Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Jako při tom výletu na Kokořín měli aspoň párky... Není to špatné, kamera se snaží, slušné záběry, zvláště otevřené dveře ze světla do tmy, ale ten příběh je takový nedotažený, herecký výkon té blondýnky především ve scéně, kde má zahrát panický strach z dobývajícího se vraha, je směšný - a ostatně i potom výkon té galeristky. Popravdě netuším, když už je vše odhaleno, kdo podnikal ty atentáty na hlavního hrdinu, protože to už si musel vrah někoho najmout, ne? (I při vědomí toho, co zde nechci o vrahovi spoilerovat.) A ten konec a vysvětlení skutečně nejenom plave na vodě, ale je nedostatečné a rychlé. Čekal jsem ještě nějaký zvrat, třeba na konci v tom letadle, že?, ale nic, odplynulo to a nic moc nezanechalo. (26.12.2022)

Nejsem si tak zcela jist, ale ten vzácný pták s křišťalovým peřím (Hornitus nevalis), údajně žijící pouze v jižním Kavkazu, mi při zběžném pohledu přišel jako krásný, ale obyčejný jeřáb paví obývající africké savany. On je to stejně nepodstatný detail, protože Argento dokazuje už ve své žánrové prvotině, že i s průměrnými herci se dá hrát velké giallo a ve spojení s nevtíravým hudebním motivem mistra Morriconeho už pak jde přímo o dílo okouzlující a byť detektivní část není zrovna strhující, vše kompenzují povedené humorné vsuvky ( prodavač suvenýrů, předváděčka zločinců atd.) a zejména scény s vrahem jak jinak než ve stínu a s černými rukavicemi. Finální střet pak považuji co do děsivosti za jeden z nejpůsobivějších, které jsem zatím v tomhle skvělém žánru viděl. (24.01.2014)

Černý latex, nože na červené podušce, vraždění krásných žen, krev, přitažlivost hororu v ději detektivky, neskutečně mrazivé pohledy obětí do kamer. Jakože prvotní milník gialla se mi Crystal Plumage Bird líbil, ale musel jsem neustále překusovat nějaký nesmysly, jakože třeba hlavní hrdina neumí rozbít sklo a vlastně tam celou dobu jenom tak chodí a plytce vyšetřuje a kdyby jim vrah furt netelefonoval, tak na něj ani nepřijdou. A při scéně, kdy ho nějakej henchmen ve žlutý bundě nahání po městě, v jehož davu neskutečně dementně zmizí, jsem se hypertlemil. 3,5* (17.06.2012)

Zajímavé vidět, jak málo někomu stačí k silnému hororovému zážitku. Pár zamordovaných ženských, cca čtyři kapky krve, vrah v černém pršiplášti a slavné jméno za kamerou. Argento ve svém hororovém debutu dělá stejné chyby jako kdykoliv poté. To znamená, že technické kvality jsou prvotřídní, sem tam zaujme nějaký pěkný záběr a atmosféra je místy taktéž obstojná, ale herci pod jeho vedením prostě působí přirozeně asi jako já na hip-hopovým koncertu. A to ani nemluvím o "šokujícím" (chacha) závěru, který je zrežírován a odehrán naprosto tristně, napětí zde neexistuje a scénáristicky to stojí za starou belu. Horror movie of the year (22.04.2009)

Dario Argento uvádí... Film s nejpitomějším názvem všehomíra! Ovšem krom titulu tu mám vlastně jen samá positiva, pro mě velké překvapení, protože jsem si Argenta zvolil jako úvod do žánru Gialla a tohle je jeho režisérská prvotina, nečekal jsem vůbec nic, ale dostal sem mnoho. Tak za prvé například to, že to nejspíš ještě není úplné giallo ((o= ano, je tu z něj mnoho prvků, ale jednoznačně se jedná o klasickou detektivku a žánrové prvky jsou tu zatím přítomny jen na pár místech, což po pravdě kvituju.. Hlavní prim tu hraje jednoznačně atmosféra, kterou tvoří řemeslně perfektní soukolí - od výběru interiérů (galerie!), přes hudbu (Morricone!!) až po pro mne velmi osvěžující fakt, že hlavní postava amerického spisovatele není policií zbytečně podezříván, ale naopak tu spolu čile spolupracují. Zkrátka a dobře, velmi fajn film. PS: a to jsem to byl okolnostmi donucen sledovat v nesedícím a ledabilém eng dabingu.. (29.08.2016)