Kavárna na hlavní třídě

Nejbližší je mi komentář níže - od Fajta. I některé poznámky od Gavina87 vystihují, jak na mě film působí...Osobně mě film překvapil, a to hlavně sociální tématikou, kdy na jedné straně je většina, tedy dělníci, co se bojí o to přijít o práci, a žijí od výplaty k výplatě, a pokud se stanou nezaměstnanými, tak to není jako dneska, kdy je víc nezaměstnaných než za první republiky, proto se taky lidi nebouří... Ne nadarmo se dnešní době říká "komunismus bez komunistů". Každý má co jíst, kde spát, a co si dál ukořistí, to už záleží na něm. Asi proto po změně režimu nedošlo k žádné větší demonstraci skrz nezaměstnanost, ale vždy jen skrz zvyšování mezd. ČR toho nemá moc co ekonomicky nabídnout, a jen výhodná poloha z Německem nám umožňuje patřit mezi nejméně zadlužené země EU...Co se týče kriminální zápletky filmu, tak i dutému by bylo jasné, co se pokouší nastražit policisté na obviněného, a nebýt mladého učně, tak by šel do lochu, až by zčernal... Zajímavé taky je, že i když film šel do kin v roce 1953, tak se tam musí u soudu přísahat na pomoc k pravdomluvnosti, které má svědkům napomoci pan Bůh. (25.12.2012)

Film jsem chtěl už několik let vidět kvúli Karlu Högerovi, ale nebyl k sehnání. Dovedu docenit dobře natočené propagandistické (rozuměj "době poplatné") snímky, protože jsem měl možnost vidět i to absolutní dno toho, co se v té době točilo, za kteréžto poznání děkuji LK, Ninadel a Véčovi a kolekci Filmy patří lidu. Kavárna na hlavní třídě přinejmenším po filmařské stránce slušně funguje, dovede zaujmout (což ji nejspíš automaticky vyřadilo z kolekce). Co se zobrazení ranných třicátých let týče, nezapomínejme, že lidi dokážou být svině v každé době a "pravda" je někde mezi. Akcentovat se dá vždycky cokoli... (poznámka na okraj - internet říká, že ve filmu zmiňované "ich diene" bylo a je mottem Prince z Walesu) (02.09.2020)

Ve svém novém filmu „Kavárna na hlavní třídě" se režisér Miroslav Hubáček pokouší vytvořit nový typ kriminálního dramatu. Pokračuje tak v cestě, kterou započal svým filmem „V trestném území" (1950), dostává se však dále, až ke společenské kritice. Detektivní příběh, který napsal společně se scénáristy Jiřím Marešem a Jiřím Brdečkou, zasadil do prostředí popsaného realisticky ve stejnojmenném sociálním románě Gézou Včeličkou. Hubáčkova „Kavárna na hlavní třídě" je zajímavým příkladem toho, do jaké míry lze obměnit literární dílo pro filmové zpracování. Proč režisér a scénáristé sáhli právě po Včeličkově románové reportáži a proč ji tak podstatně přepracovali, vysvětluje Jiří Mareš tím, že v tomto případě nemluvila pro filmové zpracování síla zápletky literárního díla, jak tomu bývá u většiny filmových přepisů, ale především síla a přesvědčivost popisu velkoměstského kavárenského prostředí za první republiky, v době světové hospodářské krise, v němž se skrývaly velké sociální konflikty, které scénáristé s režisérem domysleli a dramaticky rozvedli. Filmový přehled 3/1954 (04.07.2009)

Jako reportér se Géza Včelička v roce 1932 zúčastnil Mostecké stávky a zároveň napsal román Kavárna na hlavní třídě, v němž vylíčil svá číšnická učňovská léta. Není to nic jiného, než prachsprostá levicová obžaloba prvorepublikového kapitalistického systému, s níž si co do kvality zadá snad už jen Svatoplukův Botostroj. Před úplným zatracením film zachraňují herecké výkony, především Saša Rašilov je v roli bezskrupulózního kavárníka Stýbla výborný. (02.11.2009)

Tento film ma dva neduhy te doby. Prvni je kritika spolecnosti predvalecne doby. Ne, ze by nebylo co kritizovat, ale originalni namet to v padesatych letech zrovna nebyl... A pak mi to cele prijde "site horkou jehlou". Na druhou stranu to ma dobrou atmosferu, Doba vykreslena dobre. Z hercu me nejvice zaujala Jirina Sejbalova. (21.03.2020)