Lásky jedné plavovlásky

Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (10.02.2007)

V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec (15.04.2018)

Top 10 Českého filmu. Geniální filmová souhra a nemalý podíl všech tří pánů a to sice Jaroslava Papouška, Ivo Passera a samotného Formana. Věřte tomu že tyto tři pánové málokdy filmového diváka zklamali. Hořká tragikomedie o osamělé dívce, která vytrvale hledá tu svou pravou lásku. Krásné a vtipné dialogy, nádherná dobová amtosféra se všemi tehdejšími atributy, skvělé scény-především ta závěrečná postelová, dobré herecké obsazení-především ve spojení ze všemi těmi neherci kteří zde hrají, osobně bych vyzdvihl především lidské herectví, hřejivý a vtipný humor naučený a poznaný hodně ze života v podání původně neherce J. Šebánka, dále zde zazněli pěkné dobové písničky atd. atd. Opravdu excelentní tragikomický film, od mého oblíbeného režiséra a pro mě osobně jeho druhé nejlepší československé filmové dílo hned po filmu Hoří má panenko které si přeci jenom cením ještě o malý stupínek výše. Formanův nesentimentální, ale chápavý pohled, s nímž se dokázal podívat na všechny ty obyčejné lidi kolem sebe, ho proslavil nejen doma a nejen v tomto filmu ale už třeba v dřívějším snímku Černý Petr či pozdějším již zmíněném Hoří má panenko. České filmové režiséry znal už ve světě kdekdo, a Forman bylo to nejzvučnější a nejžádanější jméno už hodně dávno předtím. Prostě světový pojem. Snad jsem ještě zapomněl dodat že film se tenkrát natáčel ve Zruči nad Sázavou ke které dodnes svým způsobem tíhnu také, a to sice z jednoho prostého důvodu. Měl jsem tam odtud mojí babičku která by mohla vyprávět. No nic nemůžu jinak než za 5* prostě 95 %. (16.07.2006)

Velmi vtipný a velmi smutný film. To není protimluv, ale pouze malá část charakteristiky, kterou lze doplnit dalšími body, jakými jsou velmi vyhraněná nehranost v nejlepším slova smyslu, půvabně imaginativní a nijak nekomentované hříčky, například kravata uvázaná na stromě či zkoušení kabátu, v neposlední řadě i půvabná demonstrace vylámaných zoubků centrálního plánování, které zdánlivě myslí na všechno, ale ve skutečnosti selhává na plné čáře... (06.07.2007)

Tele ála kachna Brejchová zde má v sobě tolik toho roztomile připitomnělého espritu venkovské naivity a ryzí feminity, že si pokrade každou scénu, byť v ní třeba jen sedí a zmateně kouká. Zbytek (zejména scénu večírku s vojáky) jsem, jak je u dvojice Papoušek-Forman zvykem, dokoukal prakticky z pod stolu jak mi bylo stydno. Bolestivá studie neschopnosti komunikace, kterou bych vystřelil do vesmíru, aby se případná mimozemská civilizace nepokoušela podniknout první pokus o setkání s lidstvem odněkud od Žďáru. (04.09.2019)