Nebezpečná metoda

Byť se v Nebezpečné metodě nestane vlastně nic ohromujícího, nemá nijak zvlášť dramatický děj, rozhodně jsem se nenudil. Zábavnost tohoto filmu totiž tkví v jeho postavách a hlavně v jejich rozhovorech. Učené dialogy mezi Freudem a Jungem jsou tak chytlavé, že bych snad ani nepotřeboval příběh. Obzvlášť když jejich profesní přátelství nabírá směr k zániku, vychutnával jsem si nejen dobré herecké projevy obou hlavních představitelů, ale především obsah rozhovorů, do nichž je často nenápadně zkódováno více sdělení o skrývaných neurózách obou velikánů. Když se vrátím k ději, tak bych skoro řekl, že právě v jeho domnělé nezáživnosti také spočívá půvab Nebezpečné metody, neboť jsou to právě různorodé analytické přístupy jednotlivých postav k životním situacím, jež tento film obohacují. Např. to jak filosofie postavy Vincenta Cassela, jakkoliv jednoduchá, ale artikulovaná ve věděckém duchu, úsměvně zkomplikuje život C. Junga stojí za to. Jediný slabší článek filmu je tak, hlavně na začátku, herecký projev Keiry Knightley, jež mě úplně nepřesvědčila, že do takovéhoto filmu patří. (05.09.2012)

„Sometimes you have to do something unforgivable... just to be able to go on living.“ Freud? Doutník. Anděl? Němec. Fassbender? Přesnost. Kláda? Penis. Mortensen? Zkušenost. Jung? Svědomí. Nitro? Špína. Cronenberg? Křišťál. Keira? Brada(vka).. Nářky nad povrchností jsou možná na místě, protože autor velmi chytře udělal z červené SM knihovny a disputace kapacit psychoanalýzy surfové prkno. Prostý nástroj, přístupný všem, při správném užívání nesmírně vzrušující, jehož jednoduchost oceníte právě na hladině - ostatně, kdyby se ten kanadský gynekolog mysli pustil pod ní, bylo by mu to vyčítáno mnohem víc, tak nač ztrácet autoritu.. Umírněný Cronenberg 21.století je pro mě velmi přitažlivý a některé momenty mi v jeho podání způsobují čirou diváckou radost (tady pragmatismus pacienta Grosse, závěrečný dialog u jezera, či "zavlečení moru" do Ameriky). Žádám si crossover Nebezpečné metody a Studu, kde Fassie ve dvojroli sám sebe zanalyzuje.. (25.06.2012)

Až příliš utlumený a chladný Cronenberg, který sice dává hercům co největší šanci herecky zazářit, a oni jí také využívají, ale jinak nemá moc co nabídnout. Precizně napsané dialogy a historická přesnost totiž neosloví tolik, jak bych čekal a celé to až příliš pomalu uteče. Ještě, že se David příště vrací zpět ke "svýmu". (01.04.2012)

Herecky luxusná nuda. Bežný divák do tých intelektuálnych dialógov neprenikne a z letargie nevzrušivých obrazov ho vytrhne akurát milenecká aféra, hoci aj tá postráda hlbší zmysel a význam. Mohol z toho vzniknúť myšlienkovo plnohodnotný "malý" film, ktorý by síce nenaplnil kasy, no uspokojil by po poznatkoch dychtiacich divákov - na to by však musel byť dlhší a musel by dôkladnejšie analyzovať vnútorné charakteristiky ústredných postáv. Film o ľudskej sexualite, vášni či emóciách si predsa len zaslúži subjektívnejšie, rozorvanejšie podanie (v tomto smere pôsobí k prvotriednym snímkam Koža, v ktorej žijem/Horký mesiac priam triviálne). Herecká trojica Knightley-Mortensen-Fassbender vynikajúca, no pre taký zabudnuteľný film jej je škoda. (05.07.2012)

V Cronenbergově filmografii poměrně logický (po)krok. Od praxe, tzn. obskurních nezávislých hororů za pár peněz (Shivers, Rabid, Mláďata), potažmo obskurních hororů za více peněz (Videodrome, Mrtvá zóna, Moucha), se propracoval k teorii a začal s kapitálem velkých hollywoodských studií točit uhlazená dramata. Podvratnost dřívějších metafyzických tělesných hororů (žánr, na který má copyright) se z jeho posledních filmů nevytratila, je jenom umněji skrytá a tím nebezpečnější. Podobně jako temné myšlenky. Bezpečně zasuté v našem podvědomí, dokud je z něj na začátku 20. století nezačali vyšťourávat dva pánové. Metoda otců psychoanalýzy byla soudobými pozorovateli vnímána jako léčba mluvením. Pacienti hovořili, Freud a Jung poslouchali. Nebezpečná metoda tento postup přejímá s tím rozdílem, že po většinu filmu hovoří Freud s Jungem, zatímco poslouchat budeme my. Neuhýbavým, přesto distingovaným slovníkem a jemnými náznaky jsou rozkrývána Cronenbergova oblíbená témata sexuální represe a destruktivní síly lidského chtíče. Nejvíce fascinující vývoj prodělává otcovsko-synovský vztah mezi oběma muži, pro něž se existence toho druhého postupně stává hnací silou a zároveň něčím, co by nejraději popřeli. V duchu poučky, podle které musí lékař sám onemocnět, aby věděl, co léčí, je Nebezpečná metoda klinickou studií neortodoxního milostného trojúhelníku. Základnu tvoří Jung, muž s obdivuhodným apetitem, který se s ohledem na druhé neomezuje ani v jídle (s Freudovou rodinou u stolu), ani v sexu (za svou nevěru zjevně necítí lítost). Více než pro něj samotného je proto tento egoismus zničující pro další dvě osudové osoby jeho života, pro Sabinu, prodělávající přesvědčivou a pro vyprávění směrodatnou proměnu z pacientky v lékařku (viz první a poslední záběr filmu), a pro Freuda. Pouze s nimi Junga příznačně vidíme na loďce, kterou mu daruje manželka. Pro diváky obeznámené se základními psychoanalytickými koncepty poskytuje srozumitelně zakomponovaná freudiánská symbolika vodítko k orientaci v bludišti tužeb, jimiž se postavy nechávají ovládat (Otto Gross, zosobněné libido, by mohl být Jungovým nespoutaným id, zatímco autoritativní Freud představuje jeho restriktivní superego). Nebezpečná metoda je dramatem do důsledků promyšleným minimálně na dvou rovinách, přičemž ta vrchní – k porozumění – prozrazuje režisérovo mistrné ovládnutí klasického narativního stylu. Žádný střih nepřichází nazmar, kompozice záběrů je působivě úsporná díky velké hloubce pole, rozmístění figur v prostoru reflektuje vztahy dobrovolné i vynucené podřízenosti a dominance mezi postavami, vyprávění plynulé a soustředěné, sešněrování milostné a pracovní linie téměř dokonalé. Kanadský podivín pro mne tímto definitivně postoupil do kategorie velkých režisérů. 85% Zajímavé komentáře: Bluntman, Mertax, Tayen, Hwaelos, Omnibus, SeanLSD (13.01.2012)