Poklad z Yankee Zephyru

Priemerny dobrodruzny film, ktory keby som videl ako maly chlapec, tak by som z nostalgie aj ja pridal jednu hviezdicku, ale nejak ma minul a videl som ho dnes prvykrat, takze dokazem byt objektivny. ;-) Ziadny klenot zanru to rozhodne nie je a nad hladiny priemeru ho taha zabavny Donald Pleasence. Zvysok hercov alebo aj akcnych scen je len tuctovy priemer. Ale stale to je pohodova jednohubka. 5/10. (26.03.2016)

Výborné dobrodružství, ke kterému ale příliš neseděla postava ztvárněná Donaldem Pleasancem - za všech okolností, i pod přímou palbou, pokřikující opilec. Scénáři bych vytkl jedině použití odstřelovacích pušek - na tuhle vzdálenost, kterou ukazují ve filmu, by se do "tanku" nebo člunu prostě muselo trefit i dítě. Výborný barrandovský dabing (Bartoška, Zdeněk Dítě!, Soňa Dvořáková, Moravec). Scenérie New Zealandu i hudba na jedničku. (16.12.2016)

K tomuto filmu mám vztah více než vřelý. V době, kdy šel v kinech, to byla absolutní špička ať už se zábavy nebo akce týká. Hlavně způsob vyprávění příběhu je mi velmi sympatický, včetně výborně nasnímaných akčních scén - takto se má točit aby si to divák užil, a ne koukat na nějaké epileptické záchvaty kameramanů ve filmech z poslední doby. Herci a jejich postavy jsou také dostatečně sympatičtí, a film pro mě neztrácí na atraktivitě ani po letech, a to už nějaký ten pátek za sebou má. V rámci svého žánru klidně 90% nebo i trochu více. (27.12.2006)

Pri love jeleňov v novo zélandskej divočine vypadne náhodou jeden z lovcov z helikoptéry do horského jazera. Na brehu tohto jazera objaví vrak amerického lietadla Yankee Zephyra z druhej svetovej vojny. Sú v ňom zlaté tehly v hodnote päťdesiat milionov dolárov. Začne sa "Súboj o poklad Yankee Zephyra". Je to pohodovy austrálsky dobrodružný film. Natočil ho v roku 1981 režisér David Hemmings. Tento titul má už síce svoje roky, ale stále sa dá pri ňom zabaviť. *** (12.02.2017)

Až příliš velkou nostalgií zavánějící souboj napěchovaný dobrodružstvím i sympatickými postavami. Ochmelka Gibbie jednoho dne objeví v jezeře vrak válečného letadla Yankee Zephyru. Netuší, že vedle láhví alkoholu a starých metálů, jsou na palubě také bedny zlatých cihliček, na které si brousí chtivé pařáty i banda zabijáků vedená patřičně úlisným bossem. Jednoduše vedený příběh už něco pamatuje a vznikl ještě před nástupem hollywoodské vlny dobrodružných filmů, kterým vévodil Indiana Jones a Honba za diamantem. Jelikož tenhle snímek vznikl v australsko-novozélandské koprodukci, a jen s malým přispěním americké spolupráce, nemá pel hollywoodského spektáklu, což ho činí tak trochu neobyčejně obyčejným a nevtíravým. V jistém ohledu se to dá brát za přednost. V akčních scénách to není na zlatou cihličku. Ve vzduchu se divák nejednou proletí helikoptérou, kterou pilotuje (pro dámy) fešný Ken Wahl, který měl všechny předpoklady stát se velkou filmovou star, ale tohle je k mému údivu jediný film, který jsem s ním viděl. Roli hlavní hvězdy filmu nenápadně převzal Donald Pleasence, jehož alkoholik projevující větší radost nad láhví dobře proleželého alkoholu než nad bohatstvím, je velmi svérazná postava. Trojici dobrodruhů doplnila sympatická Lesley Ann Warren v roli jeho dcery. Opačnou stranu reprezentuje slizký šéf, kterého ztvárnil zesnulý George Peppard, jež měl pod palcem bandu noshledů v nažehlených oblecích. Souboj o poklad nepostrádá tempo, z kterého občas nemile vypadává, nekorektní hlášky, originální hádky i špičkování mezi ústřední generačně vzdálenou dvojicí mladý pilot vs. vysloužilý ochlasta i zběsilou honičku na motorových člunech a není výjimkou, že se film nebere tolik vážně a je k sobě nečekaně ironický. Veškerá akce ve filmu z dnešního pohledu vyznívá průměrně až slabě, v podstatě ničím nenadchne, ale má své neotřelé kouzlo i časté sympatické náznaky řemeslné režie. Hudební doprovod dodal Brian May a ten už snese, jak přísné měřítko, tak i možné pokárání, když jeden z použitých hudebních motivů zní až podezřele podobně jako slavný ústřední motiv z klasiky "Velký útěk". Film si příliš velké ambice neklade. Odpovídá tomu i volnější dramaturgie, která do filmu ve větší míře pouští i jiné žánrové prvky, které film dělají originálním, ale ve své podstatě převládá typická osmdesátková naivita a jednoduchost., která modernímu divákovi nemusí být zrovna po chuti. Film se ve své době promítal i v našich kinech, kde byl opatřen výborným dabingem, ve kterém po boku Jiřího Bartošky a Soni Dvořákové, také exceloval Zdeněk Dítě dabující Donalda Pleasence. Škoda, že tak excelentně po režijní i scénáristické stránce nebyla vybavena tahle dobrodružná (skoro) komedie, jež spolehlivě obstojí hlavně v nostalgických vzpomínkách těch, kteří si ji pamatují z dob, kdy v kinech bylo filmové pusto a prázdno. Kdo ji neviděl, neprohloupí, když si ji pustí. S tím jejím stářím to není až tak hrozné - je třeba stejný ročník jako Britney Spears. 60% (02.01.2015)