Králova řeč

A já tak doufal, že Jeff Bridges zopakuje svůj loňský Oskarový úspěch. Jenomže musím říci, že tentokrát si zlatého plešouna nejspíš odnese Colin Firth, a to oprávněně. Pohled do historie, přesněji řečeno do období rozpoutání druhé světové války, kdy královna Alžběta byla ještě malá slečinka a její otec soupeřil nejen se svým bratrem, ale i s vadou řeči. Nejedná se o typický životopisný historický film, u King's Speech jsem se nejednou upřímně zasmál, hodně filmu pomáhá nejen Colin, ale velkou měrou také Geoffrey Rush. ERko filmu sluší a sprosté (pro uši) scény jsou tím nejzábavnějším na celém filmu. Jejich vystříhání by filmu hodně uškodilo, a tak jsem rád, že se nestříhalo (a snad se ani stříhat nebude, že, Weinsteini). Naprostá spokojenost, Alžbětin otec dostal ještě lepší zfilmovaný životopis, než ona sama před čtyřmi lety. A to chce plný počet. (20.02.2011)

Kultivované logopedické drama o moci hlasu a imaginárním statusu krále. Nádherně blazeovaná hra statických polodetailů, manýristických textur a noblesních interiérů, proti nimž se hrdě vypínají chaotické tapety doktora Logue, který chápe, že král je králem především tehdy, když mu to jeho poddaní uvěří. A ve 30. letech mohou věřit především jeho hlasu. Celé je to tak typická rockyovská šablona o outsiderovi, co vystoupal na vrchol, ačkoli mu nikdy nevěřil. I svou citlivě stylizující reprezentací historie ekvivalent vynikajícího dramatu Frost / Nixon. Herecký koncert, od vystresované kreace Colina Firthe až po lehkonohý balet Helen Bonham Carter. Možná přehnaně učesané, ale mně se tenhle účes líbí... víc než fešácká nagelovaná fincherovská čupřina. (20.01.2011)

Velmi příjemný dobový film. Série logopedických sezení není zrovna námětem stvořeným pro stříbrné plátno, přesto se jej podařilo transformovat v pozoruhodný výsledek. Colin Firth v roli nejistého koktavého krále exceluje, jeho výkon je jednoznačně oscarový. Současně na mě ale působil velice upřímně a nevykalkulovaně, jako ostatně celý film. Když v závěru došlo na tu titulní "king´s speech", byl jsem dojat. 9/10 (23.01.2011)

My kingdom for a fluent speech aneb rodiče (či urozený původ) si nevybereš, ale logopeda si vybrat můžeš.. Pokud se vám podaří oprostit od některých velkoryse opomenutých historických faktů v podobě předválečného odstraňování klacků zpod nohou fašistického Německa (zde scvrklé jen na jakési květiny od Ribbentropa), stanete se svědky postupně se rozjasňujícího komorního dramatu, v němž první hlava Commonwealthu musí najít sílu k tomu býti oporou svému lidu v těžkých časech, ačkoliv jej, jak už tady dobře napsal gudaulin, díky vlastnímu životu v takřka hermeticky uzavřené bublině královského majestátu zas tak dobře nezná. Nicméně chápu, že v Británii, i vzhledem k historickým souvislostem, vidí tyto věci trochu jinak a typický znak české povahy - jakási zakořeněná neúcta k vládním, či jiným autoritám - hned svádí k přístupům typu: „Pošlete na Hradčany učitele se schopností odstraňovat sebestřednost a upozorněte ho, ať si dá pozor na propisku...“ Ač C.Firth pronesl se zlatou soškou v ruce děkovnou řeč bez zaškobrtnutí nejspíš zaslouženě, byl pro mě hlavní hvězdou filmu Geoffrey Rush. Vtipný syn australského sládka a amatérský terapeut řeči, co respekt k osobám vůdčího společenského postavení nechává stranou a jak už to v historii bývá, z pozice muže v pozadí pomáhá otáčet koly dějin. Jeho výraz po projevu s podkresem Beethovena - jako by tam stál v roli jednoho slavného britského komika, kterého už v minulosti ztvárnil a říkal si: „Byl jsem při tom.“ Mimochodem, kdyby Bertie nebyl král, mohl se klidně úspěšně živit jako podomní prodejce biblí. Představte si, že by zazvonil u vašich dveří a spustil: „Ku-ku-ku-kupte si, bi-bi-bibli, ne-ne-ne… Kurva! Kurva! Nebo vám ji přečtu..!“ (28.07.2011)

Ano ano ano, britské, konzervativní, ukecané (i když je lepší říct umluvené neboť je to míněno jako pocta mluvenému slovu), herecky vytříbené, ba až koncertuózní. Leč stejně mě film jen utvrdil v přesvědčení, jaká je ta monarchie (tedy jediná věc rychlejší než světlo), královská rodina, koruna a všechno kolem šaškárna. "Čtyři věty a jste králem." Celý film jsem musel myslet na jiný filmový pohled do královské dynastie, do života krále, který je zde také zmíněn, a to film nesoucí v titulu jméno dementního Jiřího III. V tom filmu padne věta: "to je náš úkol, smát se a mávat." Jiří VI. sice není šílený, ale sám by si kralování nevybral. Děti už mu neřeknou tatínku, ale klaní se před ním. Samé pitomé vznešenosti, i když ve filmu vyznívají vtipně a až domácky mile, ve skutečnosti je to pevně utažená svěrací kazajka nebo výstavní síň, v níž jsou předváděny lidem vlastnosti, které nemusí mít, protože je všechny má za ně král. Ještě k filmu. Ladění toho závěru: Rezignuje Baldwin, nastupuje Chamberlain, střih, začátek války. Jako by se nástupem zk. č. Ch. apeasement britské politiky rázem otočil k odvážným přípravám na válku. Že se film obloukem vyhne jisté dohodě čtyř o pátém bez pátého bych ještě pochopil, anžto o tom film asi neměl být, ale takhle to vyznívá pro mě velice nepěkným způsobem, proti kterému se musím ohradit. (01.03.2011)