Rodina je základ státu

Aj takto to môže dopadnúť, keď sa podpíšete pod nesprávne papiere. Chvíľu som si musela zvykať na Libora, a v podstate aj na jeho celú rodinu - možno to bolo samotnými dialógmi - ale dalo sa. Návšteva priateľov bola príjemným oživením. Hudba zaujímavá. Videné v rámci Season Challenge Tour vol. 3 (07.08.2018)

...ALE TAKOVEJ JE ŽIVOT..... /// Jeden by snad uvěřil, že NA KAŽDÝHO JEDNOU DOJDE. Některejm milionářům se věšej kozy, jinejm zase zavíraj banky a společníky. Třeba takovej Libor by měl doma včíl vysvětlit, že je zřejmě budou čekat těžký časy. Místo dramatickejch vět všechny naloží do auťáku a vyrážej na vejlet, kde může myslet na to, co je pro něj podstatný – na ženu a na děti. Návštěva skanzenu, kempink v lese se zvuky v povzdálí chcípajícího psa, debaty o svěšenejch kozách při cucání domácí slivovice, úvahy o výdrži nešukat (třeba až 5 let).... moc nechápu to ohromný množství energie vložený do takovýhle – soráč...kraviny ze života tuneláře. Rodina má smysl pro každýho kriminálníka (schválně se při exkurzi v lapáku zeptejte) - to zas takový moudro není. Tak vo co de? O jiný hodnoty? Jsem divnej? Nemám rád rodinu? Jsem malej tunelář? Zavřou mě? Komu bych film doporučil?... jo aha, takže film bych doporučil všem, kteří choděj ,,na Sedláčka“, protože vytvořil DOBREJ produkt o ekonomicko – společenský realitě, kterej ve mě - přes všechny podivnosti - zůstane chvilku ležet. Jen zatím furt nevím proč! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem hloubavej typ a zrovna teď přemejšlím o místě, kde budou mít prioritu rodinný hodnoty. 2.) Vždycky jsem se chtěl poblejt v přímým přenosu. 3.) Chodím ,,na Sedláčka“ (předpokládám, že víš, že je to rejža a ne žádná úchylka) . /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (29.02.2012)

Konečně silný autorský film vypovídající něco podstatného o současné době, o marasmu kolem a uvnitř nás. Narozdíl od všech těch tendenčních Hranařů a přehnaně manýristických ,,ulovených miliardářů" se Sedláček dovede držet podstatných vodítek a jeho motivací není jen tupá nabroušenost (jako v případě Hranařů) nebo intelektuální opovržení či sarkastický škleb (jako v případě Ulovit miliardáře), takže jeho zpráva o stavu republiky přináší popis kolektivně tušeného, přesto však umělecky zatím jen zřídka (a dosud spíše neúspěšně) pojmenovávaného. Sedláček vyniká absolutním pozorovacím talentem ,,U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal." a umí si pomoci silnou paralelou či rovnou zaštítěním se mravní autoritou minulosti (Masarykův výrok v titulu, inscenování scény vědomě či nevědomě odkazující k Passerovu Intimnímu osvětlení či použití sakra nadčasové Ukolébavky Karla Kryla...), dovede se vyjadřovat působivě a pojmenovávat precizně a především, již z charakteru a podstaty jeho předešlé tvorby, nebojí se a chce se angažovat. Narozdíl od mnoha jiných českých tvůrců. Trochu problém je jen vizuální podoba celého snímku, nemohl jsem se totiž celou dobu zbavit dojmu, že se dívám na televizní film, což je nejspíš způsobeno malým rozpočtem. Osobně bych také vypustil scénu s bizarní plastikou, s kozou a se synem v kimonu, přijde mi to jako přespříliš levná metafora. Vyváží to ovšem silné symbolické scény (loď s ohňostrojem plující po setmělé řece, umírající pes v lese...). Přes tyto výhrady totiž cítím, že Sedláčkův film je skutečně silnou autorskou reflexí dnešního status quo Česka, navíc, narozdíl od výše zmiňovaných tématicky spřízněných filmů, Sedláček nikdy explicitně nevyřkne soud a nechává diváka, aby si svůj postoj k hrdinům (především tedy k tomu hlavnímu a jeho vině/nevině) udělal sám, což je fakt velmi chvályhodný, byť jistý ironický podtón pana režiséra pozorný divák cítit musí, už jen třeba v té masarykovské paralele v názvu filmu... (03.03.2012)

„Mámo Nepičuj…“ Docela úsměvný film s ožehavým tématem, při kterém bude nejeden divák zpytovat svědomí. Nejenom divák, ale i politik. Najde se zde spousta dobrých hlášek, ale ty jsou jen doplňkovou ingrediencí k jinak docela smutnému příběhu. Jinak má tvůrce ale pravdu – Rodina je vážně nejdůležitější, ale lidská chamtivost a hlavně blbost nezná mezí. Za vůbec nejlepší pasáž považuju návštěvu známých ve Strážnici – ten strejda neměl chybu. Co se týká samotného filmu, tak se mi asi nejvíc líbila propracovanost psychologické stránky, která skutečně dokáže vzbudit city i emoce a hlavně je uvěřitelná. Sedláček si nevedl vůbec špatně a všichni herci odvedli dobrou práci, která si zaslouží slušné hodnocení. (02.02.2015)

Nic není černobílé, ale hranice mezi přijatelným a nežádoucím existovat musí. I proto je konečný verdikt přijatelný, protože provinilec s ním nutně musel počítat už od začátku. A Sedláčkův film je právě o tom spění k nevyhnutelnému, o jednom velkém nádechu před skokem do vody, který dává prostor zaměřit se na skutečné životní hodnoty a letmo se ohlédnout za již vykonaným. Je uměřený, spíše neveselý, ale velmi lidský, silný a aktuální, a právě v tom tkví jeho největší síla. (04.03.2012)