Orel Eddie

Angličan na lyžích...to je, já nevím, něco jako Rom v práci. Něco, co k sobě historicky podloženo nejde, ale občas se to stane. A je to zábavné. Alespoň tedy v případě Angličana na lyžích. Taron mi připomínal spolužáka ze základky, který chodil do školy jenom v termínech, kdy jsme my ostatní kluci jezdili reprezentovat školu na fotbalové turnaje, protože to byly jediné dny, kdy nedostal nakládačku. Vlastně ne, jednou ho zbušily i holky. No ale můžete se na takového mamlase zlobit? Nakonec ho má stejně každý rád. Takový je i filmový Eddie. (24.03.2017)

║Rozpočet $23miliónov║Tržby USA $15,789,389║Tržby Celosvetovo $46,152,800▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,294,321║ Tržby za predaj DVD v USA $1,586,652║ Športový film, ktorý je podaný z ľahkosťou a primeranou zábavnosťou. Nechýba štipka drámy, napätia, prim tu je hudba ale i obsadenie. Dobová atmosféra ako vyšitá, je tu cítiť producentské mentorovanie Matthewa Vaughna. /80%/ (21.08.2016)

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. (23.04.2017)

Po emočne vyčerpávajúcom "Choď a pozeraj sa" bol tento film presne tým, čo som potrebovala. Dokonale odohnal moje pochmúrne myšlienky. A podarilo sa mu aj niečo iné. Vrátil ma v spomienkach do mojej mladosti. Vtedy som pri telke s napätím sledovala súťaže skokanov na lyžiach a Matti Nykänen bol pre mňa skokanským bohom. Orla Eddieho som síce neevidovala, ale jeho príbeh, je skutočne stelesnením myšlienky Olympijských hier. Veľmi príjemné spracovanie príbehu jedného rojka, ktorý si splnil svoj životný sen. Aj keď jeho príbeh bol zrejme skutočnosťou inšpirovaný len miestami, napríklad samotného Mattiho Nykänena sa filmu podarilo v jednej minúte s nadsázkou charakterizovať takmer dokonale... 80%. (13.06.2016)

Orol Eddie bol ale riadny vták... V dobrom samozrejme. Doslovné naplnenie odkazu Pierra de Coubertaina - Nie je dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa. A o tom by mal byť šport. Ide o krásny, športovo-motivačný snímoček, ktorý je na zdvihnutie nálady ako stvorený. Jemný humor, sprevádzajúci tu diváka po celý čas, dokázal odľahčiť i vážnejšie situácie a nenápadne ma primäť, aby som čím ďalej tým viac zvieral päste a držal palce tomuto neoblomnému a roztomilo tvrdohlavému človiečikovi. Hlavne ku koncu, citlivejším povahám možno aj nejaká tá slzička spadne... Jednoducho hrejivá ukážka toho, že keď sa chce, tak všetko ide. Dokonca aj stať sa olympionikom. 80/100 (09.06.2016)