Nebezpečná metoda

Tak vám nevím, ale za tohle bych nařezala na holou spíš Cronenbergovi než Keiře... Pokud některý z jeho dřívějších filmů brousil po povrchu, bylo to proto, aby naznačil, že pod povrchem se nacházejí věci tak děsivé, že je ponechá na naší vlastní představivosti. Ale v tomhle případě je povrchnost jenom povrchnost, abych parafrázovala jednoho z hrdinů, a suše akademický výlet s přehrávající Keirou, jíž bych doporučovala prostudovat si Saturninova slova o podobnosti energických mladých dam s odhodlaně vystrčenou bradou a přiblblé opici, se tak zvrhl do... no, spíš nezvrhl, zvrhlá je spíš hra s divákem, který čeká něco jiného než suše odrecitovaný seznam pojmů a metod (sny-jasně, oidipovský komplex-že váháte, masochismus-nějaký by byl, akorát nebaví ani jednoho z aktérů, animus/anima-zvláště otravné, slovní asociace- hlavně ať to pozná i slepej) smíchaný s nepovedenou červenou knihovnou, která navíc dík lokacím připomíná cosi od Rosamundy. Myslím, že líp obsah filmu prorocky shrnula jedna moje kolegyně, když se kdysi překlepla ve zprávě a napsala: "Pacientka je spíče depresivní." Tahle metoda je zkrátka trochu moc bezpečná a unylá. A snesitelná jenom o prsa - a ještě k tomu o Keiřina. (12.03.2012)

No tak si to shrňme. Máme tu film, jehož hlavní role jsou Carl Jung a Sigmund Freud. K tomu máme jednu praštěnou holku, která zažila životní terno a teď si ho vynahrazuje sexuální deviací. Do toho prostředí jak Curychu, tak Vídně, je více než pěkné. No a na závěr je tu série herců, kde jeden je lepší, jak ten druhej. Posuďte sami: Viggo Mortensen, Michael Fassbender, Keira Knightley nebo Vincent Cassel. To je docela solidní nálož, no ne? Jenže David Cronenberg to do Vás pustí pod parou v první minutě tak, že se okamžitě zarazíte a přemýšlíte, jestli to herectví Keira myslí vážně a nechtěla ho po tomhle filmu spíš pověsit za hřebík do průvanu a odklouznout se někam do jiných uměleckých vod. Pak si také uvědomíte, že jak jsou Jung a Freud standardně zajímavé postavy lidské historie, tak tady s nimi zažijete největší nudu, kterou nepřekoná ani Vaše devadesátiletá babička, jejíž jedinou zálibou je krmení slepic dvakrát denně. Těšil jsem se na zajímavý námět a dočkal jsem se absolutního zklamání ve všech ohledech. Tak moc zajímavý film na první pohled, ale na druhý mu neuvěříte ani roh ulice ve Vídni, natož pak v Curychu. (30.01.2017)

Tohle rozhodně není snímek pro širší publikum a nic na tom nemění čtveřice Knightleyová, Fassbender, Mortensen a Cassel. Naopak všichni si tu střihli role pro ně spíše netypické a hodně těžké. Nicméně se jich zhostili se ctí. Vyzdvihuji výkon Kiery, která zde svým herectvím opravdu překvapila. Nikdy jsem nepochyboval o jejím nadání, ale tady tedy zabodovala. Kiera je stále kost, ale kosti z ní už lezou a mohla by krapet přibrat. Film je protkán hodně těžkými dialogy a myšlenkami a držet s ním tempo jde jen s čistou a neunavenou hlavou. Nicméně emočně je to bohužel trochu ploché ač skoro zbytečně protože je k nevíře co dokáže napáchat jedna ženská... ! Snímek je překrásně podbarven příjemnou klavírní hudbou. Kamera je skvostná, vyžívá se v detailech a hře světel. Secesní skvost ! Toto byl hodně zajímavý pohled na jeden rodící se lékařský obor. Jen to mohlo být živější. * * * (28.02.2012)

V Cronenbergově filmografii poměrně logický (po)krok. Od praxe, tzn. obskurních nezávislých hororů za pár peněz (Shivers, Rabid, Mláďata), potažmo obskurních hororů za více peněz (Videodrome, Mrtvá zóna, Moucha), se propracoval k teorii a začal s kapitálem velkých hollywoodských studií točit uhlazená dramata. Podvratnost dřívějších metafyzických tělesných hororů (žánr, na který má copyright) se z jeho posledních filmů nevytratila, je jenom umněji skrytá a tím nebezpečnější. Podobně jako temné myšlenky. Bezpečně zasuté v našem podvědomí, dokud je z něj na začátku 20. století nezačali vyšťourávat dva pánové. Metoda otců psychoanalýzy byla soudobými pozorovateli vnímána jako léčba mluvením. Pacienti hovořili, Freud a Jung poslouchali. Nebezpečná metoda tento postup přejímá s tím rozdílem, že po většinu filmu hovoří Freud s Jungem, zatímco poslouchat budeme my. Neuhýbavým, přesto distingovaným slovníkem a jemnými náznaky jsou rozkrývána Cronenbergova oblíbená témata sexuální represe a destruktivní síly lidského chtíče. Nejvíce fascinující vývoj prodělává otcovsko-synovský vztah mezi oběma muži, pro něž se existence toho druhého postupně stává hnací silou a zároveň něčím, co by nejraději popřeli. V duchu poučky, podle které musí lékař sám onemocnět, aby věděl, co léčí, je Nebezpečná metoda klinickou studií neortodoxního milostného trojúhelníku. Základnu tvoří Jung, muž s obdivuhodným apetitem, který se s ohledem na druhé neomezuje ani v jídle (s Freudovou rodinou u stolu), ani v sexu (za svou nevěru zjevně necítí lítost). Více než pro něj samotného je proto tento egoismus zničující pro další dvě osudové osoby jeho života, pro Sabinu, prodělávající přesvědčivou a pro vyprávění směrodatnou proměnu z pacientky v lékařku (viz první a poslední záběr filmu), a pro Freuda. Pouze s nimi Junga příznačně vidíme na loďce, kterou mu daruje manželka. Pro diváky obeznámené se základními psychoanalytickými koncepty poskytuje srozumitelně zakomponovaná freudiánská symbolika vodítko k orientaci v bludišti tužeb, jimiž se postavy nechávají ovládat (Otto Gross, zosobněné libido, by mohl být Jungovým nespoutaným id, zatímco autoritativní Freud představuje jeho restriktivní superego). Nebezpečná metoda je dramatem do důsledků promyšleným minimálně na dvou rovinách, přičemž ta vrchní – k porozumění – prozrazuje režisérovo mistrné ovládnutí klasického narativního stylu. Žádný střih nepřichází nazmar, kompozice záběrů je působivě úsporná díky velké hloubce pole, rozmístění figur v prostoru reflektuje vztahy dobrovolné i vynucené podřízenosti a dominance mezi postavami, vyprávění plynulé a soustředěné, sešněrování milostné a pracovní linie téměř dokonalé. Kanadský podivín pro mne tímto definitivně postoupil do kategorie velkých režisérů. 85% Zajímavé komentáře: Bluntman, Mertax, Tayen, Hwaelos, Omnibus, SeanLSD (13.01.2012)

Uplynul deň a už ani neviem, o čom to vlastne bolo, len že herci boli fajn (okrem úvodného Keirinho imitovania Jima Carreyho, to som si chcel od hanby dať na hlavu tašku z Tesca) a veľa sa v čistučkých kulisách, kostýmoch a pózach rozprávali o penisoch a fekáliách. A že to tak nejako niekam plynulo a že ten ústredný konflikt nebol ani dostatočne vyhrotený, tobôž drásavý či strhujúci. (deň predtým som si dal znovu Eastern Promises, obrovský rozdiel) (02.09.2012)