Mallory

Viděla jsem o Mallory i první díl, kdy se jí narodil syn a ona skončila s heroinem. Líbil se mi. Toto "pokračování" je také velmi dobré a přináší spoustu nových momentů. Setkání s Jiřím Bartoškou, několik dalších nevydařených vztahů, neustálý boj o možnost bydlet, arogance úředníků, problémy se zaměstnáním. Obdivovala jsem Mallory, že se i přes mnoho dalších facek od života k drogám nevrátila. Jak sama v dokumentu říká: Bez drog jsem nahá a cítím se jako v pasti. Snad studium dokončila a věnuje se nové, perspektivní profesi. Dokument hodnotím jako velmi dobrý. (23.01.2016)

Helenu Třeštíkovou mám jako dokumentaristku ráda, vážím si jí a obdivuju jí za její práci i za to, že si vybírá takové typy, kterým se já na ulici raději vyhýbám velkým obloukem. Pravda v baru vidím servírku nebo barmana a nikoliv konkrétního člověka s konkrétním osudem. Velmi mile mě překvapilo to, jak Mallory mluvila a jak se dokázala vyjadřovat. Pak jsem si pořád říkala, do p....e, k čemu tam skutečně došlo v minulosti, dětství, výchově, co byla ta příčina, která všechno spustila, že skončila s heroinem v žilách. Nikdo jí drogy nenutil, nikdo jí nedržel pistoli u hlavy a neříkal ber. Brala je zcela dobrovolně o své svobodné vůli. Chtěla uniknout, chtěla se odlišovat a rebelovat? Hm, super nápad. Prožeň si hlavou nějaké s.....y. Život není peříčko a ani procházka růžovým sadem. To víme všichni. Nebylo mi jí líto, mohla si za to sama. Bylo mi líto jejího synka a doufám, že ten půjde po jiné cestě než maminka. Mallory mě zase jednou pořádně vytočila. Ale přeju jí v životě jen to dobré a aby za vším, čím si prošla udělala tlustou čáru a ona šla dál a nikdy se fetu ani nedotkla. Dokumenty se hodnotí strašně těžko. Divák je ovlivněn prací dokumentaristy a sledovaným subjektem. Před panem Bartoškou musím smeknout. Má velké srdce. (14.12.2016)

Druhá projekce: Další do sbírky klenotů dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Mallory svým příběhem popisuje úplný opak Katky (rovněž hrdinka Třeštíkové tvorby). Popisuje tvrdý pád na ...ústa, potom co si hlavní aktérka představovala růžový svět bez drog. Cestu k absolutní spokojenosti si doslova musela prodřít a přišlo mi, že tehdejší drogy měli největší vliv na její karmu. Po stránce filmové (dokumentární) netřeba slov. Dokumenty od Heleny Třeštíkové považuji za nejlepší a za nejlépe propracované z řad českých dokumentaristických tvůrců. ___ (Bio Centrál, Hradec Králové) (25.07.2015)

Třeštíková má buď velký štěstí anebo šestej smysl na to, že si vždycky pro svuj časosběrnej dokument vybere osobu, jejíž život se během časosběru ubírá neobyčejnym směrem. Mallory je tentokrát vlastně pozitivní postava. Dost jsem obdivoval, že i přes feťácký období, život (téměř) na ulici nebo neustálý řešení různejch problémů neztrácela naději na lepší život, pracovala (popř. aktivně hledala práci) a nakonec studovala za pomocí stipendia VŠ. Tragikomický bylo běhání po úřadech, kdy se v podstatě člověk dověděl, že pokud neni neplatič, nezaměstnanej apod., nemá na nic nárok. Hodně zajímavá osoba, která nemá v hlavě vzduchoprázdno, je dobrosrdečná (na což několikrát doplatila hlavně ze strany svejch partnerů) a nevzdává se. Napjatě jsem čekal, jak její cesta v závěru časosběru skončí a fakt jsem jí přál happy end, na kterej aspoň z části došlo. (20.03.2019)

Velmi solidní vhled do života ženy, která se nevzdala a věřila, že jednou otočí svůj příběh směrem nahoru. Mallory si nedělá iluze, a ví, že bývalé feťačce s kriminální minulostí nebude svět ležet u nohou. Její představy o štěstí jsou přiměřené její situaci. Nezávidí těm, kdo spokojeně vedle za plotem hrají tenis a nemusí řešit základní existenční otázky. Hledá práci a i při bydlení v autě není na jejím vzhledu a oblečení patrné, že spadá do kategorie občanů bez stálé adresy. Její víra, že bude líp je sympaticky neotřesitelná. Třeštíková si zachovala sympatický osud, Mallory nijak nelichotí. Jen kritika úředníků je lehce prvoplánová. (23.07.2015)