Mortal Instruments: Město z kostí

"Jsem vlkodlak, ne zlatý retrívr." Činí mi jisté potíže rozpoznat zlého démona od hodného vlkodlaka a tak jsem s potěšením kvitoval, že tentokrát se do toho nepřipletl žádný zombík. Nicméně jsem byl spokojen úvodem, ve kterém Clary ještě tápe a dobrou půl hodinku jsem z toho cítil vzrušující napětí. Pak však přišla tradiční vybíjená s potvorami a poslala tento snímek portálem rovnou do ... lehce zapomenutelné šedi průměru. (24.02.2014)

Klasická pohádka pro mladší náctileté publikum. Mě to jako například Twilight sága úplně neiritovala a jisté pasáže byly i celkem vtipné. Což mě příjemně překvapilo. Konec už tak úžasný není, ale přežil jsem ve zdravý a bez úhony na mých mozkových buňkách. Dávám průměr a doporučení dávat nebudu, jelikož komu se tento žánr líbí ať se na něj podívá a komu ne, ať se tomuto snímku vyhne obloukem. (26.02.2018)

Wau .. niektoré scény boli tak trápne, až som sa musela hanbiť za komplet celú osádku filmu. Film je hodný tak jednej hviezdy, ale dávam dve, lebo ja som si na tom gauči ležkala a neprepla som to. Apropo .. keď som dnes krájala mäso na segedínsky, tak som každú sekundu čakala, že sa zmení na démona. (24.05.2014)

Hahaha, Aidan bude hrát s umělými špičáky v puse navěky, chudáček. Ale teď seriózně: Poté, co mě minule velice příjemně překvapily Nádherné bytosti, jsem si řekla (knižní předlohu neznaje), že když už někdo do tohohle filmu obsadil čtyři moje krasavcózní oblíbence (Jonathan, Aidan, Jamie, Kevin - skutečně nebývalá koncentrace, nad tím je potřeba se pozastavit), měla bych mu dát taky šanci, ale bohužel, překvapení se neopakovalo. Ve filmu se nachází několik opravdu podivných replik, zpravidla pronášených Jamiem, mají takový ten flirtovací nádech a v kontextu filmu jsou dle mého velmi nepatřičné. Vnitřním vzkazem je, že dokud člověk nemá tetování a sukni pod zadek, nemůže vykročit do světa dospělých. Vnější zápletkou je dilema mezi dvěma krasavci, ne nepodobný twilightovému zoufalství, ale zde snad o trochu více snesitelný, i když každý z oněch dvou je i zde jistou část filmu od pasu nahoru nahatý. Nejvíc cool část, Tiší bratři a to opravdické Město z kostí, se ve filmu objevuje asi tři minuty, a bad ass mnichové mají dohromady jedinou repliku, což docela zamrzí. Hned jsem si sama pro sebe začala v hlavě osnovat příběh mladého citlivého hocha, který zjistí, že rozumí věcem víc a líp než ostatní a vydá se na cestu, na které skončí v podzemí v sutaně s telepatickými schopnostmi a sešitou pusou a vysává energii z dávno mrtvých bojovníků, a hned jsem se víc bavila. Bohužel to, co mi film doopravdy nabídl, už mě tolik nezabavilo. Nějaké dospění hlavní hrdinky se nekoná, nevím, jestli je to mdlou herečkou nebo špatným scénářem, ale její postava je od začátku do konce víceméně stejná a "cesta", kterou ve filmu urazila, tudíž nemá žádný význam. Místo toho se soustředí na to, s kým má vlastně chodit. A to při vší úctě nemůžu odpustit nikdy. Zde nacházím ten hlavní kámen úrazu - okolnosti můžou být za jistých podmínek pitomé (třeba hotel plný stovek upírů, ze kterého naše nepočetná skupinka hrdinů unikne bez jakýkoliv zranění), ale pokud ani jádro příběhu není opravdové, tak je film odsouzen k zániku. Jo a ještě jsem zapomněla: Příšerně mě iritovalo, že v průběhu filmu tvůrci používali píseň s unylým ženským zpěvem - velmi to vyrušuje při ponoření do předkládaného univerza. (22.12.2014)

Až na otravnou romantickou zápletku film docela ušel. Takový klasický, nenáročný fantasy příběh, od kterého se nedá očekávat nic výjimečného. Za velkou výhodu se dá počítat hlavně to, že film má svižný děj a neustále se tam něco děje, takže pokud jste ochotni přetrpět to klasické fantasy klišé o obyčejném teenagerovi, který zničehonic zjistí, že není tak obyčejný jak se na první pohled mohlo zdát, tak vám film určitě doporučuji. Já se přiznám, že mám tyhle nenáročné fantasy ságy celkem rád. (20.10.2013)