Sbohem, pane profesore!

Muzikály miluji každým coulem a tohle je jeden z mála, který se mi tolik nelíbil. Postavu pana Chipse jsem si musela oblíbit postupem filmu, nezačnete ho mít rádi hned od začátku na rozdíl od jeho vyvolené krásné a hlavně talentované zpěvačky (bože ten hlas má nádherný!). Na mě byla postava Chipse až moc strohá, upjatá, nudná, ale chápu, že takový měl opravdu být a proto tleskám Peter O'Toolovi za výkon, který byl bezvadný. Hudba je krásná, písně trošku jednodušší hudebně, složitější na slova, takže vám neuvíznou v hlavě, ale jsou hezké. Co mě na tom mrzelo nejvíce byl konec, opravdu jsem trpěla a brečela jak želva, v tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc jsem si Chipse za ty 2 hodiny oblíbila. I když je film krásně natočený, má skvělou hudbu a herce, tak je příběh trošku roztahaný a ne tolik zajímavý, aby mě na takovou délku dokázal zaujmout a proto je to pro mě lepší průměr. (27.03.2018)

Toto je příběh lásky. Nikdo neví, proč pociťujeme náhle neodolatelnou náklonost k určitému člověku bez rozumné příčiny a pro jiné máme v lepším případě jen lhostejnost. Je to jakési souznění duší, které trvá a nemůže je změnit nic, často ani smrt. Koho potká takováto láska, má v životě velké štěstí. Tento film popisuje, jak se takový cit rodí mezi dvěma lidmi z naprosto odlišných prostředí, nelogicky a proti všem pravidlům. Příběh plyne pomalu, tiše a nenápadně se rodí hluboký cit mezi profesorem a subretou. Zdánlivě se nic neděje a přece se děje všechno. Umět vyprávět strhující příběh bez velkých slov a kulis je projevem velkého filmového umění. Pro mě jeden z naprosto nezapomenutelných filmů, který mohu vidět vždy znovu a znovu, protože je lidsky pravdivý a uvěřitelný. (21.11.2012)

"Je to nudný idiot," zazní někde na začátku replika na adresu hlavní postavy, což je nejenom pravda, ale tato věta by se dala jistou personifikací připodobnit i k celému filmu. Jak už tu bylo napsáno (a tato myšlenka mě samotného napadla už dříve), žebříček je plný utahaných, unuděných a nicneříkajících sraček zejména proto, že mají strašně málo hodnocení sestávající z názorů šprtů a rádoby kritiků. Mít všechny tyhle filmy cca 50 000 hodnocení běžných křupanů jako jsem já, vypadal by ten žebříček úplně jinak. Takže sečteno podtrženo další strašná píčovina o ničem. 15% (13.05.2022)

Očakával som niečo trochu iné, ak má film už v názve pána profesora. Teda film o vzťahu študentov a profesora a všetky zápletky okolo toho sa točiace. No ale bol to skôr milostný nemilostný príbeh, trochu čudný, ako bol čudný pán profesor a všetko to trvalo veľmi dlho, aj keď by nemuselo. Na nervy mi išli tie rovnaké obleky, rovnaké klobúky (používané snáď celé storočia) a neustále odpočítavanie žiakov podľa mena, ktorého zmysel a spôsob realizácie som doteraz nepochopil. Celkom priemerný film, ktorý si dlho pamätať nebudem. –––– Mají mě za suchara a jsem pro ně jen nudný hňup. (09.01.2024)

Nemôžem sa bohužiaľ stotožniť s nadšenými recenziami takmer dvadsiatky užívateľov. Film, ktorý som práve dopozeral je predovšetkým dlhý. To nie je výčitka, iba potvrdenie poznania, že pred 50 rokmi sme žili pomalšie a pokojnejšie, takže sme si mohli dožičiť aj pomaly plynúci dej. K staromilstvu prispievali aj starobylé stavby, vycibrený jazyk a úzkostlivo dodržiavané kastovnícke vzťahy. Nestotožňujem sa s označením výkonu Petra O'Toola za vrchol jeho herectva.  Stačí spomenúť filmy ako Becket, Ako ukradnúť Venušu a Lev v zime. Petulu Clark poznám od doby keď hviezdila s piesňou Downtown na houpačce manželov Černých. Napriek tomu, že ani jedna z jej pesničiek ma nijako zvlášť neoslnila a ani film ako celok, považujem za užitočné si ho pozrieť, ak má divák dve a pol hodiny času k dispozícii. (18.03.2022)