Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Tento legendární film či spíše film, jehož natáčení a uvedení se stalo legendou, jsem si naplno vychutnal až po shlédnutí neméně vynikajícího seriálu Feud, který je zábavnou a tak trochu smutnou sondou do historie celé Baby Jane od začátku až do konce. Bette Davis a Joan Crawford.... tolik krásy, tolik filmů, tolik slávy a úspěchu a tolik vzájemné nenávisti. Přesto to spolu na nějaký čas vydržely, jedna druhou akceptovaly (jak inspirativní) a mohl tak vzniknout film, který by s jiným obsazením stoprocentně zapadl do prachu filmového fondu jako tisíce dalších. Ale nestalo se, mělo to tak prostě být. Myslím si, že právě díky Baby Jane se tyto dvě tak rozdílné herečky a bytosti staly nesmrtelnými. Už jen kvůli tomu stojí tenhle snímek za pozornost a nedovolil bych si hodnotit níže. (11.01.2021)

Skutečné peklo se odehrává v této sourozenecké "psycho-biddy" klasice s hororovými prvky, v níž excelují dvě tehdy skutečné sokyně ve filmové branži. Joan Crawford jako Blanche, která po "nehodě" zůstala na vozíčkovém křesle, a Bette Davis coby psychicky narušená Jane, jež se nemůže vyrovnat se ztrátou dávné dětské slávy, a terorizuje tak svou kdysi slavnější, dnes ale bezmocnou sestru. Obě dámy zde podávají excelentní výkony, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že hnacím motorem je postava Baby Jane, jež se stále hlouběji propadá svým výčitkám a demenci. Jako pečovatelka ala Misery je skvostně šáhlá, svou sestru týrá psychicky a následně fyzicky, uzavře jí v pokoji a nechá hladovět. A samozřejmě že pro zachování tohoto tajemství je ochotna i zabít. Kromě obsazení je nutno ještě zmínit parádní práci s kamerou, osvětlením, hudbou a výpravou. Není to kupodivu tak komorní záležitost, mimo jejich dům se podíváme např. do města, a v závěru i na pláž. Do naprosté dokonalosti mi sice něco málo chybělo, ale rozhodně je tenhle snímek právem klasikou. (17.05.2011)

Jak tak počítám, toto je teprve můj třetí film s Bette Davis, ačkoliv ji jako herečku i osobu mám hrozně ráda. Film je hodně zajímavý, děj tu sice moc není, ale tady je to hlavně o obou hereckých představitelkách a o napětí, atmosféře. A ta je parádní. Pěkně dusná, film je hodně napínavý, obě sestry jsou mrchy, obě zároveň oběti, zahráno je to skvěle. Jelikož Bette Davis preferuju, i tady budu trochu subjektivně tvrdit, že byla lepší. Měla i zajímavější roli, kde toho zkrátka mohla ukázat více než Joan Crawford. Prostě a dobře, herecké výkony a ta atmosféra, která by se dala krájet, to dělá z filmu Co se vlastně stalo s Baby Jane něco výjimečného. (16.06.2013)

Spoilery! Zásadním problémem tohoto snímku ne nesnesitelně dlouhá stopáž, která v celé své délce pojednává o tom samém a s výjimkou závěru není snímek v jediném okamžiku ani trošku zajímavý. Celé to neskutečně připomíná snímek Misery nechce zemřít. S jediným propastným rozdílem v kvalitě. Celý snímek je postavený na dialozích a odehrává se povětšinou v jediné budově. Absolutně to na mě nepůsobilo dramaticky ani zajímavě. Baby Jane byla píča od mala a sledovat tak dlouho její odporný obličej mi nebylo příjemné. Nedokázala se srovnat s tím, že už ji nikdo nezná a nikoho nezajímá, tak se dala do trýznění své nepohyblivé sestry. Strašně jsem během sledování ztrácel pozornost. To co mi bylo servírované, mě nezajímalo. Vůbec nechápu zdejších 84 %. Dobré bylo jen rozuzlení v závěru, ale za to hvězdu nedám. Prvky hororu ani thrilleru jsem nezaznamenal. Čistokrevné drama. Bohužel, převážně konverzačního charakteru. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (21.05.2017)

Obsadit do dvou titulních rolí takové herecké individuality, jakými obě dvě hlavní představitelky byly, bylo obrovské riziko. Stavá se, že takové dvě individuality se navzájem zastiňují, soupeří spolu, předhánějí se, a potom se takový film stává pouhou křečovitou teatrální slátaninou. Tohle se ovšem u Aldrichova psychothrilleru nestalo. Obě dvě herečky ze sebe vydaly vše co mohly a zároveň každá z nich nechávala prostor pro tu druhou. Film byl pochopitelně především sólo pro Bette Davis, která předvedla opravdu famózní herecký výkon, chvílemi jsem opravdu téměř nedýchal. Netušil jsem, jak neuvěřitelně realisticky se dá na filmovém plátně ztvárnit duševně nemocný člověk. Davisová skvěle rozehrávala různé herecké polohy, duševní stavy své postavy, naprosto s přehledem měnila hlas, který se opravdu podobal její sestře. Pozadu však nezůstala ani Joan Crawford, které se podařilo celý ten malý prostor, který byl její postavě dán bezezbytku využít a vyrovnat se tak své kolegyni. Tohle je typ filmu, který se bohužel netočí každý den. Film, který dá obrovskou příležitost vyniknout ženské herecké osobnosti. (02.07.2008)