Zimní příběh

Chtěl jsem mít Zimní příběh rád protože, ač mi nemůže být jeho filmový autor ukradenější, vypadal stejně osobně jako Aronofského opus magnum Fontána a s láskou tvořeným filmům podléhám rád. Na rozdíl od Fontány se ale na Goldsmanově adaptaci podepisuje bytostná nevyrovnanost všech jeho scénářů. Výsledek tak ve filmu působí jako pouhé neuměřené plácání jednoho romantického nápadu na druhý bez téměř jakéhokoli vysvětlení souvislostí nebo důvodů, a vychází z něj jen nijaké vyznění celé pointy a nesmyslné, rádoby poetické chování všech zúčastněných hraničící se sebeparodováním. To, že jsem se u celého filmu užíral nudou ten veskrze špatný dojem jen podtrhuje a o něco výš hodnotím vlastně jen kvůli krásné J. B. Findlay a standardně sympatické Jennifer Connelly. (14.06.2014)

Režijný debut scenáristu Batmana a Robina a DaVinciho kódu. A je to ešte horšie ako to znie. Absolútna ale ABSOLÚTNA nefunkčnosť vnútornej logiky je zo začiatku zmätočná a od polovice úplne smiešna. Vlastne ani nedokážem popísať aký je ten film bordel ale mám príklad...asi po hodine som mal nutkanie skontrolovať či som si nezasadol omylom ovládač a nepreskákal nejaké kapitoly na DVD. po hodine a pol som to fakt skontroloval.Ten film pôsobí ako niečo čo malo tri hodiny a náhodným výberom niekto z neho vystrihol hodinu.A navyše všetci tí herci s veľkými menami nevedia čo robiť - fakt som nemyslel, že niekedy uvidím film v ktorom sú Russell Crowe, Will Smith a Jennifer Connelly príšerní, nie pretože nevedia hrať ale nevedia čo (scéna v reštaurácii je neskutočná). 2/10 P.S. Konečne som pochopil prečo má Meet Joe Black 3 hodiny.Lebo keby nemal dopadlo by to nejako takto. (17.09.2014)

Připusťme, že logiky, kterou by příběh vyprávěný jakoukoliv formou měl mít, to nemá ani špetku. Přesto to působí na city, probouzí emoce, vyvolává slzy (ne smíchu, ne ty, co tečou při mohutném zívání) a probouzí malé zrnko naděje v zázrak, v existenci lásky a taky v hvězdy. Hvězdami jsem si jistá, že existují, druhé dvě jmenované položky figurují jen ve filmech a literatuře. V New Yorku bojují andělé a démoni, připlouvají tam lodě s ruskými sirotky a vřes utržený z pohřebního věnce dokáže čerstvě mrtvé vyreklamovat od zubaté zpátky do života (na Ukrajinu aby se vřesu poslal celý vagón, v rámci transevropské spolupráce by mělo být solidární Skotsko, tam mají vřesu habaděj). Hlavní, z důvodu nesmrtelné lásky nesmrtelný, hrdina se potácí tu po svých, tu na hřbetě svého okřídleného Bílého psa Východu, který na sebe bere podobu koně, jemuž říká vcelku trefně Koni, a prožívá tu už zmíněnou lásku, aby se posléze (po vřesu?) stal o půl řádku dál zmíněnou hvězdou. Možná jsem zmiňovala jinou než právě tuhle. Taky se tam pod pojmem spravedlnosti démoni mění ve sněhuláky a stařenka, která by reálně měla řešit spíš inkontinenční pleny než co jiného, si k obědu dává čokoládový koktejl se šlehačkou a pod vlivem vize toho koktejlu jí není divné, že najednou vidí člověka, který se u nich vyskytoval před 98 lety sotva pár týdnů, aniž by on od té doby zestárl byť o den. Jestli to je tak, musí být stáří strašná sranda, člověk bere jako velké dobrodružství i oběd, na druhou stranu výbuch sopky by ho asi nechal v klidu, v rámci toho, že by se země zachvěla. Rakovina se léčí nejlépe tím, že se pacient odloží do skleníku na sto let starou postel, do stejně tak dlouho nepraných lůžkovin. Možná jsem ještě něco vynechala, ale ten film je tak nadupaný potenciálem vyvolávat v divákovi otázky, které si až dosud nepoložil (třeba jak se dá naučit tančit a být zkoordinovaný při prvním tanci s partnerem, když jsme nikdy netancovali, z knížky), že snese srovnání i s otázkami, které vyvolává vyplňování daňového přiznání. Někdy zkrátka i velký životní realista potřebuje sladkobolně romantický blábol a na mě ta potřeba padla ve chvíli, kdy jediný takový film, co byl po ruce, byl Zimní příběh. Život není spravedlivý. (19.07.2014)

Akiva Goldsman nie je zlý scenárista, no ako režisér týmto filmom moc neprerazil. Treba vyzdvihnúť v prvom rade nádhernú vizuálnu stránku, dobrých hercov s nádhernou ozdobou menom Jessica Brown Findlay a hudbu Ruperta Gragsona-Williamsa, ktorému dopomáhal Zimmer, no príbeh je tak nezáživný (a ani mi nedával zmysel), že keby som bol v tom filme namieste Colina Farrella asi by som zomrel od nudy. Slabý priemer a to len za vizuál hercov a hudbu. 55% - 3* (27.06.2014)