Jen Bůh odpouští

Akoby to vyzeralo, keby Wes Anderson točil exploitation thriller. Refn v tomto thajskom noire dosiahol vizuálnu stránku a budovanie atmosféry, ktoré mu občas haprovali v Drive, na maximum. Bohužiaľ je ďalším nádejným tvorcom, ktorý podľahol domnienke, že to stačí a že precízne nasvietenie, kvantum spomaľovačiek a snových vízií zakryje chromý príbeh na tri strany. PS: Kristin Scott Thomas je bohovská femme fatale! (20.06.2016)

Všechno je vlastně na svém místě. Zádumčivý Gosling, noc, explicitní násilí (Lesní duch má konečně konkurenci!), hra se světlem, režijně a audiovizuálně vymazlené sekvence - a navrch ještě skvělá koksová máma Kristin Scott Thomas (monolog u večeře!) a robotický sadistický policajt, co využije i přepálenej olej z tržnice a vydloubne oko na počkání. Všechno to jsou fajn jednotlivosti, které jsou v tom filmu ale jen samy pro sebe. Celku chybí drive, je vlastně matný až běda a v závěru rozhodně není takovou ránou na solar jako Drive. Viděli jsme mnoho lepších filmů o pomstě i o pokřiveném vztahu matka - syn (a další syn). 70% (30.05.2013)

Dánský trip do krvavého světa drog a thajského (homo)boxu. Teď jde o to, co jako divák zkousnete. Nicolas Winding Refn nemá potřebu jakéhokoliv vyprávění. Příběh je prostý. Poselství nejasné. Snové výjevy jak z Barbara nebo Fear X díky prostředí Bangkoku dostávají ještě extatičtější rozměry. Symbolika utínání končetin, dobra zrozeného zlem a pokřiveného dobra, které spravedlnosti dosahuje zvrácenými prostředky. Sprostá a stále špatně naladěná Kristin Scott Thomas dokonale kontrastuje s naprostou Goslingovou pasivitou a s až terminátorskou precizností Vithayi Pansringarma. JEN BŮH ODPOUŠTÍ navíc obsahuje jednu z nejtrýznivějších mučících scén poslední doby. Pokoukání pro opravdu ty nejnáročnější diváky s temnou pachutí, která doznívá ještě dlouho po posledním tónu závěrečné písničky. (06.06.2013)

Po skončení filmu jsem nabyl názoru, že film je tak posedlý estetikou, že nikoho nezajímá, že zde nebyl žádný smysluplný příběh. Takhle arogantně napsaný film jsem ještě neviděl ! Ve filmu jsou těžce nesmyslné scény, kde Asijský důstojník zpívá karaoke, zatímco celý bar sedí v naprosté tichosti( doslova žádný pohyb v místnosti není a trvá to přibližně 5 až 10 minut. Ryan Gosling stojící pořád někde okolo, virtuálně neříkající nic, žádné vyjádření, žádné emoce, prostě nic. Bizarní a rozčilující film jak kráva vhodný leda tak na spaní. Dávám 2* za dvě slušné, brutální scény. (27.07.2013)

Zrazu máme pocit, že Refn točí len preto, aby nám dal najavo o koľko je lepší ako my všetci ostatní. Na rozdiel od Drive, Bronsona alebo Valhaly mu to ale vôbec nežerieme. Ukazuje sa, že aj ten najväčší art potrebuje stále povrchné barličky ako motiváciu, zmysel a cieľ. Refn rád a celkom zámerne experimentuje s tým, že nám ani jedno nedopraje. Púšťa sa tak na tenkú hranicu, pretože riskuje, že sa tým úplne znemožní. Je možné sa vymaniť zo základného princípu výpravy? V Drive bol tajuplný hrdina obklopený zámermi a stimulmi iných postáv a my ako diváci sme sa potom mohli niečoho chytiť a hľadať tieto základné prvky aj v ňom. Ku koncu sa navyše odhalili aj niektoré jeho vlastné emócie. Len Boh odpúšťa však postráda akýkoľvek pevný bod, akúkoľvek základnú istotu. Nejde o nedopatrenie, ale o zámer. Vlastne vôbec nie je ľahké niečoho takého dosiahnuť. Skúste si natočiť celovečerný film, v ktorom nie je u jedinej postavy jasné, o čo jej ide, čo chce a o čom premýšľa. Máme tu teraz film, v ktorom postavy tvrdohlavo odmietajú hovoriť, pomaly chodia po Bangkoku a raz za čas niekto niekoho rozseká na kúsky, vypichne mu uši a rozreže oči. Ok. Vieme, že takýto film ide natočiť, ale čo s tým ako máme robiť? Možno na tom budete lepšie, ale vo mne taká snímka nedokáže vyvolať nič. Refnovo ego implodovalo a výsledku jeho aktuálnej snahy - byť lepší ako celý svet sa dá leda smiať. (26.05.2019)