Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladá Dominique Marceau je souzena za vraždu svého milence Gilberta. Ten předtím svedl její sestru Annie, krátce žil souběžně s oběma dívkami, a když se rozhodl setrvat u Annie, Dominique jej v návalu vášně zabije. Advokát obviněné se snaží prokázat špatný charakter zavražděného, ale najevo vysvítají další okolnosti...
Režisér Henri-Georges Clouzot se v průběhu 40. a 50. let zařadil mezi nejvýznamnější francouzské filmaře a titulem PRAVDA (La vérité) znovu prokázal své schopnosti. Na scénáři se podílelo celkem sedm lidí včetně samotného režiséra a jeho manželky Very Clouzot. Clouzot v rámci proniknutí do tématu navštívil několik soudních přelíčení a přípravě filmu věnoval značnou pozornost. Natáčelo se na jaře 1960 převážně v ateliérech, v hlavních rolích se objevil režisérův oblíbenec Charles Vanel, excelovala ale především Brigitte Bardot, hudba byla použitá z tvorby klasiků. Film byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film, získal také cenu Zlatého glóbu a Clouzot byl oceněn jako nejlepší režisér na festivalu v Mar del Plata. Film měl premiéru 2. listopadu 1960 a ve své době byl nejúspěšnějším francouzským filmem – v kinech jej vidělo více než pět a půl miliónu diváků. (argenson)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (40)

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Nedokážem sa povzniesť nad to, že od Clouzota čakám osobitejší a inovatívnejší prístup k dielu. Nehovorím, že príbeh je prostý, ale nevyužíva prostriedky súdnej drámy ako napätie, hoci o vražedných sklonoch Dominique (Bardot) vytvára akúsi dymovú clonu ako aj problém etickosti a morálky nerozvíja ďalej za hranicu média. Je to dobré ale nie výborné. Mzda strachu a Diabolské ženy sú výborné a nielen dobré. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Copak spravedlnost musí čekat na správný čas?“ Říkám si, jestli Clouzot stihl vidět Weissovu Takovou lásku a kapánek se inspirovat, protože ta myšlenka marného hledání spravedlnosti, včetně různých probíraných pocitů a pohledů na závažné chování mladé dívky, jež zasáhla do života několik mužů, je tu hodně podobná. Dokonce i Brigitte Bardot mi před soudem nejednou připomněla Marii Tomášovou, jen tady v prostředí reálného soudu se soubojem dvou advokátů chybí onen ústřední surrealistický prvek a také vyústění je značně drsnější. Tempo ne vždycky působí svižné, ale vynahradila to velmi slušně propracovaná psychologie problematické dívky, často ztracené uprostřed svých vlastních pocitů, v každém vztahu nekonečně váhající a přelétající mezi opravdovou láskou, náhodnou známostí pro krátké potěšení a lhostejnosti ke všemu, včetně morálky i vlastního života. Snad pokaždé, když už se zdálo, že se mi tak dlouhý film začne táhnout, záhy mě s dalším zvratem a střihem přikoval ještě víc. Brigitte Bardot v tomto filmu naplno ukázala, že v ní dříma daleko víc, než se u populární módní ikony a sexsymbolu své doby může na první pohled zdát a výtečně sehrála svou postavu v několika různých polohách. Pravda na velkém prostoru za mě nabízí v opravdu skvělém společném balení výborné soudní drama i výrazné sociální a psychologické drama o problémech a pocitech dospívající mládeže. [90%] ()

Reklama

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Další mylný předpoklad a předsudek si teď můžu škrtnout. Brigitte Bardot rozhodně nebyla jen vyprázdněný sexsymbol , ale i skvělá charakterní herečka, Pravda toho budiž důkazem.  Dobové soudní drama může některým připadat na první pohled  zastaralé, ale bude to jen zastřený pohled ignorantův.   Společnost dnes řeší jiná témata, leč falešná morálka a moralizování je lidskému plémě vlastní a vymýtit se jej vůbec nedaří.  Máme tu pravdu společenskou, mravokárnou, kde nemravná dívka zavraždí svého bezúhonného a ctnostného milence a.... další případ, prosím. Proti ní však stojí pravda lidská, pravda jednotlivců, pravda, jež je ovlivněna city, emocemi, touhami, ideály, ale i sebeklamem či nedostatkem vlastní vůle, pravda mužská, pravda ženská, pravda sobecká...  Clouzot ukazuje obě (či lépe všechny) tváře  té pravdy, třeba kontrast mezi sestrami Annie, krásnou, tmavovlasou, cílevědomou, pracovitou a ctnostnou  a Dominique, živočišnou, nemravnou, nestydatou, svobodomyslnou a bezzásadovou.   Film o svobodě, lásce a možná i smyslu našeho bytí. A má v životě  vlastně nějaký význam definovat pravdu? ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Výborné soudní drama, příběh mladé ženy mě vtáhnul a nepustil, Brigitte Bardotová a Sami Frey tvořili krásný pár, moc jim to spolu slušeno a nádherně to mezi nimi jiskřilo, ostatně celý herecký ansámbl výtečný.. Ode mne bez připomínek, dobře vím, co umí láska a stejně tak vím, jací jsou lidé, v tomto ohledu se toho příliš nezměnilo a Clouzot za to nastavené zrcadlo zaslouží smeknutí klobouku.. ()

borsalino 

všechny recenze uživatele

Film, který začíná celkem banálně - soudní řízení, vysvětlující flashbacky, vášnivá Dominique a jedna nenaplněná láska. Ovšem v podání Clouzota film po polovině nabírá dramatické tempo, stupňuje se soudní přelíčení, využívají se účelové argumenty, propírá se osobní život nešťastné Dominique a pravda se mezi tím vším proplétá, ale čí je to pravda, co je to za pravdu, kdo tu pravdu vytvořil a kdo tu pravdu interpretuje? Závěrečných deset minut film graduje až do mrazivého finále. Ač nejsem velký fanda Bardotky, tak v tomto filmu podala neuvěřitelný výkon. ()

Galerie (70)

Zajímavosti (3)

  • Režisér Henri-Georges Clouzot nechal Brigitte Bardot vypít spoustu alkohol a podal jí několik prášků na spaní, načež jí po natáčení nechal vypumpovat obsah žaludku. [Zdroj: Refresher.cz] (Duoscop)

Reklama

Reklama