4 mosche di velluto grigio
Quatre mouches de velours gris
Štyri muchy na šedom zamate
Režie:
Dario ArgentoKamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Michael Brandon, Mimsy Farmer, Jean-Pierre Marielle, Bud Spencer, Calisto Calisti, Luigi Cozzi, Laura Troschel, Oreste Lionello, Francine Racette (více)Obsahy(1)
Mladý rockový bubeník Roberto (Michael Brandon) je terorizován záhadnými telefonáty od tajemné osoby, a dokonce ho pronásleduje na každém kroku. Jedné noci se samotný Roberto rozhodne sledovat tu tajemnou osobu, ale netuší že to dopadne velmi špatně. Záhadný muž tvrdí Robertovi, že ho nezná a záhy na něj vytáhne nůž. Roberto při sebeobraně toho muže zabije a ihned je vyfocen na místě činu jinou osobou, která má na sobě masku jakési legrační panenky. Od té doby se maskovaný vrah snaží zoufalého hudebníka vydírat a dostat ho do naprostého šílenství. Avšak tváří v tvář vrah nemůže Roberta při velké příležitosti zabít. Roberto si najme soukromé očko pro případ, ale i ten je později zabit společně s dalšími osobami. Roberto se rozhodne spojit se svým nejlepším přítelem z venkova Godfreyem (Bud Spencer), který hned pochpopí, že se jedná o duševně nemocného vraha a je si naprosto jist, že zabiják zná Roberta až moc dobře. Oba společně vymyslí způsob jak dostanou maskovaného zabijáka. (tequilla)
(více)Recenze (49)
Nedocenené giallo, ktoré som na prvý krát ani ja nedocenil. Ale- je tu všetko, čo k žánru patrí. A naviac aj Bud Spencer a štipka humoru, v ktorom Argento nikdy nebol doma, ale vo filme pôsobí celkom osviežujúco. Ako celok perfektne natočené, s množstvom lahôdkových záberov. Pointa zrozumiteľná záhada pekne "porozhadzovaná" po filme. Je vidno, že sa Argento snažil a dopadlo to skvelo, aj keď na debutový Bird with the crystal plumage, ani filmy od Deep Red ďalej, sa neťahá. Ale výborné giallo to je. ()
Třetí Argentův kousek sice má několik vyloženě zapamatováníhodných scén, nejvíc asi bezvadně nasnímaný pád ze schodů a závěrečný crash, ale jako celek je to kostrbaté, někdy (odpusť mi to mistře) i pěkně zdlouhavé a nudné. Pár vtipných momentů by se taky našlo (pidlookej pošťák byl top), jenže mě chyběla tajemná atmosféra a ani Morriconeho hudba neměla pořádný grády. Pointa zas tak šokující nebyla a ve výsledku bych tenhle kousek zařadil spíše k průměrnější žluté barvě. Každopádně Argento už zasekl drápky a jeho rukopis je jasně znatelný. Ještě bych zmínil roličku "komisaře Rizza" Buda Spencera alias Boha, který hlavnímu hrdinovi pomáhá k dopadení šíleného zabijáka. ()
Snadno předvídatelné, některé scény byly až nepřiměřeně zdlouhavé, tudíž film ztrácí na tahu, no a ty fórky s pošťákem nebo homosexuálním detektivem byly… ehm… darmo mluvit… ()
úvodná scéna tohoto gialla je jedna s najlepších aké som videl. Nekoná sa tu žiadna vražda ani úchylárňa ale skupina art rockových hudobníkov nahráva v štúdiu skladbu. Argentova kamera ju sníma s takých uhlov až to je slasť sledovať. (napríklad s vnútra kamery.) Plusy druhého filmu Daria Argenta sú soundtrack, namakaný scenár, práca s kamerou a zaujímavý herci (Bud Spencer). Slabšia je už samotná zápletka a ani vyvrcholenie nie je bohvie čo (koniec som predpovedal správne to sa u Gialla nestáva často. Zo zvieracej Argentovej trilógie najslabší diel ale stále je to kvalitne natočené dielo. ()
Ja som veľmi spokojný. Atmosféra je od začiatku silne paranoidná, a temná. Vrážd síce nieje veľa, všetky sú ale spracované skvostne, vrátane atmosférickej predohry, ktorá každý mord predchádza. Tá predohra síce vždy dáva tušiť, že sa vražda blíži, vôbec to však nevadí, práve naopak. Samotný vrah síce aj napriek snahe Argenta nie je nejakým veľkým prekvapeným, ale myslím že v tomto gialle zase až tak o identitu vraha nešlo (na giallo pomerne netradične). Skôr ide o celkové spracovanie námetu - paranoický vrah si vychutnáva hlavného hrdinu práve tým, že sa ho snaží dostať tiež do stavu ťažkej paranoje. Jedným z hlavných známok kultového gialla pre mňa je, že niektoré scény sa vryjú nezmazateľne do pamäte. Tu ich bolo hneď viacero (park, obeť skrývajúca sa v skrini) dokonca okrem vrážd aj záverečná smrť vraha, ktorá bol nádherne symbolická a fakt originálne spracovaná. A navyše, samotný "hysterický" záver mi dokonale sadol. Proste, celé to malo hlavu a pätu. Skvelá práca maestra Argenta, ktorá je tu trochu na CSFD podhodnotená. 4 a pol. ()
"Čtyři šedé sametové mouchy"; přiznávám, že jsem se díval jen kvůli názvu. Jinak na filmy tohoto typu nejsem stavěn a dívat se na ně už ani nemám čas. ()
Ve sbírkách dlouho pohřešované giallo fanoušky Argentova stylu nezklame. Vizuálně tradičně vytříbené, místy originálně nasnímané, místy srandovní, ale typicky Argentovo dílo z jeho zlaté éry, kterou po rozpačité americké epizodě uzavřel Stendhalův syndrom. Nezapomenutelná je velmi originální sekvence úvodních titulků, útěk parkem a ultrazpomalená závěrečná scéna, která dala očividně restaurátorům hodně zabrat. ()
Výborné giallo, kterému nechybí napětí a dostatečný počet vražd. Mistr svého oboru Argento, zde kromě Italů, využil do hlavních rolí herce z USA Michaela Brandona a Mimsy Farmer (pro tu to byl průlom v kariéře) a také Kanaďanku Francine Racette. Ani se nedivím, že si jí o rok později vzal jako svou třetí manželku Donald Sunderland. Trochu jsem závěr očekával, ale asi proto, že mi byla Nina od počátku nesympatická. Možno zařadit, alespoň pro mne, do klasiky gialla. ()
Mylujem talianske giallo /detektivny zaner, kde sa vysetruju vrazdy, casto plne krvi/ lebo zvitazi dobro nad zlom. Avsak toto giallo je len priemerne, Argento ako reziser sa len hladal a hladal aj svoj rezisersky styl. Pribeh je vsak mdly a dlho trva, kym sa film rozbehne, potom to vsak uz dobre jede. Michael Brandon bol len priemerny herec, a Bud Spencer /Dva machri mezi nebem a peklem, Dva Vytecnici/ ako vzdy len v roli hromotlka bez hereckeho vykonu. Za mna teda len priemer, Argento ma daleko lepsi filmy : 66 % ()
Zajímavý námět, některé sugestivni scény a dokonce i vtipné momenty. Celé to ale drtí na prach hrozně přehrávané herecké výkony (kromě J. P. Marielle). Předabování do angličtiny tomu také nepomohlo. Škoda námětu. ()
Čtyři mouchy byly skvostné, postaraly se o zajímavý závěr. Výborné giallo, ale asi jsem rozmazlená pozdější Argentovou spoluprací s Goblinem a Morriconeho hudba mi tam moc nesedla. Jinak ale vynikající atmosféra, opravdu jsem se v některých chvílích bála. Některé postavy (pošťák a detektiv) mě lehce rozčilovaly, ale Spencer naproti tomu byl prostě bůh. ()
Vidieť komediálneho hromotĺka Buda Spencera i mladého Dempseyho (bez Makepeacovej) v talianskom trileri je nečakané, na kvalitu samotného filmu to však nemá väčší vplyv. Zápletka vyzerá na prvý pohľad v pohode, aj keď neoriginálne, jej príbehové prevedenia však pri bližšom pohľade zlyháva hlavne po stránke logiky. Prvok v podobe posledného záberu oka mrtvého človeka je totálne za hranicou. Chýba atmosféra, záver je spackaný a ani spätne príbeh neobstojí. ()
Příběh nic moc ani na giallo, viděl jsem ale Argenta s dosti originálními nápady. V tomto ohledu patří mezi ty zajímavější v žánru. 3/5 ()
Ještě než se Michael Brandon stal Dempseym a Bud Spencer rozlobeným, tak si oba zahráli v třetí Argentovce. Brandon byl na tom lépe, protože zde hrál rockového bubeníka:-) Tyhle mouchy Dariuv ptačí debut nepřeletěly. V hudbě už není ani tolik napětí. Ovšem závěrečný pád ze schodů a styl jakým je ta scéna nasnímaná, skvělé !! Jen škoda, že zde není takových momentů více,ale jak už jsem řekl u debutu - TO NEJLEPŠÍ MNĚLO TEPRVE PŘIJÍT. ()
Tuhle italskou slátaninu jsem musel po půl hodině vypnout, jelikož to bylo pro mě nesnesitelný koukání. Jak to dopadlo? ()
Nejnelogičtější argentovka. Ani té krvavé estetiky tam tentokrát nebylo moc. Kladem jsou místy humorné scény a Bud Spencer ve vážné roli. ()
Je to taká ďalšia chuťovečka od Daria Argenta. Mňa tam asi najviac zaujali postavy Buda Spencera alebo Michaela Brandona, teda Dempseyho 😄 Ale čo sa týka deja, hlavnej postavy, krvavých scén, vraha preferujem skôr The Bird with the Crystal Plumage. ()
Rozhodně zajímavé sledovat, jak dopadla tři první Argentova gialla. Já bych se vsadil, že na "Ptáka..." měl nejvíce času a další dva točil pod tlakem,aby producenti podojili diváky. I přes viditelné režijní kvality se zdají být oba následují filmy scénaristicky nedotažené a tento i vykonstruovaný.Tomu že Argento neměl dost času vytvořit něco zapamatovatelnějšího nasvědčuje i to, že pod scénářem není tradičně uveden jen on, jak u něho bývá zvykem. ale i spoluautor. To že se jednalo o slepou uličku asi pochopil i Argento a na delší dobu dal od gialla ruce pryč a vrátil se o několik let později, aby vytvořil nejslavnější giallo a zároveň dal již v mezidobí vyčerpanému žánru pomyslnou tečku. Jinak ty scénky s homo detektivem byly asi nejzábavnější. Začátek zábavný, ale ke konci se to už šíleně táhlo. ()
Třetí Argentovka z "Animal Trilogy" je sice nejslabší ze třech dílů, ale dávám plný počet za napínavé momenty typické v ostatních Argentových filmech a za velice dobrou hudbu Ennia Morriconeho, který podtrhuje atmosféru celého filmu. Musím ale uznat jednu velkou chybu ve tomto filmu - vrah je totiž velice lehce zjistitelný. ()
Závěrečná zpomalovačka je ovšem za 5 hvězdiček - neuvěřitelně boží! + výborné dva Morriconeho motivy (sex v koupelně, závěr)... kurva takhle se maj dělat konce. Spolu s PTÁKEM S KŘIŠŤÁLOVÝM PEŘÍM patrně Argenteho nejnápaditější počiny, moderní i dnes (na rozdíl od jeho pozdějších, které jsou spíše úsměvné nebo jen nechutné). ()