Elysium

U sci-fi bývá zvykem, že mnohé více či méně neodpovídá realitě. Dejme tomu, že filmaři se v tomto duchu vesele svezli, co chvíli jsem jako správně namasírovaný divák zklamaně přičetl další a další chybičku, ale kdo by jim to počítal, že? Dokonce jsem ochoten omluvit (opět z pozice diváka s touhou rozhodovat) i ty nesmysle při budování děje, prosekávání si cesty k pointě. Někdy to bylo opravdu tak tak na hraně, že by i Douglas Adams s pohonem na nepravděpodobnost hořce zaplakal. Ale co nemohu odpustit, je skutečnost, že se to celé opírá o premisu, že být zdravý a zároveň uzdravovat, je jediná cesta k vyléčení světa. A právě v tomto momentě je to, jako když hodíte salto do vypuštěnýho bazénu. Tvůrcům přes bohulibé poselství totiž nedošlo, že nikomu neprospěje, když se naráz vyléčí veškerá populace Země. Ono totiž nějakejch osm miliard naprosto zdravejch lidí vyzobe planetu mnohem dřív, než když jsou všichni tak nějak napůl ve sračkách - přirozeně se to selektuje, víme? To si představte, co by se stalo, kdyby mávnutím Brumbálovy hůlky se měl najednou každý Ind a Číňan tak ekonomicky dobře, jako třeba průměrný Evropan či Američan. Jedno až dvě auta, nabušenej barák spotřebiči a žrádlo od rána do večera. Svět, tak jak ho známe, by zkolaboval do týdne. Ale to jsem se trochu rozvášnil, naštván poselstvím filmu, které je lživě optimistické. Ale což, přes to prapodivné vyústění příběhu se musím přenést. Oceňuji ten celkový hábit, který film má. Pompéznost a syrovost, dva protiklady, které se střídají přesně jako lokace, kde se příběh odehrává. Asi to tak má být. Akorát mě ještě mrzí, že neudělali paní Fosterové lépe ty umělý zuby, mluví s nimi jak Jeff Bridges na sklonku své kariéry, to se vážně nedalo poslouchat. Jsem si chvílemi připadal jak v inscenaci Brouk v hlavě. "Kua, uím aánit Eíium! Ychle, oožte něo, ež ude ozdě!" ... Matt Démon, který si zde střihnul Foresta Gumpa s Johny Mnemonickem, to v podstatě celé utáhl na svých svalnatých bedrech, Alice Braga, ta brazilská štěrbina známá z filmu Predátoři, to ozdobila jak piňata garden party, plus několik hodně slušných efektů a euforický filmový zážitek byl na světě. Za čtyři, chce to ale hodně benevolence, scifisti. (20.01.2014)

Další District se bohužel nepovedl... to ale neznamená, že by Elysium byl špatný film. Ano, po dějové stránce je to jak z pera 15letého levicového aktivisty, ale po všech ostatních stránkách to neskutečně šlape. Naprosto skvělý vizuál, kdy jablíčkově Elysium střídají hnusné favely zemské spodiny ... audio stránka je taky na výbornou a akce (té tu ale doopravdy moc není, takže pokud chcete akční výplach, tak si raději návštěvu kinosálu odpusťte) tu je taky na pekně jatkové úrovni. Prostě a jednoduše naivní pohádka pro dospělé a tím je asi řečeno vše potřebné, co případný divák potřebuje vědět. (29.08.2013)

Za jakých podmínek se kritizované vlastnosti Elisia mohou jevit naopak jako inspirativní ozvláštnění? Podle mého lze film chápat jako určitý průnik dvou tradic: klasické hollywoodské a sovětské montážní školy. Více viz Douglasovy poznámky. (31.08.2013)

Doufal jsem, že když jsem odstřelil District 9, šlo jen o nešťastnou náhodu. Elysium mi ale potvrdilo, že s Neillem Blomkampem si nerozumím a bude nejlepší, když půjdeme každý svou cestou. Co na tom, že Damonovi tahle kostra nezastavitelné mašiny sluší, když se kamera v akčních scénách jen třese a létá kolem své osy, zatímco příběh i přes jednoduchou premisu několikrát prapodivně zakopne v logice. Nehledě na to, že prakticky všechny vedlejší postavy jsou zahrány přinejmenším zvláštně. Nepasující Jodie Foster nepříjemně překvapí, matný Fichtner zklame, ale Sharlto Copley přímo naštve. Jeho neposlouchatelné šišlání a zoufale přehrávaná slizkost je vážně k zbláznění. Ale to všechno bych dokázal odpustit, kdyby mi scénář nějak vyšel vstříc a zkusil mi ve finiši zahrát i na jinou než lidumilnou a nostalgicky-romantickou notu. Sociální apel totiž začal otravovat už v půlce Districtu a je tak jen očekávanou vatou, zatímco cituplná linka otravuje, protože vztah Maxe s Frey je jen a pouze dávná vzpomínka, která by v téhle vizi budoucnosti neměla mít šanci na přežití. A když u cesty za svobodou nefungují emoce, postavy, ani akce, je to dost smutný konec. Z Elysia je tak ve výsledku velké nic, které by strašně rádo zacílilo hodně vysoko, ale už z principu nemá kudy. (29.08.2013)

Druhý celovečerní film Neilla Blomkampa je rozhodně ambicióznější než debutový DISTRICT 9, ale v porovnání s ním nedosahuje takové míry originality a pozbývá jeho soudržnosti. Nedochází ke spojení různých tradic, modů (např. dokumentárního filmu - observačního, persvazivního) a podvracených žánrových konvencí (zejména cyberpunku, romance a akčního buddy thrilleru) do podoby, která nemá v kinematografii obdoby. ELYSIUM představuje klasicky hollywoodsky odvyprávěný snímek, který spadá do produkčního cyklu levicových dystopických sci-fi (VYMĚŘENÝ ČAS, TOTAL RECALL, HUNGER GAMES). Ta zesilují některé konvence (paralelismus, kontrast, deadline) a zeslabují jiné (utvoření heterosexuálního páru, postavy jsou spíše typy, jejich jednání není vždy jasně motivované) pro umocnění svého společensko-kritického vyznění. O kladech a záporech nesoudržného vyprávění, rozpadlé významové roviny a opojném stylu v krátkosti zde (poslední příspěvek). (02.09.2013)