Do Říma s láskou

Ďalší, tentoraz viditeľne poslabší kúsok z edície "dovolenkových rozptýlení" nesmrteľného neurotika Woodyho Allena. Scenár sa síce v jednotlivých - do seba nezapadajúcich - epizódkach snaží dolovať zamysleniahodné pointy, ale tie sa pod návalom nepríhodného zlahčovania rozplývajú, strácajú svoj prvotný drive. Taký nesúrodý kočkopes ktorému nesvedčí ani voľba "zmätenej" narácie na základe ktorej človek nevie či sleduje absurdnú frašku, poctu mestu Rím/Taliansku všeobecne, typicky pozdnú allenovskú vzťahovku či romancu so závanom fantastiky, ani krátkozraké narábanie so zaujímavými postavami ktorým sa buď nedostáva patričného prekreslenia (Gerwig, Davis) alebo sa ich osobité status quo zbytočne skrýva poza maestrove parafrázy (Eisenberg, Baldwin). Ešteže sa nám tu pánko objavil, kde-tu utrúsil zlomyselnú poznámku/pošahaný výraz a vyrukoval aspoň s jedným tromfom v podobe operného speváka spievajúceho v sprche...a ten stál fakt za to. (19.10.2013)

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)

TOSCU JSEM INSCENOVAL V TELEFONNÍ BUDCE. Snad poprvé jsem měl u Woodyho filmu pocit, že jeho dialogy a styl, variace, popřípadě variace variací znám dokonale a nic moc mě nepřekvapilo. Kdyby historka o pěvci byla součástí jiného povídkového filmu, další dvě by mohli dejme tomu točit Coppola a Scorsese, bylo by to za stovku. (03.08.2012)

Woody Allen vie nepochybne kvalitne pospriadať a zamiešať dejové nitky z ktorých vznikne dobre upletený príbeh, ktorý chytí za srdce takmer každého diváka ako to dokázal vo Vicky Cristina Barcelona, alebo Polnoc v Paríži. Tento krát bolo romantiky a drámy menej. Šéfkuchár Woody nešetril a prisypával stále viac korenistého humoru, na ktorom som si miestami pochutnal, ale udržanie chute a kvality vo viacerých príbehoch až tak dobre nezvládol. Nezapadla mi tam story s mladým Jackom(Jesse Eisenberg), ktorý prežíval zaľúbenú fázu s nejasným doprovodom staršieho pána. Na druhej strane zase dominovala vydarená story Antonia s Annou(Penélope Cruz), takže to hodnotím vyrovnane na 50%. (13.01.2013)

K Itálii mám velmi vřelý vztah a nejedno dílo nejslavnějšího newyorského neurotika se u mne setkalo s pobaveným úsměvem, ale tentokrát tomu něco chybělo. Nevím přesně co, ale nepocítil jsem potřebu ihned si koupit letenku do Říma a to je určitě chyba filmu. Abych však jen nehaněl, tak pochválím skvělého pěvce ve sprše, kouzelné loupežné přepadení, skvělé komenty zkušeného architekta a on samotný imbecille Woody to taky nezahrál špatně. Jen ta atmosféra Říma mi doma nějak nevznikla. (21.03.2014)