Faust
-
Faust
-
Фауст
(Rusko) -
Faust
Drama / Fantasy
Rusko, 2011, 134 min
Režie:
Alexandr SokurovHudba:
Andrej SigleObsah
-
Neopětovaná láska a bezbřehá vášeň. Film, který vás vtáhne do světa dávno minulých dob, je strhující poutí plnou poetických i drsných záběrů. Sokurovův zvláštní film naléhavě poukazuje na lidské slabosti a chyby a znovuobjevuje Fausta jako hluboce lidský příběh. Snímek zaujme nevšedními hereckými výkony Johannese Zeilera, Hanny Schygully a Antona Adasinjského (frontmana divadelního uskupení DEREVO). Jakkoliv se Sokurov nechal volně inspirovat Goetheho příběhem, známý mýtus o zaprodání duše ďáblovi radikálně reinterpretuje. Faust je myslitelem a rebelem, avšak zároveň anonymním člověkem z masa a kostí, kterého ovládají vnitřní popudy chamtivosti a chtivosti. Po filmech Moloch (o Hitlerovi), Taurus (o Leninovi) a Slunce (o Hirohitovi) je Faust závěrečným dílem Sokurovovy tetralogie. (oficiální text distributora) -
Hlavná dejová línia je vytvorená podľa prvej časti poetickej Goetheho drámy, v ktorej je vlastne celý príbeh odrazom lásky Fausta k Margaréte. (Slunkoo)
Komentáře uživatelů k filmu (14)
-
Houdini
Zlatý Lev(2.9.2011)
-
Rosomak
Jedna ze scén: Přijde žena ke vzdělancovi a navrhuje mu, aby jí udělal "poševní prohlídku". Ten se jí ochotně ujme, a zatímco svými špinavými prsty vniká do ženy, dáma leží na zádech a vzrušeně si do toho zpívá. Muž jí vzápětí z vagíny vyndá vejce a podá jej ležící ženě. Ta ho začne jíst. - No a jde snad filmu, kde je taková scéna, dát jiné hodnocení než plný počet hvězdiček? :) - - - Ne, teď vážně. Sokurov překvapil. Téměř žádné mlčení. Téměř žádný oddech. Za neustálými dialogy, které tvoří jakousi kulisu filmu, se postavy bezcílně toulají po uličkách středověkého města a pustém lese. Pochopit však na první zhlédnutí jsem Fausta nedokázal. Domnívám se, že jde o režijní záměr - nehledat racionální vysvětlení, vykašlat se na narativní slepé uličky a zmatené charaktery (což mnoho lidí nepřekousne). Naopak z filmu vytvářet něco ryze pocitového, jehož struktura není dána narativními vztahy jednotlivých prvků, ale vše se podřizuje zcela jiným zpočátku nevědomým pravidlům, které však dílo pevně svírají a dávají mu tvar (a ten tvar se tak musí nutně liší od námi navyklých zkušeností). Už samotný první záběr naznačuje mnohé. Uvědomujeme si za ním shluk pixelů, které generoval počítač, přesto se však v určitém momentu najednou obraz podivně pohne, kamera mírně uhne ze své původní trajektorie a v tomto neživém obraze se najednou začne probouzet zvláštní pnutí... A takový je celý Faust. Umělé věci ožívají, chvílemi jsme zcela uhranuti a pohlceni, hned v další sekundě ale zase suše distancováni - přitom genialita je právě v této dialektice.(28.10.2011)
-
FlyBoy
[IFF 2011, BA] Zaťažkávajúca skúsenosť na ktorú sa ani omylom nezabúda. Zmes dezinformačných ruchov a rozmazaných postulátov-analógia dneška. Zapredanie sa diablovi, zvrátenosť. Doberanie si opačného pohlavia, provokatívnosť. Drastické (avšak nutné) "dekréty" a neopätovaná láska, opustenosť. "Faust" mnoho divákov vzhľadom k očakávanému zážitku netaktne usmrtí, mňa netušene vzkriesil keďže sa postaral o odstránie bázne z totálneho vymretia intuitívnej a viacrozmernej profesie. Darren Aronofsky: "sú filmy, ktoré Vás rozpláčú, potom tie čo Vás rozosmejú a nakoniec tie, ktoré Vás navždy zmenia. A toto je jeden z nich." Ostávam nezmenený, ale poznamenaný... A ten pád do vody v objatí (?)-och ten je tak velebný.(14.11.2011)
-
Radko
Minulosť ukazujúca dnešok ako dobu ponorenú do neznesiteľného hluku. Ako informačný a významový prepletenec strácajúci jednoduché postuláty s jedinou interpretáciou. Pravda zakrytá hnojiskom nezmyselných, často novotvarných, múdro sa tváriacich slov, rozoberaných kopou otravných ľudí všade naokolo. Menticída ducha. Nič nie je v kľude, dokonca i pohreb je rušený trkotaním zvierat, no hlavne aby sme ho už mali rýchlo za sebou - presne ako dnes (mŕtvi sú pre súčasníkov najmä čosi ako nebezpečný odpad, ktorého sa treba čím skôr zbaviť). Nejdem rozoberať dej, ani posolstvá, mne prišla ako najvýznamnejšia práve alegória dneška. Dneška ako sumy naoko serióznych dát, odetá v skutočnosti do dezinformačného a mozgy vymieľajúceho šumu, hluku, zvukov. Neopätovaná láska, neukojené vášne. Protipólom je samota, putovanie pustinami v nemožnosti nadviazať kontakt s milovanou osobou. Pôvodne som na Fausta išiel nie kvôli Sokurovovi, ale len preto, že herecký výkon Antona Adasinjského (frontmana divadelného zoskupenia DEREVO) vo filme som si nemohol nechať ujsť a na dôvažok som okrem jeho famózneho herectva dostal parádny film.(12.11.2011)
-
Deschain
Bol to bordel. Hlučný bordel. Dve veci, za ktoré nemohol sám film ale ešte viac mu škodili a už aj tak neznesiteľný film ešte podkopávali - veľmi hlasné audio, ktoré bolo podporené neustálym kričaním a hulákaním postáv a meškajúce titulky, išli aj anglické aj české. Keď sa viedol dialóg, nebolo možné určiť, komu patrí ktorá replika. Ja som si to ešte vedela odvodiť podľa toho čo som počula, ale chudáci tí, ktorí vôbec nemčine nerozumejú. No ale k filmu. Opäť nič pre mňa. Áno, stretla som kamarátku, ktorej sa to páčilo, viac tých, ktoré trpeli tak ako ja. Mňa viac ako sledovať film bavilo pozerať sa na odchádzajúcih a spiacich ľudí. Neodišlo ich toľko, koľkí nad tým seriózne uvažovali (hovorím aj za seba). Keď takýto film dostane veľké ocenenia na festivaloch, isté očakávania sú. Po pol hodine, ktorá je otravná a nebaví vás si poviete, že tomu snáď ešte dáte pár minút šancu, potom po hodine si poviete, že už asi aj ostane do konca. Nebudete sa predierať zo stredu kina a rušiť ľudí, môžete sa pokrčiť na sedadle a spraviť to ako moja anonymná suseda, ktorá spala svojmu priateľovi na nohách. Dobrá voľba. Nemám rada filmy, ktoré na mňa pôsobia neúprimne. Repliky, ktoré mi prídu zbytočné a samoúčelné. V tomto filme plynú slová a vety, ktoré nedávajú význam, možno 5% z nich za niečo stojí a naozaj prinúti sa zamyslieť. Je to pekne dobovo spracované, niektoré kostýmy naozaj krásne, ale opäť aj také, ktoré sú dohnané do krajnosti, opäť samoúčelne. Postava diabla, ktorý bozkáva, ale lepšie povedané bolizuje sochy Ježiša alebo svätcov v kostole. Ako to na mňa pôsobí? Nie šokujúco ani symbolicky, len otravne a iritujúco. Lebo mi to príde zbytočné. Takýchto scén je tam veľa...len som si hovorila, aha, ďalšia, zív. A ďalšia, fakt prekvapivé. Opäť sprostosť. Všetky postavy akoby ušli z psychopatického obludária. Nikto sa nespráva obyčajne. Bežní obyvatelia mesta - blázni a kreatúry, je mi jedno, či žijú v pofidérnom stredoveku. Neviete, čo si o nich máte myslieť, o čo im ide alebo čo chcú, či reagujú kladne alebo záporne. Zmätok. Motám sa aj v tomto komente, mám chuť opindať skoro každú jednotlivosť filmu, lebo sa mi tam naozaj páčila asi jedna scéna (a hudba v záverečných titulkoch). Ten pád do vody. Bol krásny. Ale to je dosť málo na dve hodiny. No nič. Teším sa na nejakú podrobnejšiu diskusiu so známym, ktorému sa ten film páčil. Btw - keď sa mi to v istom momente začalo podobať na LOTRa a rozmýšľala som, či to seriózne nebolo účelom parodovať tú scénu so Samom, Frodom a Glochom v pustinách Mordoru. No dovidenia. (IFF Bratislava, 5.11.2011, Eurovea) PS - Mám v hodnoteniach až 1 odpad. Z dôb dávno minulých. Tak nejak neviem filmom dávať odpad, teda zatiaľ ma žiaden až tak extrémne nenasr...ale tento by si to zaslúžil.(6.11.2011)
-
ScarPoul
Film, ktorý vás svojím úvodom vtiahne do sveta dávno minulých čias, aby vás vzápätí ubíjal nepriehľadnosťou postáv a dialógov. Na Sokurovho Fausta si treba zvyknúť. Prvá hodina príbehu je svojou atmosférou a záľubou v polodetailoch, nielenže nepriehľadná, ale pôsobí stiesňujúco a na film podobného formátu a témy zmätene. Nesmiem opomenúť ani fakt, že film sa snaží sprostredkovať čo možno najväčší počet otázok, ktoré majú niečo dočinenia s dušou, smrťou, alebo spasením, bez toho aby po nich dávali uspokojivú odpoveď, alebo diváka k nej aspoň nasmerovali. V druhej polovici, je film akousi čarovnou púťou, ktorá obsahuje aj niekoľko poetických záberov - pád do vody, milostná scéna, sledovanie gejzíru. Práve táto druhá polovica má v sebe tú naliehavosť poukázať na ľudské slabosti a chyby. Sokurov vytvoril veľmi zvláštny film, ktorého snahou je znovuobjaviť Fausta ako príbeh a ponúknuť ho divákom. Postava diabla a Margarétky bola v príbehu dominantná, až natoľko, že zakrývala samotné Faustovo snaženie pochopiť život, zachrániť život a odobrať život. A myslím si, že práve tu sa podaril Sokurovi najväčší kúsok. Spravil hlavného hrdinu s divákov. Nie zo všetkých, lebo toto je jeden s tých filmov, ktoré buď ste ochotný dopozerať a naladiť sa na štýl rozprávania, alebo nie. Ale namiesto toho, aby pocity a emócie vyjadroval cez hlavnú postavu, nechá to na kamere a strihu a na našom vnímaní. To znamená, že keď je Faust zo začiatku deprimovaný a zmätený, spôsob akým sú scény poskladané, nám nedovolí spraviť nič iného, len byť stiesnení tiež, alebo odísť s kinosály. Faust je zaujímavý film, ktorý nie je určený pre každého, ale ktorému sa tiež nedá uprieť určité čaro. A pevne verím, že čím viac krát sa k nemu vrátim, tím viac sa mi bude páčiť.(5.11.2011)
-
Aquarius
Poznám filmy Alexandera Sokurova a čítal som Goetheho predlohu (práve kvôli tomuto filmu). A aj keď obe tieto znalosti napomohli tomu, aby som sa vo filme nestrácal, i tak ma dokázal prekvapiť, občas šokovať a dostať ma mimo mojej "zóny komfortu". Sokurov, označovaný za jedného z pokračovateľov Tarkovského, tu strihá neobvykle rýchlo a svoje nádherné zábery zapĺňa groteskne hrajúcimi postavami a občas nejakou nechutnosťou (pitva, nahý Mefistofeles s elefantiáznym cestovitým telom a s penisom na chrbte). Toto rozhodne nieje kontemplatívny film. Faust sa na tomto svete necíti dobre a jeho obyvateľov neznáša a tento pocit sa prenáša aj na diváka. Všetci (vrátane Fausta!) sa chovajú veľmi protivne, tupo, mátožne, navzájom si zavadzajú, potkýnajú sa, zamotávajú sa do šiat, neustále brblú a skáču si do reči v nie moc ľubozvučne znejúcej nemčine... A to všetko v krásne farebne tónovaných záberoch snímaných etereálne plynulo sa pohybujúcou kamerou. Kontrast nízkej, profánnej pozemskej špiny a nebeskej idealistickej krásy bol prítomný už v Goetheho predlohe a v Sokurovovom filme dáva vzniknúť dielu, ktoré rozhodne vyčnieva nad ostatnými. (PS: veľké plus pre Aronofského za to že tomu dal Zlatého Leva)(12.4.2012)
-
asirtes
Ukecanosť a nezastaviteľnosť onanistických, iritujúcich a navzájom dosť dobre nesúvisiacich scén nemala konca kraja a nakoniec ma vyšťavila až do dna síl. Napriek tomu z určitého hladiska by sa tento pokus snáď dal zaradiť do škatulky ako zaujímavo originálny. Ale určite mimo mňa. A HLAVNE POPROSÍM, AKO ASI NIE JEDINÝ, ORGANIZÁTOROV BRATISLAVSKÉHO FESTIVALU, ABY DALI K FILMOM UROBIŤ SERIÓZNE TITULKY!(8.11.2011)
-
Pethack
U tohoto Fausta je primární (už jaksi na první pohled, dá-li se to tak v této souvislosti říct) vskutku neotřelé vizuální zpracování, násilí páchané na divákově vnímání, resp. na nutnost jeho posunu. Nicméně i přes tuhle divočinu, která se zdá dominovat většině zdejších komentářů, se lze prodrat ke způsobu, jakým Sokurov vlastně adaptoval literární předlohu. Především je zde patrná určitá (silná, možná i totální) demytologizace základních "vážných" a hlubokých témat, která zpracovává Goethe. Divák pravděpodobně nebude mít pocit, že je konfrontován s konfrontací uvědomění si lidské omezenosti se stejně determinující touhou po jejím překonání a neustálém posunu do "zakázaných" oblastí, že je svědkem zásadního a kosmologických rozměrů dosahujícího boje dobra se zlem a finálního vítězství lásky - Boha. Spíš je "postmoderně" manipulován do pozice, kdy tohle všechno už bylo dávno řečeno, promýšleno až promyšlono, už o tom může bý vyprávěn (natočen) příběh, aniž by diváctvo němlo úžasem v setkání s hranicí, za kterou už je jen "nás přesahující". Vypustil-li Sokurov jaksi základní filozofické otázky původní předlohy, co tedy zbylo jako nosné téma? Pouze příběh, jehož syžet je zde převeden přece jenom docela věrně? Proč potom ale adaptovat zrovna Fausta a ne nějakou dějově "zajímavější" story? Závěr tetralogie o moci - ani tohle téma zde IMHO není příliš na pořadu dne, ani pro tohle tedy nebylo třeba Fausta. Někým zde v komentářích již zmiňovaná transpozice klasiky z nejklasičtějších do současné doby by mohl být ten správný záchytný bod - maximalizace pnutí mezi vnímáním tehdy a teď konjugované s představami o tehdy načrtnuté symbolikou dneška - tímto směrem se ubírá Sokurovova adaptace. Výpověď o tom, že s deformovanou realitou (no dobře, jejím předávaným obrazem) se dá pracovat i efektivněji a jaksi cílevědoměji než to dělá třeba Lynch (o různých nových vlnách ani nemluvě), resp. dá se s ní zajít ještě dál. A k tomu, vážení přátelé, není třeba nic menšího, než Fausta. Ačkoliv - mě docela láká představa vidět takhle zfilmovanou Bibli. Nebo alespoň nějaké to umučení, co, Mele? Post Scriptum: Faust je svým efektem či působením silně podobný katedrále Sagrada Familia. Vidíme monumentální stavbu, o níž víme, že je katedrála, tedy že by měla mluvit o Bohu (nehodlám tento termín nijak zpřesňovat), ale ta přitom mluví spíš než o neschopnosti lidí pojmout celé abstraktní univerzum o kreativním vytváření lidstvu vlastního (a tudíž jaksi vstřebatelného, pojmutelného) abstraktna, vlastního Boha (opět nehodlám zpřesňovat). Otázka už není zda svým chováním jsem poslušen vyšších zákonů, jimž nerozumím, ale jak se můžu přiblížit (striktně lidskému) géniu, který na věž katedrály umístí obří kamenné šneky a na vrcholky věžiček bobulky ovoce. Asi tak.(21.2.2012)
-
rscott
Vítajte v samotnom pekle kde ste stále hladný, pijete víno (možno to víno ani nie je) a ľahko zapredáte svoju dušu. Ruský režisér vytvoril čistý festivalový film pre úzku skupinu divákov, čím mohol svoju fantáziu plne rozvinúť. Zvrátenú, temnú a beznádejnú fantáziu. Upozorňujem, že film je ťažko stráviteľný a doma v DVD by som ho asi ani nedopozeral. (videl na IFF Bratislava 2011)(17.11.2011)
-
ixie
cítila jsem se jako školák, co usnul při povinné četbě Fausta a zdá se mu noční můra, ze které se nemůže probudit(29.5.2012)
-
Slunkoo
Rozpočet $14 400 000(11.10.2011)
-
guri
odpad!Sakra, na com ten Sokurov fical, ked toto natacal?!? Podivna psychodelicka zlatanina... (IFF BA 2011)(15.11.2011)
-
Illioplius
odpad!Faust je jedna veľká tragédia. A to preto, lebo hoci to je možno hlboké, výstižné a neviem aké ešte, nedá sa na to pozerať. Bolo to pre mňa neuveriteľne vyčerpávajúce a odniesol som si z toho akurát dojem neustáleho ruchu, šumu, hluku a chaosu. Je mi jedno, či to bol režisérov zámer alebo nie – ja som skrátka mal z Fausta zlý pocit a každá sekunda ticha bezprostredne po skončení pozerania tohto filmu pre mňa bola ako päťhviezdičkový film.(26.11.2011)
