Slavnost v botanické zahradě

Opět jeden, kterému se, kdykoliv ho uvidím ve vysílání tv, vyhnu.Tato Havettova spíše osobní výpověď z vlastního světa, svých pocitů a nálad, to vše pro mě v naprosto nezáživném provedení včetně skutečně chaotického příběhu, směsice nejrůznějších stylů, euforické atmosféry, jarmarku, lidovky, titulků, jednoduchých citoslovců ap..Až na pár momentů pro běžného filmového konzumenta těžko stravitelná spíše nevšední věc, rozhodně ne odpočinková..Znovu říkám a opakuji, "Novou vlnu" a vůbec novátorství v české a slovenské kinematografii až na malé vyjímky nemusím. V té době chtěl být zajisté každý originální, měl k tomu samozřejmě větší volnost, ale výsledek se dnes po letech může jevit všelijak..Takže toto je v pořadí už "ČTVRTÝ" snímek z cyklu šedesátek, který mi nic neřekl. Předtím Mučedníci lásky, Sladké hry minulého léta a Sedmikrásky. Jakubiskův převážně zfilmovaný venkov ještě jakžtakž beru, Hanákovo město vybral bych si také, ale Havetta mě už v druhém svém filmu tak trošku zklamal, bohužel, a to, že to byl jeho debut, na mém názoru nic nemění..Jakubisko zas měl svoje Kristove roky, Hanák 322, srovnávat navzájem je nelze... (11.06.2008)

Jak v mých očích stvořit pětihvězdičkového Havettu? Vezmeme Ninu Divíškovou, klidně dvakrát, a vložíme do našeho dalšího, celkově propracovanějšího filmu. Režisérské otěže, které Elo v Ľáliích držel již dost pevně, zde prakticky pouští, a naplno, žel přírodo ovšem lehce chaoticky, nám ukazuje svoje vnímání světa. Každý den je svátek, vzbudili jsem se, dýcháme, můžeme ovlivňovat život svůj i druhých, žijeme. A přesto si každodenní svátek - Slavnost - sami ztrpčujeme. Ale naštěstí také rozveselujeme a jsou mezi námi i tací, kteří radost umí rozdávat. Vynikající absurdní výjevy (fotograf fantastickej) to mi utkvělo nejvíce. Jinak i Liška zde jen ladil a Dodo Šimončič se připomenul dost zřídka. Celkové pojetí filmu mě nutí silně srovnávat či nehodnotit stejně. Jeden ze dvou režisérovo základních počinů musí být jednoduše lepší. (16.04.2016)

Další slovenská poetická podivnost, nerad takhle zobecňuju, ale už je to takový desátý film od našich sousedů, které jsou jeden jako druhý, nesouvislý děj, cáklé postavy, zároveň je to hodně barevné... Já tomu zkrátka nerozumim. Takže moje hodnocení je tím pádem hodně zaujaté, asi to má navíc než na jednu hvězdičku, ale já v tom vážně neviděl vůbec nic. (04.04.2009)

Vlak bratří Lumiérů nás hned na začátku Slávnosti v botanickej záhradě přiveze do vinařské vesničky Babindol, do světa, kde se ještě dějí zázraky, kde se blázní, tancuje a miluje, kde ještě potkáte potulné muzikanty a potomky Daidalovy, kde slunce může vyjít i v noci, pokud tomu dostatečně věříte, do světa svobody a radosti, do světa Ela Havetty, v němž na hodinu a půl zapomenete na všechna vaše trápení. (07.01.2008)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, k nimž se rád vracím. Ano, férie je to pravé slovo. Užívání života plnými doušky, radost, touha, láska, destrukce. Demolice skleníku vypadá jak z němé grotesky, kde místo šlehačkových dortů létají květináče. Rozchechtaný fotograf, potulná kapela, nenaplněné vztahy a zázrak. Zázrak života. A přes to všechno se občas celou tou taškařicí mihne temný stín tragického konce šedesátých let v Československu. Jako vždy úžasná hudba Zdeňka Lišky drží všechny ty střípky krasohledu pohromadě. Poslední třetina se nese v duchu surrealismu, nebo možná přesněji slovenského nadrealismu. Motiv křídel je jasný. I ty hloupé husy dokážou létat, proč by tedy nemohl člověk? Pokud však o křídla nepřijde... Krásné. (15.09.2021)