Reklama

Reklama

Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. (Michael Gambon) a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. (Guy Pearce), je Bertie (Colin Firth), který celý život trpí vadou řeči, nečekaně korunovaný králem Jiřím VI. Země stojí na prahu 2. světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (Helena Bonham Carter), budoucí královna matka, domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči Lionelem Loguem (Geoffrey Rush). Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla (Timothy Spall) král překoná koktání a pronese zásadní řeč v rádiu, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (6)

Trailer 1

Recenze (1 927)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Lékárnickými vahami po jednotlivých ingrediencích pečlivě odvažovaný zatraceně oldschoolový a komorně působící snímek, kterým především odborník na historické "filmy" Tom Hooper dokázal pobláznit svět. Nutno říct, že vcelku po zásluze, ale taky si vezměte, co měl k ruce za "materiál". Kdyby Colin Firth po loňském Single Manovi nedostal Oscara ani teď, tak už by Akademii opravdu někdo zapálil...a možná bych mu nabídl sirky, kdyby mu nechtěl chytnout zapalovač;) Z Heleny Bonham Carter byste nechtěli mít jen skutečnou "Queen Mum", ale chtěli byste, aby byla vaše vlastní babička, protože to, jak laskavě prochází celým filmem, a jak jí věříte každičký pohyb, to snad ani nejde popsat. Geoffrey Rush je pro změnu takovým tím příjemným usedlým patronem, který má v sobě velkého ducha, a jeho filmová choť Jennifer Ehle zase na svém malém prostoru dokazuje, kdo že je dnes ta někdejší úžasná Elizabeth Bennetová (a znamená to, že se nemá zač stydět). Jsou prostě všichni úžasní, a k tomu nám ještě tvůrci předhazují luxusně obsazené a zahrané vedlejší, malé a ještě menší role (Churchill!!!), a nechávají všechny procházet parádně dobovými interiéry i exteriéry, a vůbec je to řemeslně vypulírované jako správný historický útok na diváky jinými zbraněmi než rykem tisícihlavých armád. Králova Řeč vypadá jako zatraceně vymazlená televizní inscenace - což je ostatně Hooperovo domácí hřiště - a z toho důvodu se obávám, že i přes ten dokonale fungující hodinový strojek, co má uvnitř, nebude zakrátko nikdo chtít poslouchat to vyladěné tikání, a vrátí se k tomu vypjatému kraválu, který jsme si navykli dostat, když jdeme na dobrý film. A proto se také bude říkat, že Králova Řeč vlastně ani nebyla ničím zajímavá. Říkám, že to je hloupost, a při vzpomínce na pro mě překvapivou noční scénu Bertieho/Jiřího a Alžběty, a na to, jak mi sevřela srdce, se odvážím dát 90%. PS: Obvykle říkám, že čeští dabéři bojovali předem ztracenou bitvu - ale tentokrát mě kvalita zvládnutí jejich u tohoto konkrétního filmu extrémně obtížného úkolu skutečně velmi mile překvapila. I tak ale originál zůstane nepředstižen - s opakem ovšem mohl počítat jen ten největší optimista. A přitom zrovna u téhle premiéry mohla ČT s klidným srdcem trvat na uvedení v původním znění - lépe řečeno kdy jindy by už byla lepší příležitost? No ale co už, dokonáno jest, a nebylo to špatné. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Stát a státnickost zažívají v tomto pozoruhodném díle svou velkou ne rehabilitaci, ale přímo renesanci. Pro českého diváka běží o fascinující anglický vnitřní sebepohled do klíčového období novodobých dějin světové ostrovní demokracie. Jistě lze zaznamenat moment sice nepřímého, ale o to zřetelnějšího odsouzení mnichovského sebezhanobení britské politiky (pojetí Churchillovy role jako dějinného velikána, hořkost Baldwinovy demise, pohled na Hitlera a a nacismus, okrajové odbytí Chamberlainovy postavy). Skvělý scénář Davida Seidlera prozrazující hned celý seriál konzultací s historiky, se projevuje mj. v tom, jak za strohou konzervativní maskou britské monarchie, v níž zbývá mnohé z Alžběty I. Veliké i tragického Jiřího III. z hannoverské-windsorské dynastie, najednou prosvítá člověk, lidská tragédie, která by se za určitých okolností mohla stát pohromou celé velké země, nad jejímž impériem tehdy ještě zdaleka slunce nezapadalo, a s ní i celého světa. Hooperova režie prostor, který skýtá Seidlerův scénář, bezezbytku využívá. Kompozice-pojetí děje-řeky tady nachází své další nenapadnutelné zdůvodnění. Příběh života našich hrdinů je současně osou námětu i fascinujícího diváckého zážitku. Z tohoto základu mohou jen vyniknout skvělé historické výkony nejen ústředního tria, jež zabírá většinu naší pozornosti, tj. Colina Firthe, Geoffreye Rushe i zrale půvabné Heleny Bonham-Carterové, ale i těch ostatních, např. Michaela Gambona (Jiří V., otec našeho hrdiny), Dereka Jacobiho (canterburský arcibiskup Cosmo Lang), Anthony Andrewse (premiér Stanley Baldwin), pojetím své úlohy mimořádně zajímavého Timothy Spalla (pozdější premiér Winston Churchill, ve filmu posléze lord admirality) a v neposlední řadě Jennifer Ehlové (Loquova žena Myrtle). Šťavnaté dialogy, kdysi koření, dnes endemitní přísada současné kinematografie hraného filmu, demonstrují ve vyprahlém postmoderním světě přednosti zdvořilosti, slušnosti a toho, co také naši prvorepublikoví předkové nazývali vychováním a dobrými způsoby. I vulgarismy užívané cum grano salis, jsou v tomto sluncem kulturnosti a uhlazenosti prozářeném světě démanty skutečné salónnosti. Českému divákovi se nemůže nevybavit srovnání s mistrem českého historického velkofilmu, nedávným stotníkem Otakarem Vávrou, zejména jeho monumentálními DNY ZRADY. I tento dvojdílný film, pojatý jako umělecký dokument, přes limity doby a země (finance, cenzura, v některých ohledech nedostatečná nabídka české Thálie vedle několika dalších) v srovnání, jež se nemůže nevnutit, čestně obstojí. Postava Edvarda Beneše, našeho světového státníka tragické velikosti, během druhé světové války tak blízkému jak svému příteli Churchillovi, tak královské rodině Jiřího VI. a jeho rodině prostřednictvím mj. Jana Masaryka, je také pojítkem, které může za určitých okolností usnadnit cestu k pochopení jak děje ŘEČI, tak našich novodobých dějin první poloviny minulého století. V tomto okamžiku, po proslovení a vyjádření některých nosných prvků tohoto skvostu ostrovní kinematografie hraného filmu, lze naše společné rozjímání a uvažování uzavřít s přáním mnoha skvělých diváckých zážitků. Zážitků, které v naší paměti i citu určitě hned tak nevyhasnou. () (méně) (více)

Reklama

Traffic 

všechny recenze uživatele

Srovnání s letošním Fincherovým trhákem chápu pouze v souvislosti s oscarovými nominacemi, ale jinak není fér. Každý z těch filmů funguje docela jinak, přestože oba by šlo při troše fantazie zařadit pod škatulku "konverzační drama". V případě King's Speech mám nicméně trochu problém vyrovnat se s tím, že ten film není ani vyloženě "britsky komorní" ani "hollywoodsky velkolepý" - stojí někde mezi a nejsem si úplně jistý, zda mu to ve všech situacích prospívá. Filmu jednoznačně dominují postavy - herci, které jsou ale často umisťované do poloprázdných a poměrně rozsáhlých interiérů (občas se dokonce nacházejí daleko od středu záběru, na samé straně, nebo v rohu), nebo v druhém extrému jejich obličej vyplňuje většinu plátna. Dá se říct, že tím Hooper zdůrazňuje izolovanost monarchy od tehdejší společnosti, ale občas to zase vypadá, že si jen nedal příliš práce z mizanscénou. Je potřeba říct, že The King's Speech skutečně nejvíc ze všeho táhne dvojice Firth - Rush a pokud byť jeden z nich na scéně chybí, film tím poměrně znatelně trpí. Narážím hlavně na ona hluchá místa s mocenskými čachry v královské rodině, která jsou zajisté potřeba, abychom plně pochopili jednání hlavního hrdiny, ale místy působí trochu jako vata. Závěrečné minuty ovšem plní vše, co mají - široké úsměvy i dojetí jsou zaručeny a zlatá soška pro Firtha zrovna tak. ()

Madison 

všechny recenze uživatele

Colin Firth mi bezprostredne učaroval už vo valmontovskej úlohe ľahostajného cynika, pre ktorého ženské srdce predstavovalo len akúsi zábavku, a odvtedy mi jeho herecké schopnosti unikali. The King´s Speech je - natočený, vizuálne elegantný, hudobne podmanivý a obsahovo emocionálny tak, aby si zhrabol všetkých Oscarov pre seba - ale ja mu to vôbec nezazlievam. Neuveriteľne krásny, primerane citový, herecky unikátny film, ktorý zaujme všetkými filmovými zložkami, no okrem toho zanechá hlboký dojem vďaka skutočnosti, že kráľ je tu vykreslený ľudsky, chvíľami ako beznádejný bezmocný muž neschopný striasť sa vlastných tieňov. Pochybovala som o Firthovi, ale tu ma dostal. Niet krajšieho pocitu, ako nechať sa emocionálne vyžmýkať pohľadom na skutočné herecké nadanie... a Oscar za najlepšieho herca mu v mojich očiach určite prislúcha. ()

larelay 

všechny recenze uživatele

Film, ktory vas odzbroji svojou lahkostou, neuveritelnou ludskostou a v neposlednom rade hereckymi vykonmi, ktore absolutne podtrhli uveritelnost celeho pribehu. Posledne minuty kralovej reci boli tak emotivne, ze som nechcela, aby vobec skoncili. Silu priatelstva, odhodlania a silnej vole by som citila skrz monitor aj keby som bola slepa a toto filmu "Kralova rec" uz nikdy nikto neodoprie.Nikto iny si tento rok v muzskej kategorii nezasluzi Oscara viac, ako Colin Firth a Geoffrey Rush a pevne verim a dufam, ze si to budu mysliet aj pani akademici a konecne raz urobia spravnu vec. ()

Galerie (126)

Zajímavosti (41)

  • Film byl koprodukován v Austrálii, je to tedy první oscarový snímek, v němž má pátý kontinent prsty. (Othello)
  • Okolo filmu sa spustila kontroverzia, keď vyšlo najavo, že jedna z filmových lokácii predtým slúžila na natočenie pornofilmu. (moviefilm)
  • Prvním úspěšným pokusem krále Jiřího (Colin Firth) o přednes byla recitace Hamletova monologu "Být či nebýt". Velká část herců účinkujících ve filmu má vlastní zkušenosti s účinkováním ve zmíněné Shakespearově hře. Derek Jacobi ztvárnil dánského prince ve hře „Hamlet, Prince of Denmark“, Claire Bloom ztělesnila Gertrudu. Jacobi si později zahrál Claudia v Hamletovi z roku 1996, v němž Timothy Spall odehrál Rosencrantze. Geoffrey Rush nějakou dobu působil v australském národním divadle v roli Horácia, zatímco Helena Bonham Carter byla k vidění jako Ofélie v Hamletovi z roku 1990. (EbiGuetta)

Související novinky

Čeká nás nový Nekonečný příběh

Čeká nás nový Nekonečný příběh

21.03.2024

Klasika se dočká nové adaptace. Německá novelka od Michaela Endeho, jež se navždy nesmazatelně zapsala do fantasy žánru a byla přeložena do 45 světových jazyků, byla poprvé přenesena na plátna kin v… (více)

Zažijte Vary naostro!

Zažijte Vary naostro!

30.06.2022

Ostrý bude již samotný start. Kapela Mig 21 vystoupí posílena o šedesátičlenný orchestr Národního divadla a dvacetičlenný sbor Národního divadla pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Tím ale… (více)

MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa

MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa

21.06.2022

V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních… (více)

Britští záporáci ztratí jizvy

Britští záporáci ztratí jizvy

02.12.2018

S poněkud zvláštní novinkou přišel minulý týden Britský filmový institut (BFI). Organizace stojící například za snímky Králova řeč, Sunshine nebo 28 dní poté oznámila, že přestane podporovat filmy,… (více)

Reklama

Reklama