To

„Tak. A teraz sa bojíš ty.“ Ono ja som v podstate nadšený, že film za 35 miliónov na celom svete zarobil šialených 700 (!!!), len by ma potešilo, ak by to bol fakt špičkový horor a nie iba čosi, čo sa naň s prepáčením hrá. Kniha ma (s výnimkou flashbackov do temnej minulosti Derry a škandalóznych pornografických vsuviek, ktoré však vo filme nemohol očakávať asi ani najnaivnejší divák) nezaujala. Televízne spracovanie s Timom Currym je mi bližšie, hoci je to fakt tuhé béčko. Nové spracovanie od režiséra Mamy sa snaží byť áčkom. V mnohých momentoch mu to vychádza. Je príjemne dlhé, čo je dobre. Je vďaka tomu viac času na budovanie vzťahov, atmosféry, príbehu. Obmedzilo sa však len na detskú líniu, čo je ale na druhej strane zrejme rozumné a praktické riešenie. Za problematické by som označil hororové pasáže s príšerami. Tie síce majú zaujímavý dizajn (napriek tomu, že väčšina z nich je CGI), ale je to strašné klišé. Postavy sa rozdeľujú, namiesto atmosféry sa režisér v druhej polovici spolieha na lacné bafačky, ktoré zvriesknu uprostred hrobového ticha, decká majú „halucinácie“, ktoré dospelí nevidia a podobné zastarané metódy, ktoré na mňa nefungujú. Akonáhle príšery vystrieda jedinečne úchylný Pennywise, je to lepšie. Bohužiaľ, má prekvapivo malý priestor. Takže hororové scény sú v lepšom prípade priemerné. Vidno, že sa radikálne strihalo (čo sa stalo s deťmi, ktoré sa na konci prestali vznášať? Ako dopadol pedofil? Prečo decká To nezlikvidovalo okamžite, keď videlo, že spoločnými silami ho môžu ohroziť? Prečo ich nechalo žiť celé prázdniny? Komu nakoniec dala prednosť Beverly, Benovi alebo Billovi?). Našťastie, kasting je super a postavy sú prepracované. Mohli byť síce ešte prepracovanejšie, ale na hollywoodsky horor to nie je zlé. Klub lúzrov pozostáva zo sympaťákov, ktorých si obľúbime a sme na ich strane. Suma sumárum ako horor to príliš nefunguje (najdesivejšie obludy sú tie v ľudskej koži, ako to u Kinga zvykne bývať už od 70. rokov), čo je asi smutné. Ale rozhodne to funguje po stránke atmosféry, výpravy, dialógov, postáv, vzťahov medzi nimi atď. „Máte šťastie, že sme nešli podľa veľkosti bimbasov.“ (21.10.2017)

Má to momenty... ale obecně je to hrozně "mehtastický", když je bohužel hrozně patrný, že to po Fukunagovi přepisovalo víc lidí a tím pádem i víc vizí, který z Toho udělali nesourodý a nepříliš koherentní blivajz nápadů. Posunout Benovi sbírání znalostí o Derry dává vzhledem k jeho čerstvosti ve městě smysl. Ale jen do chvíle, než to úplně dokurví smysl existence Mikea, který je nyní odsunutý zcela na vedlejší kolej, což lze vnímat i trochu jako aplikaci rasového stereotypu, přičemž něco podobného později film udělá i s Beverly, kdy z ní zcela proti její dosavadní postavě udělá "damsel in distress", kterou je potřeba zachránit Losery kvůli ukončení linie s Benem. Ta měla být rozlousknuta až ve dvojce, jenže Muschietti a spol. byli tak posraní z toho, že dvojka možná nebude, že raději linii "uzavřeli" už teď, čímž z Bev udělají na konci totální krávu. Což dost naštve, protože Sophia Lillis je s přehledem nejzajímavější dětskou herečkou na place a fakt si nezasloužila, aby jí postupně zredukovali jen na holčičku k záchraně. Muschietti jinak režíruje rutinně, přesně jak se čekalo. Hororová kreativita žádná, vše je hrané na jump scares pomocí zesílené hudby, takže intenzivní děs opravdu nehrozí. I proto, že samotné scény nemají ani moc gradaci a atmosférou stojí taky za pendrek. Scény s rodiči jsou zase stereotypně oslizlé, což je třeba u Eddieho matky spíš srandovně blbé. Muschietti je o trochu lepší v dětských liniích, ale podobně jako u Bev, Bena a Mika se vše k*rví pod snahou adaptovat pro potenciálně jediný film. Zácházení s Bowersem ve finále je čisté WTF, stejně jako absence jeho kumpánů. Děcka se postupně docela solidně začínají teleportovat (Stan) a chovat se jako totální dementi, kteří zdůrazňují potřebu se nerozdělit, aby se hned rozdělily. No a pak je tu ten velký střet, který jakoukoli poetiku zahrabal pod "umlácení tátovým nářadím". Jako jo, chápu, adaptovat Kingovy feťácké vize není sranda, ale tohle je asi stejně nápadité jako padesátníkovou vylučování stolice. 5/10 (23.09.2017)

Líbilo se mi snad vše - od skvěle vybraných a také hrajících dětských herců přes naprosto šíleného Pennywise, ze kterého opravdu šla nevýslovná hrůza (Tim Curry promine, ale jeho variace na Freddyho Kruegera to tady zkrátka prohrává), po scénář, jenž sice oproti předloze leccos změnil, ale změnil to mazaně a je jí stále věrný. Podobným způsobem si zatím se Stephenem Kingem poradil snad jen Stanley Kubrick. To je mnohem více než náplast za Temnou věž, To je prostě skvělý staromódní horor a já se nemůžu dočkat jeho druhé kapitoly. (13.09.2017)

Zfilmovat tak tlustýho Kinga s milionem odnoží a vedlejších příběhů s hustými myšlenkovými a pocitovými zastávkami je odvaha největší a už za to si tvůrců cením. Dopadlo to líp, než jsem čekala, jen bych příběh neporcovala na děti a dospělé, protože sílu IT vidím právě v prolínání strachu dítěte a dospělého s dítětem uvnitř. (10.09.2017)

Podle literárních předloh spisovatele Stephena Kinga toho vzniklo na filmovém plátně už nespočet, leccos je u mě hodně vysoko. Tentokrát podává obraz o problémech, které sužují svět dětí (a nejsou to lehká témata – sexuální zneužívání, rasismus, šikana), což samo o sobě stojí na pevných základech. Hlavní linie ovšem spoléhá na pološíleného klauna Pennywise, který je zosobněním zla a o kterém bychom se rádi dozvěděli víc. Smůla. Prostě se objeví, vyděsí, mučí, zabíjí, ovšem často bez logické opory. Navrch tamní policie se úplně nesnaží, takže fiktivní městečko obchází strach a zvyšující se počet zmizelých dětí. Kdo si vedle strážníků rozhodně nezaslouží přes prsty, jsou velmi šikovní malí herci. Casting se náramně vydařil, uvěřitelné mladé tváře potěší, velká chvála směřuje i na bezchybný herecký výkon Billa Skarsgårda. Stejně jako na práci maskérů a argentinského režiséra (Andy Muschietti), který nabízí příjemně gradující a zručně natočený kousek. Fanouškovská základna po právu roste (ona už dvojdílná televizní verze z roku 1990 solidně lákala), škoda jen, že tvůrci víc nehrozí atmosférou, ale lekačkami, jenže v tak předlouhém filmu nakonec divákův zájem kapku povadne a celkově budování napětí přestává působit. Což je velká škoda. PS: Sophia Lillis kouzelná. (30.10.2017)