Ene bene

První "velký"film Alice Nellis,ke kterému si také napsala scénář je vlastně jakousi konverzační tragikomedíí.Je to příběh z jedné volební místnosti,na kterém režisérka ukazuje jednotlivé charaktery postav a rozbíhá tím kolotoč událostí,které na první pohled můžou vypadat úplně obyčejně.Oni vlastně obyčejné jsou,ale až při jejich sledování si člověk uvědomí spoustu věcí ze života okolo sebe.Krásně celým příběhem také prostupuje manželský pár v nejlepších letech(Janžurová-Suchařípa),kde režisérka dává pomalu a s úctou nahlénout do tajemství duše každého z nich,což vlastně dělá i u ostatních postav a je to bezesporu jedna z největších předností filmu.Alice Nellis ukazuje,že umí na pozadí úplně obyčejného příběhu mistrovsky rozvíjet dialogy a zaujmout navenek úplně obyčejným příběhem z úplně obyčejného prostředí.Herci jsou do jednoho skvělí a osobně bych vyzdvihl Leoše Suchařípu(měl být jasný Český Lev),Evu Holubovou(zasloužený Český Lev) a Ivu Janžurovou.Film je ve své podstatě velmi půvabný oním jednoduchým vyprávěním a je díky režisérce obdařen zvláštní poetikou,trochu připomínající Formana nebo Papouška.Trochu mám jen problém s tím,že film se chvílemi tváří jako nelítostné drama a chvílemi jako velká komedie.Tohle oscilování mezi žánry moc dobroty nikdy nenadělá a jestli to bylo schválně,prosím režisérku,aby od toho příště upustila,nejen pro jasnost,ale i vyznění příběhu a postav.Jinak jsem i díky kameře a hudbě byl spokojen a v klidu dávám 75% a přemýšlím,jak by vypadala situace v téhle zemi,kdyby se po volbách vždy trhaly volební lístky,které se mají sčítat a sčítaly by se ty,co se měly roztrhat.Je to rozhodně zajímavá představa a v takovém Kocourkově by z ní určitě měli radost.I když nevím,jestli je mezi parlamentem ČR a Kcourkovem nějaký rozdíl. (06.11.2011)

Dobře, je to nenápadný a místy záměrně ospalý a nudný film - nízké hodnocení na CSFD je ale jedno z největších faux pas místní komunity filmofilů. Zatímco do poloviny sledujeme vcelku standardní hořkou komedii, která ani není nijak násilně vtipná, postupně se vše začíná vybarvovat a posledních 20 minut je už naprosto ukázková filmařina. Zoufalý monolog Ivy Janžurové je pro mne zcela jednoznačně jedna z nejsilnějších scén nejen v její filmografii, ale v celém českém filmu. Vynikající práce, kterou mi trošičku kazí snad jen mírně otravné téma "girl/woman power", které Alice Nellis omílá ve všech svých filmech. (13.05.2010)

Dílčí role je to jediné, co film nabízí a drží ho nad hladinou, hlavně Suchařípa nenechá snímek potopit. Hlubší linka žádná, to co má držet film pohromadě, selhává. A neschopná slečna v hlavní roli, úmor, téměř hanba před výkonem své matky Ivy Janžurové, která je paní herečkou. Jsem rád, že se Nellis vypracovala k něčemu jako jsou Tajnosti. (29.01.2009)

Svým způsobem prostý, ale o to upřímnější vhled do obyčejných problémů mladých i starých, všeho toho nesváru, který mají v sobě lidé v dlouholetém manželství, ale i vzájemné úcty, v kombinaci s hledáním se mladé dívky a s hledáním vlastního já, vlastního místa. To vše na pozadí voleb a účasti ve volební komisi, což samo o sobě je prostředí leda tak pro depresi. Myslím, že psychologii postav se povedlo dokonale zvládnout. (05.09.2013)

Zrcadlo české malosti je svým způsobem také ojedinělým odrazem české polistopadové společnosti, propadávající se do neutěšených společenských dilemat doby. Výtečné herecké kreace Janžurové, Holubové, Javorského i mladé Remundové jsou předběhnuty zde excelujícím Leošem Suchařípou a jeho portrétem zásadového muže mdlého těla a bystrého rozumu. Veškeré polemiky, padající na vrub autentičnosti volební komise, jsou v tomto případě pomíjivé a pro Alici Nellis představuje Ene bene zásadní mezník v její filmové kariéře. (08.08.2014)