Rozchod Nadera a Simin

Nádherné, v iránské realitě ukotvené a přitom univerzálně lidské drama, které však zanechává v srdci hořkost. S pochopením a přejností vůči všem hlavním protagonistům dává totiž nahlédnout do jejich zbytečných konfliktů, do jejich sveřepostí a neústupností, do drobných nespravedlivostí, které přerůstají ve větší kompromisy a velké lži. A co hůř: to vše je konfrontováno s dosud nezkaženýma očima jedné ještě docela malé holčičky a jedné bystré jedenáctileté holky , která se stává obětí v dospělých hrát a na niž ti, kdo by ji měli chránit při vší své lásce házejí odpovědnost za vlastní selhání a která sklízí plody jejich chyb. Snímek bych scénu po scéně pouštěl k diskusi na téma "spravedlnost". Téhle kardinální ctnosti totiž dostojí ten, kdo "dává každému, co jeho jest". A to se nikomu z dospělých hrdinů při vší jejich dobré vůli a při vší hajitelnosti jejich jednání nedaří. Každý z nich absolutizuje svou pozici, a tím že bez schopnosti zahlédnout souvislosti bojuje "za otce" nebo "za manželku" nebo "za dceru" nebo "za dokázání pravdy" působí mnohem více zla než dobra a stále více zauzluje vzájemné neporozumění až do naprostého nerozmotatelna. A děti trpí. (06.05.2012)

Když tenhle film běžel v kinech, s ledovým klidem jsem ho ignoroval - dílem kvůli zemi jeho původu, dílem kvůli tomu, že před ním tehdy nešlo nikam utéct. Když se ovšem po více než 3,5 letech od české premiéry naskytla možnost tento vysoce oceňovaný snímek vidět, zvědavost nakonec zvítězila (člověku to přece jen nedá, když je konfrontován s tou udivující přehlídkou ocenění, které tento film získal) - abych jen seznal, že kdybych ho ignoroval i nadále, o nic bych nepřišel. Snad za to mohla kulturní bariéra, snad moje neochota vyjít filmu vstříc, ale za sebe nakonec nemám problém napsat, že mě ten film nebavil a emočně zcela minul - ze vší té zatvrzelosti, která ze všech postav tohoto filmu dostova chlístá ven, se mi dělalo vyloženě nevolno, protože jsem člověk velmi svolný ke kompromisům, a do situace, která je ve filmu prezentována, bych se nikdy nemohl dostat (díkybohu, chce se dodat, a díkybohu ještě jednou - za to, že tam nemusím žít). A tak, jak se film víc a blížil ke svému závěru, jsem si uvědomil, že toto je přesně ten typ filmu, kde jaksi matně tuším, že normální reakcí na to, co se v něm děje, by asi bylo říct, že je to neuvěřitelná síla, ale osobně jsem to vnímal spíše zastřeně a místo toho se soustředil na nepodstatné píčoviny typu jaktože v tom filmu všichni doprdele jezdí peugeotem 206, jak zde mezi komentujícími jako jediný přede mnou upozornil ve svém komentáři kolega Anderton. A mimochodem, osobně bych se dost zdráhal tento film nazývat "konverzačkou" - to je žánr, který mám až příliš spjatý s euroamerickou filmovou produkcí. Za mě prostě naprosté nepochopení a vyloženě nechuť tento film náležitě docenit, jak by si možná po zásluze (?) zasloužil. Další íránské fimy si už asi budoucnu nechám v pohodě ujít. (13.09.2015)

Toto bolo na porazenie! V tom Iráne musia byť asi všetci drbnutí !! (10.12.2011)

Mozaika osudov dvoch rodín, v ktorej každý nesie istý podiel viny a nikto z nej nevychádza s čistým štítom. Film roku 2011. Iránsky Crash. (14.03.2017)

Ne, nedá mi to. Komentář (protentokrát) pojmu ve stylu (lehké) úvahy. Ve světle skutečnosti, že den před touto projekcí jsem protrpěl snímek s oscarovými? ambicemi http://www.csfd.cz/film/272416-deti-moje/ , tak pokud by se čirou náhodou "zadařilo", pěkně prosím a přitom apeluji (spoléhám) na soudnost všech zainteresovaných, místo plamenných proslovů a srdceryvných děkovaček matkám a otcům, že nebýt nich, nikdy by tu nestáli, (za)strčte hlavy hluboko do.....prdele, s velkým díkem cenu odmítněte, dodejte, že na to jsou tu jiní (povolanější, čti „zaslouženější“) adepti a vy se zavřete doma, zkuste se zamyslet a napsat (inteligentní) scénář nebo min "něco jako scénář". S dovětkem, že se sice za odborníka na cizojazyčné snímky rozhodně nepovažuju, takže vykřikovat něco ve smyslu "jasný kandidát na oscara" si netroufnu, nicméně za nominaci (min tu za původní scénář) bych se MOC přimlouval. Stejně jako v případě zcela jisté („upozaděné“) režie, která ale přesně ví, co chce natočit a jak toho (i) docílit. Ve vzduchu potom nechám poletovat otázku, jak by asi tohle dopadlo, kdyby si to vzala do parády „továrna na sny“ a přišla se svým remakem (čti pohledem na danou problematiku)....p.s. to uživ. J*A*S*M* NE, tohle není cool,cool,cool,co ol (dokonce ani cool,cool,cool,cool,cool) tohle je "pouze" svobodný film o prostých věcech z nesvobodné země! Nic pravdivějšího (a zcela výstižného) se nedá napsat. Tímto se omlouvám uživ. Marigold, že jsem si dovolil (z)opakovat jeho slova. Společně s Drive N. Refna NEJsilnější (pro mě) filmový (kino)zážitek roku 2011 (byť už ukrajujeme rok 2012), přičemž nebude úplná náhoda, že všem divákům (včetně mě) Bio Oko se nechtělo (dlouho po závěrečných titulcích) zvedat ze sedadel, natož mluvit. S dovětkem, že den po projekci zážitek ještě umocněn. P.p.s. možná to bude znít divně, ale tenhle snímek mě vlil (nabil) neskutečně pozitvní energi(í) (do žil). Děkuji! (16.02.2012)

Mezinárodně srozumitelné rodinné drama, které si nepotřebuje okázale hrát na velké umění, aby dokázalo nabídnout strhující emotivní podívanou postavenou na silných lidských a společenských tématech. Krásný film o smutných věcech, jemuž tu hromadu ocenění moc přeju. 85 % (27.03.2020)

Strach, pochybnosti a malé klamstvá môžu niekedy pôsobiť ako malá snehová guľa, z ktorej sa stane lavína. Rozchod je klasická dráma, ktorá by sa síce mohla odohrávať kdekoľvek, ale všade by vzhľadom na miestne zvyklosti a mentalitu mala iné vyústenie, alebo aspoň iný priebeh. Film je zaujímavý aj z technického hľadiska. Mnohokrát sa pozeráme cez rozostrený obraz (napríklad cez rameno) na zaostrený detail tváre, v exteriéroch sa cítime vďaka snímaniu kamery z auta ako v interiéri, málokedy vidíme oblohu a nedozvieme sa ani, ako vyzerá Nadirov dom zvonka. V každom vnútornom priestore sa cítime stiesnene, ako by sme boli súčasťou rodiny. Z tohto hľadiska mi pripadá film vhodnejšie sledovať v kine. Škoda, že som to zmeškal. P.S.: V Iráne všetci jazdia na Peugeotoch, alebo to bol sponzor filmu? (20.10.2012)

Pravděpodobně nejnapínavější film, kterej jsem kdy viděl. A to jako vážně. (27.05.2012)

Velice lidské drama působící až nepříjemně reálně. Hranice morálky a lži umí být někdy dosti široká a motivace postav balancujících na této hraně mohou být omluvitelné i odpustitelné. Zanechávají však v člověku spoustu otázek a ty jsou v reálném v životě často nezodpovězené (či nezodpověditelné?).. jako v tomto snímku. (30.01.2012)

Tak tohle určitě nebude můj šálek kávy. Ne, že by se mně film vyloženě nelíbil, ale nějak mně to asi včera nesedlo, i přesto zajímavý pohled do zcela jiného světa, než na který jsme tady u nás zvyklí, o rozpadu jednoho manželství a pohledu na fungování iránské rodiny a složitých mezilidských vztahů. Líbil se mně hlavně Peyman Moaadi a také rozhodně zajímavě udělaný konec. (30.06.2014)

Óh, to je film z jiného světa. Rozhodně nesouhlasím s oficiálním textem distributora, že tu jde o společenské předsudky a přísný právní systém. Naopak, jednání lidí i zákon (na výrocích soudců jsem neshledal vůbec nic nerozumného či nelogického) se v tomto filmu točí kolem pravdy, která všechny přesahuje. Mnohem lépe to vyjádřil Aidan: "univerzální lidské drama", dobrý komentář též Marigold. Mne film zajímal hlavně jako reálie z Iránu; co chtěl tvůrce filmu hlavně říci, mi ale už tak jasné není. Ale film je to výrazně vyčnívající a kvalitní, především svým prostým realismem s pevným morálním řádem. Trochu se mi zdá divné, že zde vůbec nebyla zachycena modlitba či návštěva mešity. Též nevíme, proč si vlastně Simin zamanula, že musí opustit Irán i za cenu rozbití rodiny, co jí tak vadilo? (23.05.2012)

Prekvapujúco zaujímavý a poctivý film. Bol som rád, že sledujem film, na ktorom sa nevybláznili trikári, pyrotechnici, ktorý nerieši závažné problémy prostitútok, feťákov alebo pupušov. Bol som tiež rád, že film až na náboženské a spoločenské odlišnosti nevnímam ako iránsky, ale ako film so všeobecnejšou platnosťou. Myslím, že najväčšiu zásluhu na výslednej kvalite tohto filmu má scenár. Scenár, ktorý od úvodnej scény, ktorá naznačila charakter konfliktu začína splietať a komplikovať osudy účastníkov príbehu, odkrývať ich postoje, morálne hodnoty a to, ako do nich vstupuje náboženstvo, aby v závere iba naznačil pokračovanie. A iba tak mimochodom, tento film bol pre mňa zaujímavý aj tým, že ukázal akou hrozbou sa stáva starostlivosť o rastúci počet pacientov s demenciou Alzheimerovského typu. (06.02.2015)

A já myslel, že jsou to všichni fundamentalisti, teroristi, šovinisti a další sti ! Omyl, jsou to lidé jako my, tam sice veškerá podobnost končí a Rozchod Nadera a Simin vám pouze jemně vysvětlí, že se liší od zbytku světa svou pevnou vírou v Boha a mají trochu jinak nastavené vztahy mezi mužem a ženou, ale nic hrozného zase, až na výjimky jsou všichni spokojení a i ti, co nejsou, tak mají přece možnost volby, mohou v klidu třeba odcestovat a tak....ach jo. No nic, být to odjinud, máme tu vcelku otřepané rodinné drama a nic víc. (16.07.2012)

Musím povedať, že som z filmu skutočne veľmi nadšený. Už dávno som nevidel toľko budovania atmosféry, postáv a musím povedať, že aj veľa silných momentov, ktoré veľmi úprimne vyplývajú. A práve v strede toho stojí dcéra Nadera a Simini - "Termeh", ktorá je podľa mňa v tomto filme absolútne najsilnejším elementom. Je v nej obrovská dávka osobnosti a cítime každý problém, ktorým si prechádza. A funguje to vynikajúco. A musím povedať, že ostatné postavy sú rovnako výborné. Pretože všetko čím si prechádzajú je uveriteľné, silné, zaujímavé a človek až do konca nevie kam film bude smerovať a čo sa nakoniec dozvieme. Malým negatívom je, že je tu možno pár nedotiahnutých vecí a myslím si, že film nám nedá odpoveď na každú otázku, ale vie minimálne, ktoré odpovede sa potrebujeme dozvedieť a väčšinou to funguje. Len občas sa budete pýtať - "A čo tamto?" Ale to je skutočne len detail. Myslím si že v rámci budovania postáv a atmosféry film funguje na jednotku. A práve tam sú jeho najsilnejšie stránky. A ja som to sledoval so záujmom po celý čas. Hodnotenie: A (16.08.2016)

Asghar Farhadi si napodruhé u mě vylepšil skóre, nakolik mě jeho nejnovější Hrdina minul a působil na mě jako tuctový až mdlý festivalový snímek, u Rozchodu Nadera a Simin to naštěstí za mě neplatí. Tento film nabízí zajímavý pohled na dění v cizí krajině s odlišnou kulturou, systémem a náboženstvím, ale současně rozehrává problém, jaký nenese omezení jen na íránské reálie. Nešťastný incident, soudní procesy, lidské charaktery, rodinné vztahy... vyšetřování s cílem spravedlnosti, proti tomu předsudky i jednání s cílem zisku a prospěchu. To je věčný a univerzální. Snímek má obrovskou výhodu v téměř neustále přítomném napětí po celé dvě hodiny a výborném scénáři s provedením, kdy postavám věříte i během náhlého obratu či odhalení dlouho před divákem utajené skutečnosti. Drobné mínus po skončení možná vidím v nedořčených zásadních rozhodnutích hned dvou postav. Jako obvykle oceňuji silnou realističnost, vyvolávající v divákovi silně autentické dojmy, byť celkový styl tohoto filmu s dynamickou kamerou je opět odlišný od toho, co jsem z íránské kinematografie viděl doposud (evokoval mi spíše současnou rumunskou tvorbu a režiséra Cristiho Puiu, hlavně Smrt pana Lazaresca). [85%] (23.04.2023)

Výborné, iné ... naozaj ... v konečnom dôsledku všetky rozhodnutia boli na Termeh. (03.09.2013)

Ještě, že jsem ve Varech nestihl promítání, díky solidní opici, protože jsem si jistý, že bych to celé prospal. Dvě hodiny se řeší problémy v manželství a potom spor mezi chůvou a zaměstnavatelem. Jistě by to nebyl správný Íranský film, kdyby tam každý na sebe neječel a nehulákal. (03.12.2011)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Jodaeiye Nader az Simin / NADER AND SIMIN, A SEPERATION / Rozchod Nadera a Simin) - Největší problém u mě byl ten, že kvůli jiné projekci jsem musel v půli filmu odejít a o to nejlepší URČITĚ přišel. Ale bohužel když musíš tak musiš... Po roce shlédnuto znova a přesně co jsem psal, o to nejlepší jsem přišel. Strašně atentický, uvěřitelný, citlivý a dojemný příběh a hodnocení zvedám téměř na maximum... - 8. 7. 2011 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 1/2 filmu + 7. 6. 2012 - 90% (15.07.2011)

Název sice naznačeuje něco jiného al "Rozchod Nadera a Simin", -jen- komorním dramatem o rozpadu jednoho manželstvé v kulisách pro evropany nepochopitelného prostředí Íránu. Neskutečně působivé drama o vině a trestu, které oslňuje bezchybným scénářem a nadlidskými hereckými výkony zaume především poutavým příběhem o obvinění ústředního hrdiny ze zabití nenarozeného dítěte. První film dané země, který by si neměl nechat nikdo ujít. Působivé (15.05.2012)

Sekulárna rodina v nesekulárnom svete a ťažké problémy ako Alzheimer, inkontinencia, potrat, vražda/zabitie, súdnictvo/náboženstvo. Silné morálne dilemy, ktoré sú ľahko pochopiteľné aj nemoslimovi a neiránčanovi. O tom, že život môže priniesť situácie, kedy nikto nevyhrá. (31.05.2022)