Hrbáč

Či je Lagardére rovnako populárny ako Christo je na polemiku. Peknú, pretože víťazia obaja, a ja, pohrúžený do ozaj výborne napísanému príbehu, nemôžem minúť akékoľvek spracovanie. Vedomosť o tomto snímku som nemal, no upútavka na ČT2 zapôsobila a utekal som domov, aby som stihol perfektného Auetila, šialeného Pereza a pre mňa skvelého bezokého. V podstate len záporák pôsobí ako s fantasy, je však na niektorých miestach správne, ba až čudne šibnutý, chorý, úlisný, úchylný, zákerný. Skladbu Hrbáča možno postaviť iba na troch elementoch. Herci prepožičiavajúci charakter postavám (skvelá francúzska prehliadka), šerm a súboje a udržanie dobrodružnosti príbehu. Nešlo o orgastické vyvrcholenia, avšak všetko sedelo v príjemne pozerateľnom štýle, takmer vždy okorenené skvelou choreografiou súbojov. Excelentné bolo zasadenie časti vysoko do hôr. Sneh pôsobí až radostne, infantilne. Istý De Broca mi v konečnom dôsledku naservíroval poctivú francúzsku kinematografiu, ktorá nikde netlačí, ale úctyhodne pokojne kráča k potešeniu diváka. (18.01.2012)

Staršie spracovanie s Maraisom si už presne nepamätám, ale toto novšie mi prišlo dobrodružnejšie a akčnejšie. Tu výhody viacmenej ale končia. Napriek dlhej stopáži je dej veľakrát skratkovitý, s nedotiahnutými scénami a niekoľkými nelogizmami. Hlavný hrdina nestarne, 16-ročná dcéra nemá problém s incestom, keď sa zaľúbi do svojho domnelého otca, predvádza násilný cvik s mečom, aj keď nikdy nešermovala. Spočiatku je prítomný humor, ktorý mi do takého filmu nepasuje, neskôr je ho už menej. A vzťahy medzi postavami mi prišli málo vierohodné. Napriek tomu si divák asi najviac zapamätá dobrodružný dej a telenovelovské vyvrcholenie. (02.12.2020)

Stará dobrá francouzská dobrodružství. 1) Zkušená režisérská ruka Philippa de Brocy provází příběhem se suverenitou a nonšalancí. Nicméně odbyté zpracování vztahu mezi Philippem de Nevers a rytířem Lagarderem má za následek, že scény z jejich společné cesty působí nevěrohodně (spaní v jedné posteli, povýšení na rytíře...o návrhu homosexuálního styku ani nemluvě). 2) 33letému Vincentu Perezovi (Philippe de Nevers) to slušelo. (23.01.2017)

Philippu de Brocovi se podařil malý zázrak. Téma, mnohokrát oprášené, dokázal nadat novými tóny, promítnout do něj všechny přednosti své režisérské filmové řeči a zásluhou kvalitního scénáře z mlžin, oblečených do historických kostýmů, vytvořit živé lidi s jejich vášněmi a smutky i radostmi. Kvalitní herecké obsazení, jež si v ničem nezadá se špičkami francouzské filmové múzy, dotváří tento zdařilý posun od dobrodružného k realistickému žánru. Za zmínku stojí i plastický obraz francouzské společnosti a politiky v posledních letech před nástupem Ludvíka XV. Aniž bych chtěl jakkoliv shazovat klasickou verzi s Jeníkem z Bažin (Marais), nemohu nedodat, že úspěch, který se Brocovi poštěstil, je v tomto ohledu ojedinělý a divácky zvlášť vděčný. (24.01.2013)

Průměrný historický film, který si ani na víc nehraje. Celej příběh je dost jednoduše poskládanej a herecký výkony jsou spíš průměrný a ani herecký obsazení mě moc nepotěšilo, protože až na vincenta Pereze, tady skoro nikoho neznám a když tak jen z doslechu a i když vim, že by to měli být kvalitní herci, tak mě teda moc nepřesvědčili a spíš to vypadlo na nějaký průměrný francouzský herce, ale zase na druhou stranu to nijak neurazí a ty dvě hodiny se u toho daj strávit celkem slušně (16.08.2005)