Una Lucertola con la pelle di donna

70' giallo móda, která nemohla minout ani mistra gore Luci Fulci. Na první Fulciho giallo "A Lizard in a Woman's Skin" jsem byl skutečně zvědav, zvláště po nedávném opravdu mimořádném zážitku s o rok starším "Don't Torture a Duckling". Nedostatek sražené krve a množství krvavých vražd zde režisér Fulci vynahrazuje úplně něčím jiným, svým talentem pro tajemno à la Hitchcock. Předností tohoto filmu je jako u "Don't Torture a Duckling" brilantní technické zpracování téměř po všech stránkách. Psychedelická halucinogenní atmosféra (úvod je opravdu znamenitý), lesbické orgie (pěkná scéna Bolkan+Strindbergh), hippie charaktery, schizofrenické motivy (lidem s touto nemocí film spíše nedoporučuji), oslnivé speciální a visuální efekty (Ascani+Rambaldi), osvětlení, známé rozdělení obrazu, velmi komplexní scénář zahrnující nějaké ty falešné stopy a početná kroucení, snové sekvence s velmi tísnivou místy až klaustrofobickou atmosférou. Dobrá je i creepy hudba od mistra Morriconeho, která spolu s atmosférou zrychluje místy zbytečně rozvleklé a natáhnuté tempo filmu. Florinda Bolkin je ve své hlavní roli opět velmi přesvědčivá, především pak v pocitech strachu a úzkosti. Dlouhá hororová sekvence v opuštěné katedrále, kdy je Florinda Bolkan (Carol) sledována maniakem s nožem, patří k tomu nejlepšímu nejen z tohoto filmu, ale z celého subžánru, tam jsem viděl Hitche hned několikrát (viz např. schody, podobně jako ve Vertigu atd). K této scéně patří ještě jedna neuvěřitelně realistická, ohavná a šokující, která se odehrává na stejném místě. Týkala se zvířat a dokonce došla až k soudu, kdo film viděl, jistě mi dá za pravdu. Nadprůměrná giallo detektivka s trochu upovídaným koncem, nicméně i tak šlo stále o skvělý zážitek, o který se postaral neuvěřitelně komplexní tým kolem jednoho všestranně nadaného režiséra. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (04.02.2010)

50% Lidi, dospějte! Ne vždy, když se na plátně exhibuje krásné poprsí, musí to být hnez za 4*. A LIZARD IN A WOMAN'S SKIN je značně nadhodnocené a poněkud vyčpělé giallo, které si zde jistě vysloužilo tak vysoké hodnocení především díky několika (byť mistrným) erotickým lesbickým scénám, které Fulci natočil ve stylu omané psychedelie. Zaujme i několik dalších sureálných / snových scén, ty se ale s úderem 30 minuty již neopakují. Napětí je pak nulové, záplatka relativně laciná, giallo, které se odehrává v Londýně mi nesedí (obecně) a tvrzení, že se jedná o Fulciho variaci na Hitchcocka - prosím, NE! Moje mírnější hodnocení jde hlavně na vrub několika dobře komponovaným scénám a jako vždy skvostnému soundtrack od Morriconeho, bez kterého by tenhle film byl ještě míň než poloviční. (24.03.2017)

Fulci bohužel velkou část svého filmu věnuje největší slabině žlutého žánru, tedy kriminálnímu vyšetřování, a ani on nedokázal do tohoto hnisajícího vřídku na kráse italského gialla vpíchnout léčivou esenci. Invence v podobě vynikajících snových pasáží, tak typicky fulciovsky syrových, střípky žánrové atmosféry, zejména honička v temném podzemí se povedla, či náznaky erotického dusna jsou spolehlivě ubíjeny sáhodlouhými a nezáživnými etudami s kriminalisty a jejich pátráním. A samotné finále pak místo gradace napětí nabídne pouze poklidný rozhovor. WTF Lucio?! A tak bohužel jen velmi odřená trojka. (21.11.2016)

Skvostný Fulci! Žena v kožichu (že by Vanda?) prochází uličkou plnou nahých lidí. Těžko se skrze ně prodírá...až...k půvabné ženě, která ji zve na své lože. Červená postel, červené závěsy, červená krev...žluté giallo. Krásné ženy, nahá těla a hruď, ze které stříká krev. Psychoanalýza. Sny plné přeludů (ti psi neměli chybu). Hippies. Morricone se přizpůsobil květinovým dětem, i když v napínavých scénách zní mrazivě. Pátrání, honičky, smrt. Netopýři - do vlasů se sice nikdy nezamotají, ale jinak jsou fajn. ,,Viděl jsem ještěra v ženské kůži!"............děkuji PetruPanovi za titulky. (20.11.2016)

Vow, no tak tohle je parádní. Naprosto úžasně natočené giallo pod vedením mistra Fulciho. Máme tu úplně všechno, co giallo žánr obsahuje (záhadná smrt, jak jinak ubodání nožem, vyšetřování, spletenec postav, falešných stop, náznaků a střípků událostí, řádně zamotaný děj) a to vše pod Fulciho konceptuálním vedením. Dočkáme se mistrovsky barvitých eroticko-snových sekvencí a vhledů do psychedelických sexuálních orgií, Fulciovského gore (včetně jeho typického bublání a šplouchání tekoucí krve) a také totálně deprimujících halucinací. U té se psy jsem teda přiznám docela vyvalil voči, to jsem fakt nečekal, brr, vypadá to sakra reálně. Vůbec jsem o téhle scéně předtím neslyšel, až teď jak píšu komentář tak tady na netu čtu, že film kvůli tomu šel k soudu a Fulci měl na krku trestní oznámení. Mazec. Některé snové scény jsou dokonce tak surreálné, že mohou připomenout o něco mladší noční můru The Last House On Dead End Street. Jinak scéna s hejnem netopýrů na půdě katedrály je trochu podobná jedné sekvenci z House By The Cemetery, evidentně Fulciho oblíbený motiv :-) . Tohle je jasná pětka, fakt skvělej film, kdo neviděl, vřele doporučuju. (03.11.2010)