Nákaza

Lietame do Ázie. Často. V dobrej viere. Tam však lietajú netopiere. Plné infekčnej nákazy. I keď chýbajú priame dôkazy. Preto nakrúti sa vopred film didaktický. Rejža bude vizionár: fantastický. Aby bolo všetkým jasné, prečo svet o desať rokov trochen zhasne. Aby nebolo potrebné hľadať iné príčiny (to by sa nakrútil film, označujúci odlišné viny). Emočne chladné, dokumentárne divadlo - fajne to pána Soderbergha napadlo. Zodpovedná reklama na očkovací vpich. Nebojte, vakcín bude viacero: stačí vybrať jednu z nich. I keď, Nákaza skôr propaguje očkovací vňuch - koža neporušená ostane - len máčnym makom to transformuje čuch. (26.01.2021)

Nákaza není jen tak ledajaký film. Je to spíš film velmi prorocký, neboť ukazuje zásadní rozdíl mezi 20. a 21. stoletím, který by se dal charakterizovat i jako rozdíl mezi macro a micro strukturami. Jestliže přicházelo ve 20. století největší nebezpečí s jadernou katastrofou a největší úspěch s přistáním člověka na Měsíci (podle mě to nejtitánštější, co kdy lidé dokázali), ve 21. století se přesunujeme do micro struktur: největší nebezpečí skýtají biologické zbraně a kyberútoky hackerů a největší úspěch přistání s nanoboty v lidském těle, jak o tom referují Tata Bojs v Léčiteli. Po stovky let označovala Velká čínská zeď stavbu z cihel a kvádrů; dneska označuje firewall hlídající čínský přístup k internetu. Tématem číslo jedna zkrátka už nejsou velkolepé výbuchy a jaderné hřiby, ale, jak naznačuje Nákaza, spíš malý nebezpečný breberky v podobě biologických zbraní – doslova nepřítel bez tváře, skrytý a nevyzpytatelný. Odsud vidíme, proč byl teroristický útok na věže WTC a jejich následné zřícení v září 2001 spíše posledním spektakulárním dozvukem válek dvacátého století, než aby předjímal charakter válek století jedenadvacátého. Očekává nás totiž něco nepoměrně zlověstnějšího: hrozba „imateriální“ války provázené neviditelným útokem – viry, jedy, které mohou být všude a nikde. Na úrovni zjevné materiální reality se nic zvláštního neděje, žádné velké exploze, a přece se důvěrně známý vesmír hroutí, živo se rozpadá. Vstupujeme do nové éry paranoidního válčení, ve kterém bude největší problém představovat identifikace nepřítele a jeho zbraní. Nakonec přesun od čitelných macro struktur k nevyzpytatelným micro strukturám kopíruje i přechod od newtonovské fyziky ke kvantové teorii: jakkoliv je kvantová teorie nejúspěšnější teorií, kterou kdy lidská mysl vytvořila, je vybudovaná na vratkých základech náhody, štěstí a pravděpodobnosti. Na rozdíl od newtonovské teorie, dávající jasné, jednoznačné výsledky pro pohyb, umí kvantová teorie udávat jen pravděpodobnost. Tento rozdíl mezi oběma stoletími bude mít zásadní vliv i na kinematografii, jelikož biologické zbraně nebo kyberútoky nejsou tak vizuálně atraktivní jako výbuchy atomovek nebo ekologické hrozby. Jak pronese jedna z postav v Nákaze: virus je příliš malý na to, aby ho zachytila kamera. Soderbergh se s tímto omezením a současně výzvou pro kinematografii vypořádal velmi dobře. Otázka zní, jak se na tomto poli povede ostatním filmařům. (23.01.2012)

Remeselne soderberghovsky kvalitná, inteligentná a herecky atraktívna predstava globálnej katastrofy a postupu jej riešenia. Viac než na "obyčajných ľudí" sa film sústredí na postavy, ktoré majú čo hovoriť do riešenia problému, a ktoré sa skrz ich zraniteľnosť tiež stávajú obyčajnými ľuďmi. "Chemickú" atmosféru podporuje progresívna elektronická hudba bez jedinej emócie. Silných momentov mohlo byť viacej, a to najlepšie nemuselo prebehnúť na začiatku. Vysvetľujúci záver je narýchlo odbitý. Celkovo slušná alternatíva katastrofického žánru, ako ho poznáme od Emmericha a spol :-) Ale Cuarónovi by predsalen svedčala viacej. Spomeňme si na jeho emocionálnych Potomkov ľudí... (13.10.2011)

Soderberghova variace na hollywoodské katastrofické filmy je koncipovana jako přesná antiteze všech atributů klasické podoby tohoto žánru ustanovené áčkovými studiovými spektákly v 50. letech a definitivně kodifikované v 70. letech. Přitom ovšem cílem snímku není žánr podvracet, ale naopak přijít s jeho podobou pro dobu široké dostupnosti informací, aby mohl opět fungovat a budit v divácích hrůzu a vypětí oproti popcornovým ptákovinám emmerichovského stylu. Nutný základ pro to dodává bravurní inteligentně vystavěný a informačně napěchovaný scénář Scotta Z. Burnse, který se opírá o vědecké poznatky a zkušenosti z tehdejších epidemií (a právě proto tolik koresponduje s reálnou pandemií roku 2020 na rozdíl naivních vyfabulovaých scénářů typu "Smrtící epidemie"). (16.05.2020)

Prase má nemanželský sex s netopýrem a rázem je lidstvo na kapačkách, ženevská WHO na nohou a farmaceutické firmy na koni.. Zatímco třeba Petersenův Outbreak si razí cestu ryze konvenčními filmovými prostředky, tak Soderbergh, ukazující strach jako ten nejnakažlivější virus, sazí spíše na nezúčastněnou, dokumentární formu. Věren svých tradic honí až příliš mnoho zajíců najednou a i když mu jich hodně upláchne neznámo kam, nakonec podobně jako v Traffic ukáže, že jiskérka naděje a lidskosti vždycky někde zahoří. Režisérův autorský rukopis je už podobně jako ten Fincherův nezaměnitelný a kdyby do jeho snímku náhodou pronikla nějaká bakterie, nemá šanci na přežití - je to totiž to nejsterilnější prostředí, co znám. Někdo ale čistotu rád.. (26.03.2012)