Láska v hrobě

Úplně je chápu. Ovšem svoboda bez financí v našich zeměpisných šířkách možná není a tak to s nimi dopadlo zákonitě špatně. (18.01.2014)

Zdrcující téma je tak silný samo o sobě, že dokumentaristům by stačilo položit zapnutou kameru na náhrobek a o zbytek už by se postaraly sebedestrukční postavy samy. A člověk se nemůže zbavit pocitu, že to tak nějak i bylo. Každopádně za vyhledání tohohle příběhu patří autorovi poklona. (31.03.2014)

Že je život bezdomovců na hony vzdálený od našich běžných si asi každý představit umí. Tento dokument tak si neměl cíl ukázat, jak složité to ústřední dvojice má. Alespoň doufám. Protože moc nerozumím tomu, co tím vlastně chtěl básník říct. Totiž...už v době natáčení existovalo mnoho organizací a zařízení, která by jistě dvojici pomohla, kdyby si ale o pomoc řekli. Základní podmínkou toho by ale také bylo to, že by milenecká dvojice nesměla minimálně holdovat alkoholu. Jenže oni působí, že o pomoc nestojí, chtějí si žít svým životem bez povinností, zájmů a v absolutní svobodě a volnosti. Ok, tak to se potom nesmí ale divit, že Janu nechce její dcera vidět a že je chtějí vyhánět ze hřbitova při rekonstrukci. To vše je prostě s takovým životem spojeno. Dále vidíme různé druhy patálií při shánění jídla, místa k přespání, všechno je ale rámováno silnou dávkou chlastu. Mě osobně třeba zarazilo, že v době smrti měla Jana Chochlačová neuvěřitelných 35 let, přičemž vypadala asi na padesát pět. Co se týče technické stránky tak mě osobně vadilo, že byl film špatně ozvučen, řada dialogů s městským ruchem nebylo vůbec slyšet a hlavní hrdinka kolikrát také nesouvisle vyprávěla a divák absolutně netušil o čem. Svou autenticitou je ale dokument opravdu drsný hlavně v závěrečné čtvrthodince. Za mě lze říct jen toliko, že člověka mohou potkat různé věci, ale kdo chce, tomu v dnešní době pomoženo být může, za cenu nějakého omezení samozřejmě. Kdo nechce, skončí takto, to je ale pak jeho volba. (16.03.2022)

V dokumentu se setkáváme s relativně výjimečnou dvojicí bezdomovců, kteří navzdory osudu, který je potkal (respektive, který si vybrali sami) jsou poněkud oduševnělí. Jan je bohém, který není schopen unést odpovědnost za vlastní život ani vlastní rozhodnutí. Tak sedí na náhrobku na německém hřbitově a zpívá písně svojí Janě. Každý tón prokládá douškem alkoholu a utápí se ve svém smutku ze světa. Jana leží ve staré hrobce, přikrytá množstvím špinavých pokrývek a popíjí svůj alkohol. Takhle se nám představuje ústřední dvojice, kterou kamera v 80 minutách zachytí v létě, zimě, podzimu, jaře, spolu i bez sebe. Sledujeme jejich návyky a jejich potřeby, kterých už je velmi málo. Dokument je natočen tak, aby diváka svým způsobem fascinoval. Žijeme totiž v největším komfortu za celou historii lidstva, společnost je civilizovaná a technologie vyspělá, máme nevídané možnosti a stále žijeme v sociálním státě. A vedle toho zde máme ústřední dvojici, která žije ve hrobce na německém hřbitově, od probuzení do usnutí jen pije a kouří, žebrají a sní. Společnost je fascinovaná oprávněně, že si svobodný člověk v dnešním světě zvolí tento způsob žití. Všechno je totiž v přímé úměře k zodpovědnosti jedince. Bohužel ,dokument nekončí šťastně ale to je divákovi od začátku poměrně jasné. Protagonisté mají v průběhu dokumentu možnost navštívit místa, kterým dříve říkali domov, opět vidět své blízké a případně se pokusit o nápravu vztahů. Vše je ale stejně povrchní jako jejich snaha a přesvědčení. V závěru i vztah, který mezi sebou ústřední dvojice měla se ukáže jako povrchní a jako pouze "dočasný útěk z reality ve jménu vyšší hodnoty". Jediná fatální věc v dokumentu je smrt a celý příběh je jen čekání na ni. Hlavní protagonisté jsou odevzdaní ale spokojení ve své odevzdanosti. Ano, svoboda přináší mnohé možnosti, přináší ale také velké množství odpovědnosti, která je těžká. Je těžší než závislost, která mnohé řeší za nás, je těžší než chudoba a bída, kterou si lze omluvit téměř vše. (08.01.2023)

Dokument nabízí pohled do skutečného života bezdomovců, dokazuje jejich každodenní boj o přežití a také úpadek do rezignující odevzdanosti. Krásně se v dokumentu rozkrývá ono sociální dno, izolace od "běžného" života, rezignace a tvrdohlavá nechuť přijmout jasný cíl za povznesení se do "normálu". To dno je v očích jich jediný svobodný majetek, kterého jsou ochotni se držet do posledního okamžiku, stejně tak, jako jeden druhého. Tragický osud Jana a Jany dokazuje, že svoboda má dvě cesty - většinově a menšinově pojatou - a každá z nich vede k tragické smrti. 3-4* (12.03.2013)

Velice solidní časosběrný dokument o lidech, s kterými se setkáváme stále víc. Z některých scén až mrazí, některé jsou takovou "hrou na city", ale naštěstí nepřekračují hranici snesitelnosti. Trochu jsem postrádal vylíčení minulosti (hlavně u pana J.) a důvodů, které ústřední dvojici přivedly až na samé společenské dno. Vím, že je velice snadné se na to dno dostat a přetěžké se od něj odrazit. Postupem času člověk otupí, zaštítí se "svobodou" a podobnými kecy a ve výsledku zjistí, že mu to vyhovuje a je spokojenej. Znám dva konkrétní případy ze svého blízkého okolí. Pro ještě mrazivější vyznění celého dokumentu by zmínění minulosti bylo stěžejní. Takže závěrem: Zajímavý mrazivý dokument, který mohl být ještě mrazivější, ale i tak je to za plný počet. (09.05.2013)

Líbí se mi, že Láska v hrobě vzbuzuje debaty. Zajedno je to silný dokument, u kterého si já cením, že Vondráček do dění příliš nevstupuje. A zadruhé se jedná o téma, které se v podstatě týká všech, ale neradi o něm mluvíme, natož abychom se do situace příliš vžívali. Debata se točí kolem svobody, jíž hlavně Jan v dokumentu ospravedlňuje svůj životní standard, a jím nám vlastně pomáhá blíže specifikovat, co to ta svoboda vlastně je. Tedy že i nejsvobodnější člověk by ve svém vlastním zájmu měl dodržovat jistá pravidla. Aby člověkem vůbec zůstal. Pak je tu problém angažovanosti. Všichni jsme se někdy s člověkem bez domova setkali a zpravidla zažívali negativní pocity a touhu co nejdřív se ho zbavit. Jde o několikerou věc: fyzický a psychický odpor k něčemu nepříjemnému, špatné svědomí nesnaží-li se člověk pomoci bližnímu v nouzi či naopak pomůže-li flákači, alkoholikovi a sebedestruktérovi. A nakonec osud jednotlivců. Je nepříjemné připustit, že na ulici může skončit každý. Ať už byl důvod Jany a Jana jakýkoliv, můžeme je následovat také. Je dobré hledat příčiny lidské degradace a chápat, v čem vlastně spočívá. Ať už se zmiňují peníze, existenční a rodinné problémy, nepřizpůsobivost a další, pro většinu z nás bude nejdůležitější duševní zdraví. Prostě kromě všech těch povinností, které se na nás dennodenně hrnou, je nutné myslet taky na sebe. Ve stále zrychlujícím tempu konzumní společnosti člověk nejsnadněji zapomíná právě na stav vlastní duše. Od srabu k chlastu a drogám vede zrádně prudká cesta. A vzhledem k častým steskům nad bezcitností tvůrců, kteří se nesnaží pomoct hlavním aktérům v nouzi, musím připomenout: abychom mohli pomáhat, musí člověk v nouzi chtít pomoct, tedy být schopný sám pro sebe něco udělat. Je to podobné, jako pomoc některým hospodářsky nerozvinutým koutům světa finanční formou. Můžete tam lít stále víc a víc peněz, ale pokud jim nevysvětlíte, jak a co s nimi dělat, nepomůže jim to. Nevím, jak Jana a Jan, ale řada lidí bez domova vlastně ztratila ponětí o tom, jak a pro co žít. Asi se to zdá divné, ale žít (existovat ve světě se všemi povinnostmi a odpovědnostmi) se musí umět (ostatně proto je naše dětství a dospívání tak dlouhé), člověk to musí chtít zvládat. (20.01.2014)

JĚŠTĚ SPÍ A SPÍ . . . NÁŠ STÁT V TÉTO OTÁZCE LIDÍ BEZ DOMOVA . I KDYŽ JE TO HODNĚ SMUTNÉ A DRSNÉ , JE TO POTŘEBNÝ DOKUMENT . KATKA BYL ROVNĚŽ VÝBORNÝ DOKUMENT A OBA TYTO PŘÍBĚHY VYPOVÍDAJÍ NĚCO O STAVU SPOLEČNOSTI V JAKÉ ŽIJEME . JE MI Z TOHO CELKEM SMUTNO . A TY NAŠE ZÁKONY , NĚKDY TOMU VŠEMU NEROZUMÍM . BEZ OBČANKY TO NELZE . . . NĚJAK MNE TY DOKUMENTY VÍCE OSLOVUJÍ , NEJSOU HRANÉ A JE TO REALITA V NÍŽ ŽIJEME TAKÉ MY . MŮŽEME JI NĚJAK ZLEPŠIT ? JÁ MYSLÍM , ŽE ANO . JE TŘEBA ZAČÍT U SEBE V POHLEDU NA SVĚT A V POMOCI BLIŽNÍMU , KTERÝ JE VEDLE NÁS . TOŽ TAK . (12.05.2013)

O lidech, se kterými se život nemazal, o lidech, kteří to jednoho dne vzdali a začali žít svým způsobem šťastně na okraji civilizace. Mrazivý, krutě reálný dokument o tom jak málo stačí k pocitu štěstí a jak prchavý okamžik to je. Pro mě osobně velice silný zážitek. **** (22.11.2013)

Mě dostala nejvíc náročná polívková mise, příliš doširoka vlhký hudlan, plus kauza kytky ve váze a že ať si home, nebo less - alibismus vůkol jest ... ! (29.12.2013)

Nevím, jak tento dokument ohodnotit. Na jedné straně mám pocit, že Ondráček jen natočil to, co viděl, na druhé straně k tomu bylo třeba získat značnou důvěru. Na jedné straně mi z tohoto světa bylo blivno a podle mě si nezaslouží soucit, na druhou stranu jsem se ani chvíli nenudil a dozvěděl se o věcech, které by mě vůbec nenapadly, že jsou možné, např. vytáhnout umaštěný časopis z kontejneru, prodat ho a on se dokonce najde někdo, kdo ho koupí. (30.12.2013)

tohle je dokument, na kterym je krásně vidět, jak výběr tématu může udělat většinu práce za filmaře, když to neposerou a prostě to nějak sestříhaj. síla výpovědi a obrazivost zbědovanýho života na hřbitově sou výživným palivem celýho snímku. kdo má slabost pro baudelairovskou poetiku špíny a svrabu tomu snadno podlehne. takže proč ne. mě se líbilo. (15.01.2014)

Neříkám že každý,ale většina bezdomovců si za svůj osud můžete sama a nehodlá se měnit k lepšímu. Nevím proč bychom je měli litovat nebo jim zbytečně pomáhat, když to k ničemu nevede. (01.05.2023)

Milé děti, takhle dopadnete, když budete na vše jebat. Totální sebedestrukce dvou bezdomovců. P.S. Ta vodka měla volty, kotoul s primátorskou polívkou neměl chybu.  Jak skončil Honza: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1127096-laska-v-hrobe-az-do-konce-ta-hrobka-je-jana (03.03.2013)

Opravdu nevím, proč se zrovna tomuto dokumentu dostává takové pozornosti. Podle mně je to hodné asi tak Blesku či Aha. Film pojednává o obrovském lidském neštěstí, které v této společnosti každým dnem narůstá, ale toto neštěstí se zde až nesnesitelným způsobem trivializuje. Vůbec nic o příčinách takovéto bídy. Povrchnost a bulvárnost, žádný existencialismus, jak se snad autor domnívá. (05.03.2013)

Nejsem žádnej filmoholik nebo dokumentobijec, abych hodnotil jestli je to dokument nebo jak moc se kdo držel pravidel točení dokumentu, tohle pro mě bylo moc. Nevěřil jsem moc tomu, že je Jan svobodný. Může vypít a dělat jen to na co mu vyjde těch pár zlaťáků. Posledních 25 minut jsem dokoukal protože jsem nechtěl zahodit ten čas co jsem koukal předtím. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsem tuhle sondu do této skupiny lidí podstoupil ačkoliv jsem viděl co se mi moc nelíbí. Člověku to na chvíli zavře hubu při remcání že někdo má novou oktávku "v plný palbě" a že sousedi byli 14 dní na Krétě. (14.03.2013)

Zajímavej film, místy dost extravagantní.. No určitě stojí za shlédnutí.. (12.01.2014)

Tohle mě totálně zdrblo. Občas si u filmu bulím, a stydím se, vždyť je to přece jenom film a ti herci opravdu neumřou. . Ale tady mě to zasáhlo víc než cokoliv jiného. Protože život. Taková bláznivá šílená láska, bez příkras, syrová, drsná.. Milenci bez půvabu. Špinaví a páchnoucí a opilí. Trosky rozumu. Ale: Občas se Jana krásně zasmála, čistě a radostně. A Jan byl občas opravdu šarmantní. A laskavý. Někdo napsal, že je to třeštíkovské. Podle mě ale tohle jde až na dřeň. Trochu to citově vydírá, ale tak, že se tomu podvolíte. Příběh je tak silný, že všechny ty manželské etudy jsou slabým odvarem. Dokonce ani Katka na mě tak nezapůsobila. (13.01.2014)

Hodně dekadentní, avšak autentická výpověď bezdomovců a časosběrný náhled do jejich každodenního života. V podstatě si tento "pohodlný" způsob života vybrali, jen aby byli "svobodní". Ve výsledku jsou sice stále spolu a žijí svobodně, ale jen do té doby, než se úplně zničí alkoholem, na který si přece vždycky těch pár korun nějak vydělají. 80% (13.01.2014)

Když se nepozvracíte hned v úvodu, kdy na Vás vykoukne nahá rozkydlá Jana, měli byste prožít drsný, ale zajímavý a k zamyšlení hodný, dokumentární zážitek. Těžko říct, jestli se opravdu jedná o lovestory, naštěstí té fyzické lásky je divák vesměs ušetřen. (27.03.2014)