Annie Hallová

" "Přijde chlapík k psychiatrovi a řiká : můj bratr je blázen, myslí si, že je slepice. Tak proč ho nepřivedete? Rád bych, ale potřebuju vajíčka". A to mi připomíná vztahy. Jsou totálně nesmyslné, bláznivé a absurdní, ale stejně do toho vždycky jdeme, protože většina z nás potřebuje vajíčka." " .......... milý Woody, to nelze než podepsat!!! (12.04.2005)

Nádherný film, vskutku geniální dialogy (i monology), vtipné a přitom pravdivé, nemá smysl se více rozepisovat, neboť aby člověk pochopil, musí film vidět! "Guy goes to a psychiatrist and says: Doc, my brother's crazy, he thinks he's chicken. So why don't you turn him in? I would, but i need the eggs." 9/10 (08.02.2008)

Allen se konečně našel, jako intelektuální městský neurotik je úžasný! Nechybí flashbacky z dětství (přímo komentuje do záběru v minulosti), promluvy do kamery, odkazy na bratry Marxe, Freuda, témata sexu, intelektuálství, Židů a především komplikovanosti mezilidských vztahů, které jsou bláznivé až absurdní. Nezapomenutelné dialogy v dlouhých scénách beze střihu (např.ve frontě v kině) tolik zamilované a tolik rozhádané dvojice podivínského televizního komika a nadějné zpěvačky jsou úžasné. Na svoji lásku vzpomíná v retrospektivách, uplatňuje autobiografické prvky, miluje New York. A my jeho.. (16.01.2006)

Ta potřeba exhibovat svůj mimořádný intelekt je očividná. To je ovšem společný rys všech raných filmů Woodyho Allena. Každopádně Annie Hallová je jedna z nejlepších komedií, kterou jsem kdy viděl. Intelektuální, hravá, třeskutě humorná. Formálně postmoderní tvůrčí přístup, založený na principu hry s divákem a s tím spojené mystifikace. Zábavný film s nepřehlédnutelně zakomponovanou funkcí terapeutickou, očistnou i zpovědní. Annie Hallová... (21.11.2006)

V převážné většině svých filmů nechává Woody Allen otisk sebe sama. A to nejen tím, že v nich po dlouhou dobu hrával také hlavní role. Můžeme z nich jasně vyčíst jeho názory na svět, politické preference, hodnotový žebříček a především střípky svých vlastních životních zkušeností. Annie Hallová jde v tom ale mnohem dál. Woody Allen se tady rozhodl natočit v podstatě autobiografický film o sobě a svém vztahu s Diane Keatonovou. Je vlastně pikantní, že oba dva někdejší partneři hrají po svém boku, představují sebe sama a pracovali spolu na scénáři i dialozích. Woody tady oslovuje diváky, přemýšlí nahlas, glosuje svůj dosavadní život, ironizuje své slabosti, své prohry a omyly. Je to taková kronika jednoho vztahu, ze které se dá dodneška čerpat, protože má do značné míry univerzální charakter. Oba partneři jsou hodně odlišní a, jak už to bývá, právě ta jejich odlišnost je nejvíc přitahuje. Na druhou stranu totéž ale přispívá k rozpadu jejich soužití, zvlášť když ani jeden z nich není dostatečně trpělivý a tolerantní. Woody v podobě svého alter ega Alvyho Singera se nedokáže zbavit své snahy partnerku převychovat a předělat k obrazu svému a Annie Hallová alias Diane Keaton se nedokáže zbavit svého bohémského stylu života a přelétavé povahy. Tomuhle filmu přikládal Woody Allen velkou váhu a nesnažil se tam jenom nacpat dostatek vhodných fórků a gagů, ale měl ambice k hlubší umělecké výpovědi o partnerském vztahu a životě. Určitě patří v rámci jeho tvorby k nadprůměru, jakkoliv nejde o úplný umělecký vrchol, protože scénář nedrží úplně pohromadě, ten film zkrátka tak nějak není kompaktní. To už tak chodí, když je hodně snahy. Ať je to jak chce, Woodymu se povedlo udělat film, který patří mezi jeho fanoušky i nejširší diváckou obcí k těm nejznámějším. Celkový dojem: 85 %. (24.02.2014)