Ginger a Fred

90% - Opět všeobjímající Felliniho hra s divákem. Jeho láska k cirkusu/kabaretu zde pozoruhodně koliduje s prvkem televize a jejím přínosem nového, rychlého, konzumního, a hlavně neosobního umění, ve kterém se dva hlavní hrdinové ztrácí jako kapky v moři. Ke kráse, nostalgii a nadčasovosti tohoto filmu přispívají (kromě osobité Felliniovské atmosféry) jak famózní herecké výkony Giulietty Masiny a Marcella Mastroianniho, tak i hudba Nicola Piovaniho, která byla komponována silně ve stylu Nina Roty, a dodala celku na nádechu starých dobrých časů. Hmm... (20.05.2008)

Blbě se to hodnotí. Na jednu stranu je ten film velmi chytrý a má co říct o stáří, televizi, apod. Jenže můj dojem z toho filmu se měnil s každou scénou. Fellini ve svých posledních filmech kašle na děj a věnuje se především poetice. Ginger a Fred není výjimkou a protože mě Felliniho poetika ne vždy okouzlí, tady jsem to měl jak na houpačce. Některé scénky se mi líbily svojí poetičností, jiné jsou humorné, ale pak jsou tu ty, co jen otravují a nudí. A těch bylo obzvlášť v prostřední části dost. I tak to má ale povedený začátek a konec a Giulietta Masina působí kouzelně i v tolika letech (charizmatem, ne krásou, abych tady náhodou nebyl označen za gerontofila), ale celkový dojem z toho nemám tak silný, jako třeba z Amarcordu. Váhal jsem mezi silnými 3* a slabými 4*, ale nakonec přistoupím k druhé variantě a to jen kvůli chytrému přesahu. Ten třeba v Interview naprosto chybí. Slabé 4* (13.10.2020)

Že Fellini není moje krevní skupina, opakuju poměrně často. Teď ale půjdu do sebe a už to říkat nebudu (ono těch filmů, které bych chtěl vidět, je tolik, že může jednoho Itala s klidem vynechat). Je to mimochodem můj teprve 4. film od mistra. Obrovské panoptikum, Babylon, blázinec, a nuda, nuda, dvouhodinová nuda. Kdyby se nestavělo na dvou důchodcích, a jejich postavy byly jen použity pro stavbu příběhu kolem televize, asi by mělo jinej drajv. Jako kritiku, nebo reflexi, nebo prostě pohled do zákulisí televarieté by to mohlo být fajn. Tohle je unylé, smutné, polotrapné, a ani 80 dabérů, které Olga Walló ke spolupráci přizvala, to nezachrání. (22.01.2017)

Fellini opět stvořil působivý snímek a svět sám pro sebe, i když stále bych raději sledoval vztah a dialogy ústřední dvojice než bizarní svět spodiny showbyznisu kolem nich. Satyrický rozměr vyžívající se v pokleslých motivech a číslech (ovšem již ne tak temperamentně a živě, jak by se dalo od italského mistra čekat) bohužel značně zastínil skvěle ztvárněnou hlavní dvojici a její osud a prožitek vyznívá značně zkratkovitě a nekoherentně, avšak přesto v závěrečném loučení přeci jen silně působí silné podtóny, které se podařilo za předchozí dvě hodiny vyvolat. Už díky nim je snímek stále velmi pozoruhodné a hořkosladké dílo. (30.03.2012)

Už je to mnoho rokov, keď som prehodnotil môj vzťah k filmovému idolu z mladosti - Federico Fellinimu. Aj dnešné opakované sledovanie Ginger a Fred vyvolalo vo mne ako dominantný pocit nervozitu. Neviem tolerovať ukričaných Talianov blúdiacu kameru a celkovo nejasný zámer nakrútenia tohto filmu okrem toho, ktorý sa dá vyjadriť jednou vetou. Ďalší z filmov, ktorý som nedokázal dopozerať do konca. Pritom herecké umenie oboch hlavných predstaviteľov samozrejme uznávam a obdivujem. (04.09.2020)