nudy nerozhodnete raději vypnout. ()
Skutečně "odnikud NĚkam", i když lépe by filmu bylo v režimu "odnikud NIkam". Potřeba sdělení je v závěru dost těžkopádná. 60% ()
Neubíram nikomu právo na to, aby se mu Somewhere líbilo. Nicméně já se minimálně první půlhodinu dost nudil a film bohužel nezachránilo ani super obsazení. Chápu, že se režisérka snažila jít jinou cestou, než je běžné, ale ani artové filmy nepotřebují půlminutový záběr na sedícího muže při odlitku hlavy. Myslím, že film nejvíc vystihuje hned první scéna s okružní jízdou ve Ferrari - pokud se při ní nebudete nudit, směle do celého filmu. ()
Formálně vtipná a důsledná rekonstrukce Ztraceno v překladu s lehkými odkazy k Marii Antoinettě, obsahově moderní variace na Sladký život a velké téma depersonalizace. Přes jinak ponurý podtón Johnny za svou zlatou klíckou nakonec dveře zabouchnul a my buďme rádi. Sofia si tu půjčuje z Electromy, tu rekapituluje svou dosavadní formu, celé to bohužel místy působí až zbytečně koncepčně a vlastně moc nezáleží z jakého místa film pusíte (já vím, záměr!) sebereflexe proběhla a bylo to milé, teď je čas se odrazit a hledat cesty jinde. ()
...nejhodnotnější záběry byly bezesporu ty, kde se vyskytovalo Ferrari Modena. Tam mi ta urputná délka záběrů ani tak nevadila. Horší to bylo s nicneříkajícím zbytkem na téma stokrát obehrané. Závěr v biografu byl skutečně povedený (POZOR SPOILER!!), když se celé kino smálo při pomyšlení, že by někdo nechal klíčky od Modeny v zapalováni a prostě odešel. Vtipný komentář měl chlapík vedle sedící:"Jen klid, šel si asi odskočit a bude to pěkně dloooouhej záběr!" ()
Asi takhle, Sofie točila vždycky zajímavé snímky, především atmosférické s pozvolným tempem a hezkým soundtrackem. Ale vždy jste celý film věděli, o čem to je, co nám chce říct a zajímalo vás, co vám ještě řekne. Somewhere má problém, Sofia nám všechno řekne v první scéně a zbytek je buď naprosto zbytečná a úděsná nuda, nebo nesmyslné okamžiky jak s komedií od Apatowa, kterým se rádi zasmějete, ale jsou jak z úplně jiného filmu. Za jedinou smysluplnou a povedenou scénu považuju snídani "milenka+dcera" v Itálii. Můj hlavní dojem je, že slečna Coppola poslední dobou moc koukala na Felliniho a chtěla si natočit vlastní La Dolce Vita, ale nápadů nebylo dost, doba je jinde, nahý holky všechno neutáhnou a dle mne to ani tenkrát nebyla taková výhra. Soundtrack je tradičně fajn (Phoenix), ale proč tak málo? Za závěr jsem šel málem ještě o hvězdu níž, nemám rád, když někdo zachraňuje prázdný film konceptuálností a ještě mě (diváka) má za blbce... 40% PS: Febio 2011 ()
Alebo skor odnikial nikam. ()
Nevím, co jsem v tomto měl najít. Hlubší význam čeho? Rádoby filmová hvězda, která vypadá, že vylezla z bagru, obklopená ještě divnějšími lidmi a utápějíce se v depresivním sebepoznání? Určitě zajímavá kamera, ale něco tak unuděného jsem dlouho neviděl. Chápu, že v tom někdo vidí svátost. Já jsem obyčejný konzument, přemýšlivé filmy mám sice rád, ale musí být nad čím přemýšlet. Ne jen 90min. sledovat zamindrakovaného maníka ve Ferrari. ()