Králova řeč

Stát a státnickost zažívají v tomto pozoruhodném díle svou velkou ne rehabilitaci, ale přímo renesanci. Pro českého diváka běží o fascinující anglický vnitřní sebepohled do klíčového období novodobých dějin světové ostrovní demokracie. Jistě lze zaznamenat moment sice nepřímého, ale o to zřetelnějšího odsouzení mnichovského sebezhanobení britské politiky (pojetí Churchillovy role jako dějinného velikána, hořkost Baldwinovy demise, pohled na Hitlera a a nacismus, okrajové odbytí Chamberlainovy postavy). Skvělý scénář Davida Seidlera prozrazující hned celý seriál konzultací s historiky, se projevuje mj. v tom, jak za strohou konzervativní maskou britské monarchie, v níž zbývá mnohé z Alžběty I. Veliké i tragického Jiřího III. z hannoverské-windsorské dynastie, najednou prosvítá člověk, lidská tragédie, která by se za určitých okolností mohla stát pohromou celé velké země, nad jejímž impériem tehdy ještě zdaleka slunce nezapadalo, a s ní i celého světa. Hooperova režie prostor, který skýtá Seidlerův scénář, bezezbytku využívá. Kompozice-pojetí děje-řeky tady nachází své další nenapadnutelné zdůvodnění. Příběh života našich hrdinů je současně osou námětu i fascinujícího diváckého zážitku. Z tohoto základu mohou jen vyniknout skvělé historické výkony nejen ústředního tria, jež zabírá většinu naší pozornosti, tj. Colina Firthe, Geoffreye Rushe i zrale půvabné Heleny Bonham-Carterové, ale i těch ostatních, např. Michaela Gambona (Jiří V., otec našeho hrdiny), Dereka Jacobiho (canterburský arcibiskup Cosmo Lang), Anthony Andrewse (premiér Stanley Baldwin), pojetím své úlohy mimořádně zajímavého Timothy Spalla (pozdější premiér Winston Churchill, ve filmu posléze lord admirality) a v neposlední řadě Jennifer Ehlové (Loquova žena Myrtle). Šťavnaté dialogy, kdysi koření, dnes endemitní přísada současné kinematografie hraného filmu, demonstrují ve vyprahlém postmoderním světě přednosti zdvořilosti, slušnosti a toho, co také naši prvorepublikoví předkové nazývali vychováním a dobrými způsoby. I vulgarismy užívané cum grano salis, jsou v tomto sluncem kulturnosti a uhlazenosti prozářeném světě démanty skutečné salónnosti. Českému divákovi se nemůže nevybavit srovnání s mistrem českého historického velkofilmu, nedávným stotníkem Otakarem Vávrou, zejména jeho monumentálními DNY ZRADY. I tento dvojdílný film, pojatý jako umělecký dokument, přes limity doby a země (finance, cenzura, v některých ohledech nedostatečná nabídka české Thálie vedle několika dalších) v srovnání, jež se nemůže nevnutit, čestně obstojí. Postava Edvarda Beneše, našeho světového státníka tragické velikosti, během druhé světové války tak blízkému jak svému příteli Churchillovi, tak královské rodině Jiřího VI. a jeho rodině prostřednictvím mj. Jana Masaryka, je také pojítkem, které může za určitých okolností usnadnit cestu k pochopení jak děje ŘEČI, tak našich novodobých dějin první poloviny minulého století. V tomto okamžiku, po proslovení a vyjádření některých nosných prvků tohoto skvostu ostrovní kinematografie hraného filmu, lze naše společné rozjímání a uvažování uzavřít s přáním mnoha skvělých diváckých zážitků. Zážitků, které v naší paměti i citu určitě hned tak nevyhasnou. (17.04.2011) (méně) (více)

Hmm, už od traileru jsem měl ten neodbytný pocit, že tohle se mi bude sakra líbit.. Respektive, že tohle bude skvělý film. Ale říkal sem si, nevěř pocitům příliš, kolikrát tě už zklamaly. No, naštěstí tentokrát se do puntíku moje předtucha vyplnila. A začnu honosnou a klišovitou větou - Jeden z nejlepších životopisno-historických filmů, jaké jsem doposud měl šanci vidět. Což je samozřejmě u mně s mými velmi malými zkušenostmi hlavně v tomto žánru dost neobjektivní, ale snad se mi podaří vás stejně na tento skvost tímto komentem nalákat. Začněme atmosféru, o kterou se celou dobu krásně stará vynikající Desplat se svou promyšlenou komorní melancholickou hudbou, ve které má největší podíl jemná hra na klavír, která jednou skvěle dokresluje vzpomínkový dialog, podruhé silně dramaticky až orchestrálně a vítězně uzavírá film. Alexandre v mých očích roste čím dál výš a výš, a doby, kdy jsem si s jeho jménem teprve matně spojil Fantastického pana Lišáka (btw. stále perfektní ujetý soundtrack) jsou dávno pryč.. jeho sláva jak v mých očích, tak určitě i ve vašich stoupá závratnou rychlostí,... ale jelikož tento rok Reznor stvořil to, co stvořil, a co stvořil, je velmi velmi originální, dynamické a neuvěřitelně úžasné, bude si muset Alex počkat na oscara ještě o něco déle.. O obrazovou poutavost se taky nemusíme bát. Kamera předvádí téměř konstantně úžasně zajímavé záběry, interiéry i exteriéry předválečné Anglie se povedly na výbornou (opravdu, někdo by měl ty, co to tvořily povýšit do šlechtického stavu - možná samotná královna..) a neustálá mlha či déšť je pak ještě zdokonaluje (skvělá symbióza všech prvků dohromady je vidět v procházce krále a logopeda). Hoopera jsem, přiznávám se, do teď vůbec neregistroval, ale snad to zkusím napravit. Přece jen, u filmu, který jde celou dobu dopředu jen tím anglicky pomalým a rozvážným tempem jsem přes všechna má očekávání nečekal, že mně celou dobu bude tak moc vtahovat a ani chvíli nenudit. A přesto tomu tak bylo, díky vynikajícímu scénaři, který obsahuje trefné a vtipné dialogy a reakce, situace i postavy a vše krásně staromódně anglické.. God Save The Great Britain. A pak hlavní faktor, který film povyšuje do úplně závratných, závratě vytvářejících výšin - herci. Neuvěřitelný Colin Firth (ne že by slovo neuvěřitelný tentokrát vystihovalo to, co Colin předvádí - právě že hraje svou postavu tak procítěně a nenuceně, že jsem mu toho krále s problémy s řečí věřil stoprocentně) si Glóba zasloužil asi tak stejně, jako Natálka toho svého a u Oscarů to musí být úplně stejně (i s tou Natálií samozřejmě).. Velmi by mně zajímalo, jak obtížné bylo se takové koktání naučit, určitě by ale Jiří VI. byl na svoje vyobrazení pyšný, nešlo tu totiž jen o tu koktavost, ale i o naprosto úžasné zobrazení celé jeho povahy, se všemi neduhy i přednostmi. Prostě dechberoucí výkon. Helena tentokrát hraje trochu jinak a v jiné pozici, než jsem si u ní zvykl za ty léta u Burtona, ale stýle stejně (a možná i trochu více než obvykle) okouzluje svým přirozeným talentem a šarmantním chováním i vzhledem. Jistě si královnu matku užila, podle mně to byla role pro ní jako ušitá. Btw bylo pěkné vidět i malou Elizabeth II. A pak samozřejmě i Rush - u něho nemá cenu se rozepisovat - je to prostě pan herec a hraje zase stejně perfektně ironizujícího, (slovy jedné z postav) extravagantního chlapíka, který oslovuje krále Bertie, jako v Pirátech. Samotný závěr pak nemohl být dokonalejší a dojemnější. Opravdu velké plus má film i za to, že jsem mohl nahlédnout do zákulisí královské rodiny a i všech jejich problémů a strastí a uvědomit si, že jsou to opravdu taky jenom lidi. Taky film funguje jako reklama na ně, aby lidé s nimi trochu více sympatizovali, což se Hooperovi opravdu povedlo. A pak samozřejmě i jako ukázka nezlomnosti a úžasné síly jakéhokoliv národa, který, když má ke komu vzhlížet, obstojí i v dobách největší temnoty. U Velké Británie to však platí dvojnásob. Sympatické na filmu bylo naprosto všechno (snad až na slizkého Pearce). Prostě nádhera. PS: z nějakého důvodu ale stejně přeju ty ostatní oscary Fincherovy. Jeho film mně oslovil ještě více, byl přece jenom aktuálnější a divácky přitažlivější a ta stylovost, z jakou se Fincher s tím nudným tématem probil, by mohla být až zarážející, nebýt toho, že Fincher je prostě Fincher.. (23.01.2011) (méně) (více)