Máme papeže!

Michel Piccoli je pozoruhodně dobrý. Film zdařile balancuje mezi odlehčeným odstupem a závažností tématu, což odlišuje dobrou komedii od frašky. Ovšem, je to komedie? je to tragédie? Těžko soudit, ale bavil jsem se výtečně. Jenom samotný závěr nevyzněl přesvědčivě. Film (podle mne) postrádá pointu, kterou by si perfektně vystavěná situační gradace zasloužila. (25.11.2011)

Je to zábavné, ale zase ne tak moc, jak by jeden po skvělých ohlasech čekal..možná proto za mě trochu zklamání. (Febiofest 2012) (25.03.2012)

Něco tak úžasného, jako byl kardinálský volejbal, nepamatuju. Celkově podařený film, o tom, coby kdyby... A i ta italština by se dala poslouchat hodiny. (03.04.2012)

Humorně pojaté drama, které je vtipnější, než jsem čekal. Zároveň ale příliš zdlouhavé a s příšerným koncem, který jsem nepochopil. Ach, italskou kinematografii asi nikdy nepochopím... (03.04.2012)

Když to shrnu, tak je to krásný film o tom, že všechno to katolické pozlátko a mudrování jde do hajzlu přesně v momentě, kdy dojde na upřímnost. Věřícím se rozpadl jejich svět... A já se smál v kině ještě na hajzlu. Lepší než Borat! (13.04.2012)

Pokus o zachycení drama konkláve a následné tíhy pontifikátu...Pro nevěřícího zcela bezpředmětné, protože niterné úvahy a pochyby se nám snaží přiblížit v nesourodém mixu herecké tváře Sexmise, buňuelovští veteráni i průměrní televizní herci... A na těch několik záběrů náměstí sv. Petra či Sixtínské kaple se můžete podívat kdekoliv jinde...Stejně jako kardinálská červeň je i tento naivní, plytký a laskavý psychoanalytický výlet pouhá teatrální maska...To už raději snímek "Jan XXIII.: Papež míru", který sice nemá vážnější ambice než oslovit srdce svých oveček, ale působí upřímněji a dává nahlédnout do pozadí svolání Druhého vatikánského koncilu... (24.10.2011)

Naprosto nevyužitý potenciál. Nuda, nuda, šeď, šeď. Nemám k tomu, co víc dodat. Je to tak měsíc po shlédnutí a nepamatuji si téměř nic. To o lecčems vypovídá. (14.07.2012)

3,5* (09.02.2013)

Čekal jsem komedii - moje chyba. Většinou snímku jsem se dost pronudil, a ikdyž posledních asi 20 minut můj dojem značně vylepšilo, tak na víc než 2 nepůjdu. 4.5/10 (11.08.2012)

Velmi zvláštní, avšak také velmi nudné. Opravdu mám rád "jiné" filmy, nicméně v tomto případě vám v paměti zůstane jenom kardinálské klání ve volejbale a tím to končí. Možná k většímu zážitku pomůže neočekávat komedii:), ale ani na to bych nespoléhal. (23.10.2016)

příběh který asi ne každému sedne i já se takovým tématům vyhýbám.Ale v tu chvíli jsem si pustila tenhle film protože jinde nic jiného nebylo.Nelitovala jsem.Do té doby bylo téma papež až mystifikované zahalené záhadou co se děje za zdmi Vatikánu.A najednou tohle.já jsem se skvěle pobavila.Co by se dalo brát vážně byla cesta papeže mezi civilisty kdy poznal obyčejný život.A zjistil jak je pro mnohé papež důležitý.Film si nedělá legraci přímo z papežského stolce a rituálů.Ale říká neberme vše vážně ,co když by to mohlo být takto?Skvělá kamera,kulisy,herci - ti se obzvlášť snažili (25.11.2018)

Dobrý začátek. Tolik darmožroutů pohromadě se vidí snad jen u nás v parlamentu, ale ti vatikánští mají aspoň oduševnělejší vizáže. Řekl bych, že cílem filmu bylo poukázat na slabost a nerozhodnost katolické církve, která je dnes už přežitkem minulosti. Pokud to tak bylo míněno, tak se to podařilo. Přesto nemohu říci, že bych se nějak zvlášť bavil. Jak říkají satanisté: Do mrtvého koně nemá smysl kopat. O ústupu víry v Ježíše Krista svědčí i to, že jsem za celý svůj život měl v posteli jenom dvě křesťanky. V podstatě to byl docela ponurý film. (01.05.2023)

Zdálo se mi to takové nemastné, neslané a zmatené. Očekával jsem od toho mnohem víc. Neseděl mi teatrální psychoanalytik v Morettiho podání, seděl mi tiskový mluvčí. Námět zajímavý, zpracování zklamalo. (23.03.2012)

U tohoto filmu jsem opravdu na rozpacích. Nejsem si jistá, zda to byla kritika církve, či zda do bylo vzdání úcty papežskému postu. Ale předpokládám, že kritický film by Vatikán nepřipustil. Film má podle mě za cíl uvést kardinály a papeže v lidském světle, jako "lidi" z masa a kostí. A také ukázat, jaký je to asi těžký úděl nést papežství na bedrech. I když jsem radikální odpůrce katolické církve (i ostatních denominací) a nemám ráda závislost na jakémkoliv náboženství postaveném na víře v jednoho Boha, tento film pro mě nebyl utrpením:) Musím uznat, že humor byl velmi vytříbený, nenápadný a inteligentní a celá situace tu vzniklá je krásně absurdní a přináší mnoho nečekaných situací a zamyšlení (nejen náboženských). (24.11.2012)

Na film jsem se dívala až po odstoupení papeže Benedikta XVI. a zvolení jeho nástupce Františka (oba přitom považuju i za své papeže) a z této perspektivy ho také hodnotím. Benedikt XVI. "nesestoupil z kříže", ale spíš předal kormidlo té obrovské lodi jménem pozemská katolická církev svému nástupci, kterého zvolilo další konkláve. A opět nám nezbývalo než čekat na bílý kouř :-) Film mě nepobouřil ani zcela "nezvedl ze židle", byť je v mnohém provokativní. Spíš si myslím, že tenhle druh humoru i kritiky vlastní instituce potřebujeme. Není nad to umět se zasmát sami sobě, aniž bychom ztratili vlastní identitu a úctu a respekt k autoritám. Filmu nelze upřít ani určitou část prorockého vidění, byť vychází zřejmě z ateistických pozic... Zajímavé komentáře: Radek99, jhrasko, hous.enka, rikitiki, Fr, PinPrick. (04.06.2013)

V záhlaví tohoto filmu je správně uvedeno, že se jedná o "drama", nikoli o komedii. Jaký jsem to byl ale blázen, že jsem se nechal ukolébat hodinou a půl filmu a pak jsem čekal, že to všechno skončí..... (neřeknu) a ono to skončilo..... (neřeknu). 90 minut se budete neustále připitomněle usmívat (Stuhr je jako vždy excelentní!) při pohledu na seniory v černých hábitech, kteří hrají volejbal, diskutují o sázkách na konkláve, nudí se, pozorují třepetající se záclonu v papežských komnatách atd. atd. Jakmile film skončil, byl jsem pořádně vytočený, ale okamžitě jsem si jej pustil ještě jednou a pak i namátkou další scény z filmu a celé to do sebe začalo zapadat jako přesně vymyšlená skládačka. Můžete s tímto filmem nesouhlasit, můžete jej nekriticky obdivovat, můžete s mnoha věcmi polemizovat, ale nemůžete jej nechat jen tak prošumět skrze sebe a nic si z něj nevzít. Tohle je film, který každého (KAŽDÉHO) diváka donutí se důkladně zamyslet nad vším, co právě viděl - zaujmout jasný názor a nějak se vymezit vůči názoru režiséra. Donutí to diváka zapojit mozek a uvažovat hlavně o vlastním životě. A to je ten největší přínos tohoto filmu - navozovat otázky a zaujímat stanoviska. Rozhodně bežte do toho, stojí to za to! P.S. A nezapomeňte fandit Oceánii... :D (09.11.2011)

Chytrá a vtipná úvaha nad tím, jestli náhodou požadavek, kterej církev klade na člověka, tj. bezvýhradná služba Bohu, neznamená přesnej opak toho, co je slibováno (tj. sebepoznání a plnější život), zkrátka: jestli požadavek naprostý oddanosti v rámci struktury (která je v tomhle případě zákonitě jedna) neznamená zaujetí pozice v ní a víc už nic. Místo člověka zvolenýho papežem jenom úřad. (24.02.2012)

Videné 6.6.2013 v kine Lumière. Ťažko sa mi hodnotí táto tragikomédia, rozhodne to žiadna komédia nie je ani paródia. Tento film nijako nemôže nikoho uraziť. Vážna téma je spracovaná s prehľadom. Film poukazuje aké pocity musí mať každý zvolený kardinál za pápeža, ale aj ostatní a nie každý musí byť nevyhnutne vyrovnaný s danou situáciou. Treba si uvedomiť, že pápež ma veľkú zodpovednosť, nielen ako hlava štátu, ale ako aj zástupca Krista na Zemi a Petrov nástupca. Avšak viac menej v cirkevných dejinách bola úloha pápeža formalitou. Hranica medzi sebazaprením a samoľúbou je tenká. Nakoniec každý zvolený kardinál má právo odmietnuť úrad pápeža, ale považuje sa to za slabosť. Pápežom sa napokon môže stať ktokoľvek, kto je pokrstený, nemusí to byť nevyhnutne klerik... (06.06.2013)

Opravdu příjemné překvapení! Nanni Moretti přináší velmi neobvyklý námět z tajuplného prostředí konkláve a velmi zdařile mísí teologicky tíživá místa a odlehčené momenty. Nutí vás přemýšlet i smát se. Závěr ovšem ukazuje, že se nejedná o žádnou legraci. I papež je člověk, nejen první z božích služebníků na Zemi. Poctivé čtyři hvězdy. (02.07.2011)

Na film jsme sli pouze proto, ze na jiny listky nebyly. A v 9 rano bylo nasim motem "aspon se vyspime". A nevyspaly. Film se mi zacal libit v momentu kdy se kardinalove zacali modlit pri hlasovani na papeze ("Boze, jen tak to nejsem ja"). Pribeh se pak toci kolem zvoleneho papeze, ktery s panikou utika z Vatikanu a snazi se realizovat v divadle. **IFFKV 46th** (06.07.2011)