Bůh masakru

Kdo se bojí Virginie Woolfové po 50 letech. Jen mnohem absurdnější, útočnější a zákeřnější. Někoho může zaskočit, že všechny postavy jsou nesympatičtí kreténi, jen s jinými mravními náhledy na svět. Ale co naplat, stejně v tom poznáte většinu svých známých .... Škoda slabšího klimaxu, přesto jde o příjemnou jednohubku, kterou bych si představoval spíše na obrazovkách HBO, ale vem to ďas. (07.01.2012)

skoro dokonala konverzacka, pri ktorej sa budete usmievat popod fuz takmer celu stopaz. O vkusnych a inteligentnych dialogoch sa ani nemusime bavit, to je u Polanskeho filmoch samozrejmost, ale co mna teda bohovsky zaujalo, bola premena kazdej jednej postavy. To bolo nieco famozne. A kupodivu, zeny sa mi osobne vobec nepacili, podla mna prehravali az az, ale muzske osadenstvo, to je ine kafe. John C.Reilly bol bozsky! "I am a short-tempered son of a bitch!" A Chris s tym jeho "excuse me", no k popukaniu. Inak, lutujem ludi, ktori nevedia po anglicky a budu si tento skvost musiet pozriet bud s titulkami alebo s dabingom. neviem co bude horsie. V jednom aj druhom pripade sa bude musiet hrozne skracovat preklad a to je fakt skoda, pretoze kazde jedno slovicko ma svoj vyznam. (21.12.2011)

Štyri osoby, jedna izba. Niečo podobné sme tu mali pár rokov dozadu v podobe filmu Closer. Polanskeho film oproti nemu stráca v trošku zdĺhavých scénach, ktoré mali byť podľa mňa trošku šťavnatejšie a štipľavejšie od začiatku. Pomalé budovanie atmosféry a ticho pred búrkou je samozrejme neodmysliteľná súčasť scenára, ale kým sa dej dostane do skvelého búrlivého finále, nie je to to pravé orechové. Herci bezpochyby oscarové výkony, réžia trpezlivá a nápaditá, ale nespokojnosť s úvodom ma odradila. Určite by som si toto predstavenie pozrel na divadelných doskách. 75%. (06.05.2012)

V Brooklynu se sešli >slušný< lidi, aby řešili a řešili až (ne)vyřešili malý chlapecký incident svých jedenáctiletých synů. . . . A Yasmina Reza na to téma napsala divadelní hru a Roman Polanski na ten námět natočil film. Nervyrvoucí jednoaktovku, konverzační hořkokyselé (v jedné scéně tedy doslova ;o) drama, které samozřejmě mohlo sklouznout v nějaké divákovi podbízivé šaškování s přehrávajícími hysterickými aktéry a masakrem teatrálních klišé, ale to by tu práci nesměl dělat právě Mistr P. se skvěle vybraným a své postavy hrajícím hereckým kvartetem... ...a víc nebylo potřeba - a nemusel to být ani žádný velký "art"! A víc to ani netřeba pitvat. . . . No, rýpnu si. Ano, jsou mezi námi, tyhle píče a jejich šulinové, sobečtí sebestřední šosáci, jsou jich kvanta a když se spolu popáří a rozmnoží, říká se tomu rodina - a nakonec většinou želbohu ovlivní a zkazí i to svoje potomstvo, které zatím díky svému věku možná ještě šanci má... No jo, zase jednou něco doopravdy ze života. Jen jsem tedy trošku škodolibě čekal, kdy dojde opravdu na to krveprolití, protože hysterky a flaška - no známe to ze života, že... ;o] - - - - - (Poprvé viděno 21.1.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 4824., komentář zde jako pětistýdvacátýdevátý - 21.1.2013) (22.01.2013)

Jestli toto je komedie, tak jsem se celý svůj dosavadní život smál věcem, kterým jsem se smát neměl a možná to bylo i někdy neslušné vůči ostatním. Divadlo mám rád, divadelní hry v televizi mi nevadí, ale toto byla strašně nudná záležitost. Neživotná. Jako chápu, že autorka chtěla nastavit zrcadlo dnešní povrchní společnosti, kterou zajímá jen vlastní prospěch a pro zachování vlastního pozlátka udělá cokoliv. Jenže otázkou je, jestli povrchnost není od přírody přirozená a potřebná. Vždyť která gorila nebo pavoučí či papouščí samička si vybírá otce svých potomků podle inteligence, vnitřní harmonie, nebo slušného chování vůči bližnímu? V přírodě jde čistě o sílu, vzhled a schopnost zajistit potravu. V některých případech ani o to ne, kdy lvice pro jistotu podrží každému lvovi ve smečce, aby si myslel, že mláďata jsou jeho a nechtěl je zabít. Je zvláštní, že lidská společnost se tak odděluje od přírody, že si ve své namyšlenosti myslí, že my jsme něco lepšího. A ještě si pár namistrovaných jedinců myslí, že zbytek společnosti může beztrestně kritizovat a urážet v jakési své mravní a morální nadřazenosti. Já osobně mám jednu teorii, proč je dnešní svět tak špatný. Kdysi dávno, když počet lidstva na světě byl roven 10-15 tisícům jedinců, tak přežili jen dva druhy osobností. Ti nejlepší, nejsilnější, nejodvážnější a nejschopnější, kteří se svým umem dokázali uživit a dokázali se postarat i o své potomstvo. Pak ti nejzbabělejší, nejvychytralejší, bezskrupulózní zmetci neštítící se ničeho. Problém je, že těch pozitivních bylo určitě méně, vzhledem k tomu, že odvážný umírá dřív,než zbabělec. A my jsme bohužel jejich potomci. (25.02.2021)