Annie Hallová

Měl jsem půl hodiny do Simpsonových, když jsem pustil Annie Hallovou. Říkal jsem si, že se podívám, pak to přeruším a někdy se na to dodívám. Nepočítal jsem však s rafinovaností scénáře a jeho bezchybnou prezentací z úst Woodyho Allena. Vtip střídá gag a gag střídá inteligentní moudro a inteligentní moudro střídá vtipnou scénku a vtipná scénka střídá pohled do kamery a pohled do kamery je vyplněn inteligentním moudrem a následuje další gag a další humorná scénka. Takto jede celá Annie Hallová hodinu a půl. Bez výraznějších zastávek, bez slabších míst, jako švýcarské hodinky. Stále dál, stále minimálně stejně vtipně a stále minimálně stejně liberálně. Virulentní humor Allena je právě patrný v 70. letech, kdy je jeho tvorba nejradikálnější, nejodvážnější a nejsarkastičtější. Annie Hallová znamenala v jistém ohledu přelom v Allenově kinematografii. Jak říká Nicolaus Schröder: „Kašpar se změnil v občana velkoměsta s vysokým identifikačním potenciálem.“ Přitom jsou témata stále stejná – utahování si z vlastních předků, tedy Židů, sexismus…Do tohoto klasického víru brýlatého neurotika je vtažena i Diane Keatonová. Jsou to právě scény s ní (a tady musím poukázat na vyloženě „rofloidní“ scénku s živými korýši), které patří k vrcholům filmu. Její potrhlé herectví, stejně jako androgynní styl oblékání, se stalo idolem své doby. Společně s Woody Allenem se tak stali ikonami velkoměstské buržoazie. Samostatnou kapitolou je scénář. Ve filmu nenajdete jedinou minutu, ve které byste se a) nesmáli, b) nepokývali hlavou a neříkali „jo, to je fakt.“ A tady Annie Hallová exceluje. Nejen, že se zasmějete a pobavíte, ale utvrdíte se v tom, že milostné vztahy jsou všude stejné a přitom jsou tak jednoduché – zkrátka opětovat lásku k druhému člověku. Rada na závěr: udělejte si místo na celý film, je velice pravděpodobné, že vás chytne natolik, že vaše plány na tomto díle ztroskotají. Ty Simpsonovi jsem samozřejmě nestihnul. A nelituji. [Přesná stopáž: 89 min] (03.01.2008)

"Nikdy nechci patřit do klubu, který by chtěl někoho, jako jsem já, za člena." Neurotický newyorský intelektuál Alvy je mi sympatický. Taky bych se chtěl umět v takovém poklidu rozejít se ženou svého života, rozdělit si knížky ("ty o smrti jsou tvoje, poezie je moje") a utíkat si užívat. Jenže já už vím, že to není tak jednoduché a tak mě bavilo sledovat Alvyho, jak by najednou rád hrál s Annie tenis, navštěvoval psychiatry a sledoval na plátně filmy s kompletními švédskými titulky. Však on na to přijde, že ptát se korzujících lidí a obracet se se zoufalým výrazem na diváka je zbytečné. Do té doby mě Alvy bav, protože v tom jsi opravdu dobrý. (11.10.2017)

Woody Allen jako vždy skvělý. Je to taková vážnější komedie o jednom problematickém vztahu. Zajímavé myšlenky a názory na život, občas pronášené přímo do kamery, jsou střídány přakvapivě šílenými scénkami, jako je vraždění pavouků v koupelně, zmaření "kvalitního kokainu z Kalifornie" nebo boj s korýši. Allen dosáhl toho, že divák "spadne" do děje, aniž by tu šlo o něco jiného než je obyčejný život. A to je umění. _____ Malá perlička z pamětí Luise Buňuela: "Nakonec dodávám, abych skončil se svými americkými plány, že mi Woody Allen navrhl, abych hrál sám sebe v Anny Hallové. Nabízeli mi třicet tisíc dolarů za dva dny práce, ale musel bych zůstat týden v New Yorku. Po určitém váhání jsem odmítl. Nakonec hrál sám sebe Mac Luhan v hale kina. Později jsem ten film viděl a vůbec se mi nelíbil." (26.10.2005)

Zase jedna komedie z kategorie "jestli se nezasměješ, jsi blbec". Na začátku to bylo celkem vtipný. Třeba ta scénka ze školy nebo ten magor ve frontě v kině, tomu jsem se i zasmál. Jenže potom už akorát Woody Allen a Diane Keaton spolu kecaj o hovně a do toho je občas nějakej "intelektuální" pokus o humor. 20% (06.02.2010)

Dobrá romantická komedie o vztahu, který neskončil "žili spolu šťastně až do smrti" a pravděpodobně ani "žili šťastně až do smrti"? To je taková vzácnost jako Hallové jevy. Sice jsem si přísahal, že si od chlapa, co se oženil se svojí nevlastní dcerou (s drobnými peripetiemi jako nařčení ze sexuálního zneužití nezletilé), nenechám kázat o vztazích, a zhruba do sedmdesáté minuty mě bavily v podstatě jen neutuchající hrátky s filmovou formou a občasný intelektuální humor (protože samozřejmě s sebou taky všude vodím Marshalla McLuhana;)) - ale s příjezdem do L.A. se to tak nějak zlomilo a v osmdesátésedmé minutě, kdy zazní věta o tom, že většina z nás vejce potřebuje, jsem tomu chlapovi, co se oženil se svojí nevlastní dcerou, v tichosti aplaudoval. Co se dá ještě říct jiného, než že Diane Keaton je tu naprosto úžasná... Nedělám si nároky na oceňování tohohle filmu v rámci Allenovy tvorby, protože jsem z ní dohromady nic neviděl, ale vím to, že Annie Hallovou si budu pamatovat dost dlouho na to, abych se ni ještě někdy podíval znova. A je klidně možné, že pak dostane ještě vyšší hodnocení (ačkoliv nevím nevím, koneckonců už teď jsem šťastně ženat:)) - prozatím to nechám na velmi spokojených 80%. Ale pokud je pro vás vrcholem zábavy nějaká "nenáročná" francouzská ztřeštěnost, nebo tuctové záležitosti jako Chceš Mě, Chci Tě, nebo nedej bože nějaká ta Troška české tvorby, uděláte líp, když se tomuhle filmu (dobře, nejen tomuhle filmu) vyhnete obloukem;)) (11.09.2014)