Sedm epoch rocku

Top dokument o muzice. Není tu tolik míst, kde bych se nudil, jako v Beatles Anthology, a to jsou pro mě Beatles nej kapela všech dob... ale zpět k tomuto dokumentu. Je to skvěle prošpikováno příjemnými, vtipnými (třeba když Noel Gallagher na prstech ukazuje, kolik milionů mu v 1 týdnu vydělala Wonderwall) i emotivními (mě dycky nejvíc dojme konec 6. dílu, kde Stipe mluví o Kurtovi, jak ho chtěl vtáhnout do novýho projektu a Dave Grohl říká, co by si vybral, kdyby mohl změnit jednu jedinou věc na světě) rozhovory, takže to nejsou jen keci nějakého redaktůrka či kritika, jako je třeba Rejžek:-) Jinak souhlasím, že tam není vše, to by v 7 dílech ani nešlo, každému tam bude chybět nějaká kapela, nicméně i tak je to supr. 100% (17.08.2012)

Nedá se říct, že by Sedm epoch bylo bez chyby. Opomenutí kapel jako jsou například Doors, nebo nedostatek prostoru pro the Who ( pravda že Hendrix je Hendrix, ale přece jenom 90 % dílu pouze o něm.) patří mezi hlavní chyby tohoto pořadu. Dále mi vadí to, že se pořad snaží být hrozně cool a pořád střídá mezi hudbou a rozhovory, přitom popisná část dost často tak trochu mizí v pozadí. Největší rozhořčení pro mě však bylo pojetí dílu, který se věnoval alternativnímu rocku a hlavně tedy grunge-i. To že Nirvana nebyla první kapela hrající v Seatlu a že giganti této scény jako Soundgarden, Pearl Jam nebo Alice in chains obdrželi pouze jednu poznámku, která ještě naznačovala že se svezli na úspěchu Nirvany. bylo až trestuhodné. Pravda že pro většinu lidí znamená grunge pouze Nirvanu, takže se ve výsledku nic nezmění... Ovšem pokus o charakteristiku hlavních proudů rocku jako celku, je poměrně povedený a pořad i přeze své neduhy, stále udržuje divákovu pozornost. Pokud se o rock zajímáte a nejste jen "posluchač", nenajdete v pořadu nic moc nového, alespoň tedy v rámci vámi poslouchané muziky, ale dost často je zajímavé dozvědět se kdo že to vlastně koho ovlivnil. Rozhodně se nejedná o dokonalý počin, ale pro milovníky rocku je to povinost.90% (15.10.2009)

Sedmihodinový epos popisující historii rocku (především z britského pohledu) a potvrzující vysoký standart koní ze stáje BBC. První díl popisuje dobu, kdy mládeži lezl krkem přeslazenej popík, a tak na základu blues vznikl nový hudební styl při kterým se trhaly struny od kytar a prokopávaly bubny (Rolling Stones, The Who, The Kinks). Druhý díl prozměnu dobu, kdy performěři (Velvet Underground, Pink Floyd, David Bowie) hledali hranice, kam až mohou zajít se svými psychedelickými vizemi a co jim ještě posluchači pochopí, sežerou a zaplatí na vstupným a deskách. Třetí díl tu míru zhmotnil v podobě punku a začalo se za rytmu třech akordů "békat vo tom, co ku*va všichni známe" (The Sex Pistols, The Clash, Ramones). Čtverka zas osvětlila, že základ je rámus, pořádnej rámus (Black Sabbath, Deep Purple, Judas Priest, Iron Maiden, Metallica). V pětce ukázali, že Rock se musí hrát pro lidi, pro Hóóódně lidí (Queen, Bruce Springsteen, The Police, U2, koncert Live Aid). Šestka vyvrátila americkej sen o spokojeným životě, že Osmdesátky byly hlavně pěknej vopruz a že jeden mladej a milej pán se nato už nemoh dívat, a tak s tím praštil (Nirvana, R.E.M., The Pixies). A sedmička mi zas názorně ukázala, že na Ostrovech (hlavně teda v Manchesteru) se rodí namachrovaní řízci s pózou, co maj svoje fanoušky pěkně u prdele, a proto jim zobu z ruky (The Smiths, Stone Roses, Suede, Blur, Oasis, Libertines a Arctic Monkeys). (07.11.2009)

No musím řict, že je to velmi povedený dokument, ač mě hlavně punk díl moc nevzal 6. díl mě dostal úplně, velmi dobře zpracovaná část o nirvaně, mojí srdcovce, a v tak krátkém čase.... klobouk dolů, jasných pět stars dodatek: zajímavé provedení 7. dílu the stone roses jsem neznal a příjemně překvapili (30.10.2009)

Kdesi jsem slyšel že je tento dokument zajímavější skupinami, které ignoruje než těmi, kterým se věnuje. Chápu, že vylíčit v těch několika málo hodinách celou historii největšího hudebního žánru je šílený úkol, ignorace většiny podžánrů, kdy se víceméně v každém díle řeší pouze jeden je hřích, který bohužel jen částečně dohání fakt, že o popisovaných skupinách se toho člověk doví opravdu hodně. Přesto ale celý dokument vidím spíše jako nevyužitý potenciál, který si přinejmenším zaslouží nějaký druh rozšíření. Jako nejlepší díl vidím celkově ten o alternativním rocku - Kurtův životní příběh mě málem dostal na kolena, přestože mi je jasné, že je zde jeho přáteli a obdivovateli popisován poměrně idealisticky. Naopak největším zklamáním byl heavy metal, při kterém jsem se už z osobního přesvědčení rozcházel prakticky s každým řečeným názorem. (30.11.2009)