Katka

to, co plati o Renem, plati aj o Katke. Pre nich uz bohuzial niet cesty spat a mna by nejakym zvlastnym masochistickym sposobom zaujimalo, kde bude Katka o par rokov. Luto mi jej nie je, nie je mi luto ziadneho narkomana, je mi len luto toho, ze pribuda ludi, ktorym sa podava pomocna ruka a oni ju z tych ci onakych dovodov odmietaju. Kiezby bolo pribehov so stastnym koncom viac, rozhodne by ich dnesna doba potrebovala. Na casozbernych dokumentoch je krasne to, ze najvacsim umenim je zohnat len zaujimavy "namet" v podobe neobycajneho zivota pre nas "obycajnych" ludi, ktorych vzdy osud, vymykajuci sa z bezneho stereotypu, dokaze takto uchvatne rozhadzat. A Helena Trestikova ma na taketo osudy nos a dufam, ze par casozberakov od nej este uvidime. (01.07.2011)

Katka mi utekla na festivalu, potom i televizi, ale nakonec přece jenom došlo na její projekci. Tak obsah filmu je bez diskuze obrovsky silný, ale to jsem tušil už před jeho zhlédnutím. Zajímala mě hodně forma. V dokumentech má velký význam hudba, která může film vhodně podpořit, nebo také zadělat na citovém vydírání. V Katce zazněly melodie jen při scénách s vodou, kdy zrovna o nic nešlo a pak ještě u putování hlavní hrdinky a jejího přitele na cestě za domovem, a to kvituju. Stejně tak oceňuju, že režisérka se sice během filmu sem tam na něco zeptala (nebyla však v záběru), ale jinak nezasahovala, až 10 minut před koncem při rozmluvě s Kateřinou. Helena Třešítková se zkrátka snažila co nejméně vměšovat a pokusila se o co největši autenticitu, a to se jí myslím celkem dařilo. Závěrečné "Že se jí omlouvám" jenom podtrhlo podstatu hlavní hrdinky, se kterou se snad dalo dlouhou dobu alespoň trochu cítit a fandit jí při jejích snahách, ale když nezabralo ani narození dítěte a nové šance, proč bych měl takového člověka litovat (čistě můj subjektivní názor). (15.12.2011)

Silný (tíživý a nepříjemný) divácký zážitek z toho dělá už téma, takže není úplně lehké určit, kde začínají (a končí) kvality filmu samotného. Proto podobnou měrou chápu jak lidi ze snímku "nadšené", tak ty trochu zpruzelé (osočující dokument z citového vyděračství). Je to bezesporu vynikající materiál k odrazování (dětí) od tvrdých drog (už kdysi ve škole nám učitelé pouštěli původní televizní verzi), v souvislosti s tím funguje také jako velice syrový a sugestivní obraz života na odvrácené straně společnosti (přespávání ve squatech, problémy se sháněním peněz na další dávku, kapitola sama pro sebe je Katčino těhotenství), jako studie "partnerských" vztahů těžce drogově závislých apod. Třeštíkové dokument rozhodně nenabízí málo (spíš se vkrádá otázka, zda by vlastně vůbec mohl nabídnout víc), akorát se prostě nemůžu zbavit pocitu jisté tendenčnosti - je to zkrátka přesně takové, jaké předem čekáte, že to bude (samozřejmě hlavně v celkovém vyznění). 80 % (13.06.2019)

Povedená sonda do života toxikomanské celebrity. Kdysi jsem se v ďáblickém nonstopáči spokojeně propíjel ke kýženému bezvědomí, když dorazilo jakési typické taxikářské prase a oblažilo okolosedící historkou o tom, že mu žena odmítá žužlat pohlavní výstupek poté, co zahlédla jak v dokumentu nastupuje slečna Katka do jeho vozidla za účelem totožné mlaskavé akce. Veselý příběh z periferie. (06.05.2012)

Druhá projekce: Strhující, časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o životě a každodenních strastech feťačky Katky. Zde se bohužel odehrává opačný scénář Mallory, která se dokázala i přes velkou životní zátěž vzchopit a jít životem napříč. U Katky byla vize samotného fetu větší, než budoucí život s vlastním dítětem. Smutné, ale poučné. Tohle by se mělo povinně promítat na základních a středních školách! (23.04.2017)