Urážka
Autoreiji
Outrage
Outrage
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Keiiči SuzukiHrají:
Takeši Kitano, Džun Kunimura, Rjó Kase, Kippei Šiina, Rendži Išibaši, Fumijo Kohinata, Tetta Sugimoto, Sóičiró Kitamura, Tomokazu Miura, Takaši Cukamoto (více)Obsahy(2)
Několik klanů Yakuza soupeří v japonském podsvětí o přízeň vůdce své rodiny. Tento boj o moc nemá konce a ve zkorumpovaném světě, kde neexistují hrdinové, ale jen zrady a pomsty, nejde o to, dostat se na vrchol, ale především o přežití... V čele zločinecké rodiny Sanno-kai, japonského nejmocnějšího syndikátu z podsvětí, stojí Předseda. Jeho pravou rukou je Ikemoto, jež řídí každodenní byznys. Předsedovým největším rivalem je Murase. Předseda má za to, že Ikemoto se dostal v rámci svého pohodlí až příliš blízko k Murasovi a žádá, aby se od sebe distancovali. Ve snaze uklidnit Předsedovo podezření, Ikemoto nařídí Otomovi, jednomu z mechaniků, aby přinesl několik důkazů, že oba gangy proti sobě brojí. Jenže to je jen začátek nemilosrdné série zrad a konfliktů. Netrvá dlouho a několik klanů Yakuza se chladnokrevně snaží získat peníze a především moc. Intriky a krátkodobá hra na věrnost vrcholí. V tomto zkorumpovaném světě neexistují hrdinové, v tomto boji stojí zlo proti zlu a spirála války gangů nemá konce... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (111)
Hodně drsné, ale ještě vice nudné. ()
Japonci a ich pozadie yakuzy, riešenie konfliktov, zavádzanie, vydieranie, zastrašovanie... pomerne "kľudný" snímok, ktorý priemerné zobrazenie tohto žánru rozhodne neprevyšuje nooo nenudil som sa. Na ázijský snímok dosť slabé, ale 5/10 určite. Zobrazenie hierarchie na ktorej čele sedí starý paprda, čo ťahá za nitky. Darebák, myslel, že sním nik nevy-to, no na jeho miesto sa tlačil ďalší, heč. ()
Ako sa hovorí pod lampou je najväčšia tma. Tak to bolo aj v tomto filmovom príbehu o japonskej mafii Yakuza. Po hádzaní polien pod nohy a odstránenie menších šéfov jednotlivých klanov, ktorý by mohli byť potenciálnymi nástupcami predsedu (šéfa mafie) prichádza moment, keď ho zradí a zabije jeho najbližší a najmenej očakávaný ochranca. Celý film sa nesie v duchu jemnej hudby bez veľkých akčných scén typu " kung fu Jackieho Chana " a keď, už príde k mafiánskym praktikám a vyrovnávaniu si účtov tak to stojí za to. Nikto z hercov obzvlášť nezažiaril, ale žáner krimi a dráma bola naplnená. ()
Je spousta lepších filmů z prosředí Yakuzy než je tento nový počin od Kitana. Největší mínus snímků je přepalená stopáž a nepřehledný a zbytečně zamotaný děj. Kitano umí lépe a snad to v budoucnu dokáže. ()
Vo svojej podstate z veľkej časti obyčajné. Ale práve tie klasické mafiánske scény snímané akoby mimochodom, bez záujmu, dodávaju filmu umelecký nádych. Takeshi Kitano ako ho poznáme... ()
Ty woe, kdo jinýmu jámu kope až se ucho utrhne. Ke svýmu překvapení jsem to zvládla celý, ale přiznávám, že místy se mi nedělalo vůbec dobře. Taky jsem tu vyluzovala nějaký divný zvuky, protože se zbytek rodiny chodil dívat jestli mi něco není, popřípadě zda nepotřebuju ke křeslu přistavit kbelík... Jinak bych řekla, že film má přesný Kitanovský rukopis - je sice rozvláčný, ale i tak jde ke svému cíli přímo a bez zbytečných kudrlinek. ()
Drsňák Takeshi Kitano se tímto snímkem po 10 letech (od filmu Ve spárech Yakuzy) vrací ke svému oblíbenému tématu morbidních gangsterek. Bohužel už je vidět, že se režisér opakuje a chybí mu švih a odvaha, které ve své době míval. Na Kitanu velice slabé. ()
Takeši Kitano ma svojim absolútne nekompromisným, úvodným dielom, trilógie Pobúrenie, nielenže mimoriadne pobúril, ale zároveň snáď i naprosto priklincoval do sedačky, až som tomu miestami normálne ani nechápal, akú vlastne explicitnú nádielku brutálnych sekvencií, mi znovu dokázal naservírovať, ale tentoraz so sakramentsky rozdielnou gradáciou celkového diania, čo by som napokon skonštatoval zrovna asi v tom zmysle, že sú to predsa všetko predchádzajúce skúsenosti, práve z tohto nemilosrdného,「yakuzského prostredia」, pričom som si rovnako tiež myslel, že na túto jeho obľúbenú tému, sa už medzitým začala prejavovať akási『únava materiálu』, nakoľko som bol viac-menej presvedčený o tom, že sa proste donekonečna nedá (v)kráčať do tej istej yakuzskej rieky s mnohými potokmi krvi, pretože by sa to najskôr mohlo javiť presne tak, ako už totálne vyžmýkaná látka, no nie tomu vôbec tak, minimálne teda v prvej časti, keď ma tento tvorca opätovne presvedčil, že ešte ani zďaleka nepatrí do starého železa, pritom tieto nepredvídateľné postavy mali zväčša nervy zo železa, ak to mám však správne definovať, čo sa konkrétne týkalo scenáristického obsahu. • V podstate sa to opäť zameriavalo predovšetkým na「japonskú mafiu」, čiže na jednotlivé klany, buď čisto súperiace medzi sebou, alebo dokonca ešte jestvuje i potenciálna možnosť, že taktiež medzi sebou bojujú aj spojenecké klany o výhodnejšie teritórium, čím sa vari konečne dostávam i k jednému z dôležitých protagonistov - Otomaovi, a to vo vskutku lahôdkovom podaní Katešiho "Beata" Kitana, ktorý ma svojou nápaditou réžiou a odvážnym, hereckým výkonom, síce nadmieru potešil, no nekládol si servítku pred ústa, čiže ma svojim autentickým prístupom obzvlášť šokoval, až som z toho mierne vykoľajený, t.j. opakovanie v podobe ďalšieho repete, by ma zrejme primälo k menšiemu rozladeniu psychiky, čiže nechcem riskovať poškodenie nervovej sústavy. • K tomuto drsnému thrilleru by ste sa mali dostať až vtedy, akonáhle absolvujete režisérovu tvorbu pred touto premiérou, keď následne pochopíte, čo má tým totižto básnik na mysli...? ()
Vybíjená na způsob Yakuzy. ()
Tempo příběhu by mohl za rychlé považovat snad jen invalidní šnek, přesto mě to celé jaksi zaujalo a ani mě nenapadlo, že bych se mohl nudit. Faktem je, že jsem si ani nemohl dovolit povolit v ostražitosti, mohlo by mi totiž uniknout jméno nějaké důležité rodiny a já už jsem měl i tak co dělat, když jsem se snažil přiřadit jména k obličejům. Nejhorší pro mě bylo to, že se ti Japonci neustále pohybovali, a když si párkrát prohodili místa, připadal jsem si jako trotl, který si myslel, že vyhraje nad skořápkářem. ()
Takeshi Kitano sa v tomto filme rozhodol, ze nam ukaze ake absurdne je fungovanie yakuzy. V jeho podani vyzeraju yakuzaci ako banda sebeckych deti, ktore chcu mat vsetko (kvôli tomu su ochotní obetovat kohokolvek) a zaroven si neustale musia dokazovat, kto je vacsi frajer (az absurdne komicke naschvály, ktore si clenovia konkurencych gangov robia). Hlavnym problemom filmu su podla mna postavy, ktore su len jednoducho nacrtnute figurky. Vdaka tomu vobec nefunguje napatie vo filme a je vam uplne jedno ktora a ci vobec nejaka postava prezije do konca. V prvej tretine to az tak velmi nevadi pretoze je naplnena roznymi neskutocne zabavnymi situaciami, ktore si yakuzaci stvaraju a ja som sa nasmial viac ako v hocijakej komedii, co som v poslednej dobe videl. Lenze postupne Kitanovi napady dochadzaju a dej sa stava prilis stereotypny (proste sa len neustale vyvrazduju dalsi a dalsi clenovia yakuzy a nic viac). Naviac mi zaver pripadal prilis skoro lahko odhadnutelny, takze ani ten nebol pre mna zdrojom napätia. Tento film vo mne vyvolal podobne pocity ako serial Sopranovci, ktory tiez komedialnym sposobom ukazuje akí sú mafiani sviniari a zaroven detinskí. Lenze zatiaľčo pri Sopranovcoch som sa nenudil ani raz pocas siestich serii vdaka skvele napisanym postavam (pritom to neboli žiadni sympataci s ktorými by som sa stotožňoval), tak Outrage prilis rychlo dojde dych. Je to skoda. Rozhodne sa jedná o film, ktorý stoji za to vidiet. Technicka stranka je ako vzdy u Kitana prvotriedna a do urcitej miery sa jedna o jeho navrat ku gangsterskym korenom (co viacero jeho fanusikov potesi), len skoda, ze znova vsetko tak ako je u neho bohuzial v poslednych rokoch zvykom, vsadil na formu namiesto pribehu. 7/10. ()
Mrzí ma že som si k tomuto filmu sadol skoro dva roky od jeho uvedenia. Kitano patrí k mojim obľúbencom a v rámci toho ma mrzí, že som si na Outrage našiel čas až teraz. Kitano ako zručný scenárista, režisér a herec už niekoľko rokov točí žánrovo rozdielne filmy, ktorými ma dokáže ako diváka túžiaceho vidieť neustále niečo nové dostatočne uspokojiť. V Outrage sa vracia k jednej zo svojich kľúčových tém a tou je film s prostredia jakuzy. Síce sa nejedná o také filmy ako Sonatine, alebo Ohňostroj, ale film je rozhodne nadpriemernou žánrovkou. Film sa nesie v pomalom tempe a sleduje osudy rôznorodej zmesi jakúzakov v epizodickej forme. Kitano zvolil tentokrát kolektívneho hrdinu a výsledný dojem je naozaj výborný. Neukazuje nám vnútorné pohnútky hrdinov. Snaží sa o odstup. Čo dokazuje aj častokrát statická kamera a snímanie v polocelkoch. Kitano ukazuje fungovanie a hierarchiu tejto zločineckej organizácie, kde nikto nie je ten správny a všetci ťahajú za nitky len aby sa dostali bližšie k peniazom a vysnívanej moci. V určitom smere sa jedná o prehliadku nápaditých vrážd a rituálov, ktoré funguje na pozadí príbehu o nefunkčnosti jednej organizácie a o pomste, ktorá sa naplní len z časti a len u niekoho. Neviem sa dočkať druhého dielu. ()
Na první pohled se může zdát, že mistr Takeshi trošku uhnul ze svého stylu a hlavně zvážněl. Je to ale jenom zdání, protože tohle je pořádná taškařice-jen to chce najít ten správný úhel pohledu, mít lásku pro rafinovaný humor a chuť hrát s Takeshim tu hru na yakuzácké krimi drama....Tohle prostě ale asi neskousne každý. Věřím, že v japonsku se u tohodle filmu lidi v kině můžou potrhat smíchem-a třeba já jsem se smál taky a občas dost nahlas-ale pro většinu západního světa je takový jemný humor v násilnostech značně nečitelný a tak se nedivím ani tomu přizdisráčsky chladnému ohlasu na fesťáku v Cannes......Jinak-o přemrštěné stopáži nemůže být z mého pohledu řeč-naopak-uvítal bych aspoň 20 minut navíc.....4nebo5, podle nálady. ()
To byla ale šaškárna ()
Moc fajnová záležitost z prostředí japonské mafie Yakuzy, film vám jaksi umožní nahlédnout pod pomyslnou pokličku a tudíž vám přiblížit všechny jejich praktiky. Musím za sebe uznat, že než se člověk vyzná ve všech jménech zúčastněných postav a jejich příslušnosti ke všem rodinám, tak to pár desítek minut zabere (asi jediné zásadní mínus filmu). Všechno kromě tohoto aspektu totiž pracuje na jedničku s hvězdičkou. Sice nejsem tak moc znalý japonské tvorby, ale jsem alespoň tak znalý filmové tvorby obecně, že jméno Takeši Kitano mi něco říká. No a tento muž dokázal film zrežírovat, napsat mu scénář a v neposlední řadě ztvárnit i hlavní roli drsného mafiána Otoma, který se s nikým nemaže. Rozhodně se film nedá označit za akční (jen závěr se vymykal tomuto předtím zažitému trendu), ale v něčem jiném se zde nešetří........a to samozřejmě brutalitou (scéna s vrtačkou, provazem). Jako divák musíte dávat bacha po celou stopáž, pořád někdo někoho zrazuje a zápletka se otáčí o 180 stupňů. Výhodou ale je, že vše působí uvěřitelně, ne jen vyumělkovaně. Parádních 81 % ()
Nesnasim gangsterky, ale s Yakuzou byla vzdycky mnohem zabavnejsi party, nez s tradicni mafii. Nenechte se zmast oznacenim zanru krimi/drama, v podstate se jedna o prvotridni cernou komedii. Takeshi Kitano s vekem vubec neztraci silu, naopak, druha pulka jeho kariery je zatim mnohem vyzivnejsi, nez ta prvni. 7/10 ()
Bohužel zatím asi nejslabší Kitanův film. Naturalistickými scénami se to tu jen hemží, ale přesto jsem se chvílemi neubránil nudě. Největší problém je, že všechny postavy jsou gauneři jeden jako druhý a není s kým sympatizovat. I když každých pět minut někdo zemře vskutku brutálním způsobem nezvedne to vaše emoce ani trochu. Na druhé straně se nejedná o vyloženě nezajímavý snímek. Takeši jako drsný yakuzák, který rozřeže chlapovi obličej žiletkou a nepohne při tom ani svalem ve tváři je tradičně přesvědčivý a se silným žaludkem je to bez problémů koukatelné. ()
Absolutně souhlasím s JARDOUHONDOU, typické japonské prostředí Yakuzy ,víc jak tři hvězdičky to nebudou.-) ()
Členovia Yakuzy správajúci sa ako malé deti si to rozdávajú v boji o moc, kde každý klame každého, pričom samozrejme musí každý jeden zaplatiť nejakým tým litríkom vlastnej krvi. Toto vôbec nie je pomalý a meditatívny film ako Takeshiho Brother, ale zúrivá nadupaná akcia, ktorá nechce ukázať žiadne dobro a podsúva nám len tie najhoršie stránky človeka. To sa tu deje bez nejakého väčšieho zmyslu, teda ak nerátam súboj o územie a dokázanie si kto ďalej dociká. Našťastie mi to nejako moc nevadilo a film som si užil. ()
Související novinky
5. ročník festivalu japonského filmu a kultury
Ve dnech 20. – 26. ledna 2012 proběhne v pražském kině Lucerna Festival japonských filmů Eiga-sai 2012. Výrazně rozšířený 5. ročník festivalu nese podtitul „Pocta Kitano Takeshimu“ (Hommage à Kitano… (více)
Kitano opět ve spárech yakuzy
Takeshi Kitano je bezesporu všestranný tvůrce, ale na mezinárodní scéně se prosadil hlavně díky gangsterkám a drsným kriminálnkám. Těmto žánrům se však na celých deset let odcizil. Teď se ke kořenům… (více)
Na stará kolena Takeši Kitano pokračuje ve svých filmových vtípcích započatých někdy s bizarní bestofkou "Takeshis", ale protože je Kitano takovej borec, tak ví že si to může dovolit, protože ví co dělá a nemůže to dopadnout zle. V takovémhle podobném stylu se nese i jeho nejnovější film Outrage, který žene jakuzácký žánr do až uhozeně nadsazených rozměrů, ale přitom nakonec nese nejspíš určitou docela i vážně míněnou zprávu. Příběh začíná nějakými menšími neshodami mezi hlavou vedoucí rodiny a menšími jakuzáckými šéfy a tak se stane, že jeden z šéfíků menšího gangu Otomo (Takeši Kitano) dostane za úkol trošku dloubnout do jiného gangu vedeného staříkem Murasem, aby je trošku postrašili. Otomo vyšle jednoho ze svých jakuzáků do baru patřícího druhému gangu, kde se ho pokusí obrat a následně, aby se urovnalo nedorozumění mezi gangy a nezačla válka, se Murase rozhodne poslat svého pobočníka s omluvou za Otomem. Tímhletím banálním "problémem" se odstartuje až neuvěřitelně monstrózní síť intrikaření a přetvářek, kdy se všichni navzájem ujišťují jací jsou věrní bratři a že ten aktuální problém je jen taková "formalitka" a zároveň se snaží zlikvidovat jakoukoli konkurenci mezi svými "bratry". Murase i Otomo jsou ještě poctiví gangsteři a tak dělají, co jim nadřízení řeknou, ale slovy jedné z postavy "kariéra je dneska víc než peníze", takže nějaká oldschool pravidla a jakuzácká čest jim je málo platná. V předchozích filmech Takeši Kitano ukazoval jakuzáky jako nemilosrdné ale "čestné" nebo jako veselé strejdy, kteří semtam někoho odprásknou atd. teprve až v Outrage přišel ale s tím dnešním pohledem na jakuzu. Tak jako samuraj by v dnešním světě stěží obstál, tak i by těžko obstál i Jamamoto z Brothera nebo ti strejčci ze Sonatine mezi jakuzáky z Outrage a jakuzáci v Outrage jsou prostě především pěkní šmejdi bez jediné dobré vlastnosti až na ty dva nejnižší šéfíky Otomo a Muraseho, kteří alespoň cítí nějakou loajalitu k vlastním i k nadřízeným. Takhle to vypadá, že se Takeši Kitano rozloučil s jakuzáckým žánrem s tím, že už prostě jakuza není co bejvávala, ale zároveň si neodpustil i nějaké to parodování jako nejvíc asi v jedné z prvních scén, kdy se přijdou Muraseho lidi omlouvat Otomovi a vypadá to jako typická jakuzácká scéna až na to, že se stupňuje ještě víc a víc potom, kde by normálně taková scéna už dávno měla nějaké pokračování. Podobných scének je tam ještě několik a je na ně čas, protože film je poměrně pomalý, což je možná právě tím, že v druhé polovině už jede takovým trochu epizodním způsobem a divák sleduje sérii uzavřených scének o tom kdo koho chce zrovna podrazit, které ale naštěstí fungují dobře a není to nuda. Dokonce to i působí docela silně, protože jakuzáci tu jsou s každou další scénou čím dál větší šmejdi až už by si člověk odplivl a pak přijde závěr filmu, kde si už asi každý řekne, že ta dnešní jakuza je prostě pěkný svinstvo, jakože víc než dřív :) a zároveň to působí ještě tak trochu cynicky černohumorně. A ještě taky když dojde na násilí tak to je dost brutální v porovnání s předchozími kitanovkami. Není to *****, na to je to moc utahané a zamotané, ale každopádně je to velké překvapení mezi kitanovými filmy a zvlášť s ohledem na předchozí tvorbu v jakuzáckém žánru. () (méně) (více)