Bellflower

Glodell je v podstate taká umiernenejšia a viac čitateľná verzia Carrutha. Zatiaľ čo Shane sa vo svojom "Upstream Color" tématicky absolútne vymyká bežne prijateľným normám a progresívna forma a štýl jeho snímkov významovo ovplyvňuje mozaiku prelínajúcich sa tém, tak Evan, napriek počiatočnému mlženiu, jasne definuje predmet/konflikt v rozprávaní a expresívny spôsob spracovania potom u neho slúži predovšetkým k pôžitkárskemu obohateniu ambivaletného príbehu s presahom, ktorý si však servítky tiež rozhodne neberie. Ta radikálna zmena tónu v polovici filmu je fascinujúca, a nutno dodať, že je tomu tak hlavne z dôvodu uvedomelého zosílenia štylistickej exhibície a sugestívneho roztrieštenia naratívnej štruktúry. Mám na mysli onu natrippovanú, resp. intuitívnu strihovú montáž, ktorá postupne stiera hranicu medzi skutočnosťou a chimérou, agresívne obmieňanie filtrov a šošoviek (nehovorte mi, že Vám ani raz na um nezišli "Natural Born Killers") a rajcovnú neurčitosť dejových slučiek, odbočiek a mystifikácii. Zážitok umocňuje trúfalá, a veľmi účinná práca s mimozáberovým zvukom, sebaisté výkony protagonistov a vyhrotený, umelecky hyperbolizovaný finiš (cca. posledných 20 minút), ktorý ma rozsekal na márne kúsky. Ostatne by sa o "Bellflowerovi" dala z pohľadu "kritických aspektov androcentrizmu" napísať snáď aj prípadová štúdia, ale to s radosťou prenechám kompetentnejším. (20.08.2014)

Jen tohle: když na začátku Woodrow balí Milly, bylo mi trochu trapně jak přitepleně mluvil a až ňufal ale zároveň jsem si nemohl nevybavit jak úplně stejně cukruje jeden můj kamarád na svou (americkou) grrrlfriend - jako vejce vejci. Nechtěl bych se slyšet jak se vyjadřuju zamilovaně já, fuj. A to, jak se z týhle rádoby drsný romance přepínáme do (byť patrně fantazijního) módu (sebe)destrukce Hořkýho měsíce - to jsem si málem pustil do kalhot. Kolegyně správně napsala, že tohle je film o neustálý transgresi. Ale vtip je pochopitelně v tom, že klíčovou osobou tohohle neustálýho posouvání hranic je Milly, která je mnohem chlapštější než hlavní hrdina Woodrow - to ona sežere víc švábů, to ona šuká když se jí zachce a to ona je nástrojem pomsty tak chladnokrevný, že se chudák Woodrow nestačí divit. Ona je vyzyvatelem (žena - žena obecně je vyzyvatelem muže v současný společnosti a stojí za ní strašák rovnoprávnosti, ženský hnutí a legislativa tuhle rovnoprávnost nárokující) a on neustále akorát prohrává nebo se snaží seč mu síly stačí, aby si s ním žena totálně nevytřela prdel. A tak utíká do vlastní fantazie. Do fantazie, kde fyzická síla a chlapství zase něco znamená, kde chlap vládne. Pořád si myslíte, že je to náhoda, že tohle hračičkovství, komiksy se superhrdinama, počítačový hry a koneckonců i filmy jsou doménou chlapů? (29.08.2011)

Konec jsem moc nepobral, ale jinak hodně poctivá amatérština. (29.10.2012)

"All you need for a movie is a gun and a girl." "Cinema is the most beautiful fraud in the world." - Jean-Luc Godard. "Medzi láskou a nenávisťou je len veľmi tenká hranica." - Anonym. Wild at Heart 21. storočia, ktorý prehovára k mladej generácii jej vlastným, moderným, progresívnym, inovatívnym, emocionálnym, zmäteným, špinavým jazykom, v ktorom majú svoje miesto sny, predstavy, spomienky, halucinácie, minulosť, prítomnosť i budúcnosť. Nič nie je (ne)možné, nič nie je večné. Projekcia v kine do budúcna nutnosťou. Zloženie: Quentin Tarantino, Jean-Luc Godard, Nicholas Winding Refn, David Lynch, Wim Wenders, Alain Resnais, Šin'ja Cukamoto, Tony Scott, Gaspar Noé, John Carpenter, Ridley Scott, Claude Lelouch, Friedrich Wilhelm Murnau, Shane Carruth, David Cronenberg, Peter Yates, Reiner Werner Fassbinder, Andy a Lana Wachowski, Michael Haneke, Lars von Trier, Edgar Wright, Kathryn Bigelow, Oliver Stone, Chan-wook Park, Robert Wiene, Michelangelo Antonioni, Michel Gondry, Sam Raimi a mnoho, mnoho ďalších. 100% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (13.04.2015)

Výborná, netradičná indie dráma o dvoch kamarátoch a ich postapokalyptických snoch. Tiež krutá a surová vízia vzostupu a postupného úpadku romantického poblúznenia. Darmo, láska a nenávisť mali vždy k sebe blízko. Musím pochváliť aj výborný filter farieb, kameru a hlavne prenádherný soundtrack, ten bol ozaj výnimočný. Záver moc nekomentujem. Dá sa to vyložiť viacerými spôsobmi, myslím, že Glodell tu chcel nechať dosť veľa na samotnom divákovi, nech si každý vyberie koniec, aký sa mu najviac páči. 85/100 (20.10.2015)

Ten film byl úplně jinačí, než jsem očekával. Asi jsem ho trochu podcenil. Byla to pecka. Myslím, že vymezení pouze na romantické drama je poněkud ploché. Bellflower má hloubku a to mu nikdo nemůže upřít. Vlastně jsem takhle upřímný a výmluvný snímek dlouho neviděl. To, co tvůrci dokázali s malým rozpočtem a milionovými myšlenkami je nádhera. Výsledkem je prvotřídní filmové dílo. V žádném případě nelituji toho, že se mi Bellflower stal prvním filmem viděným v roce 2012. Tak lidi, jestli přijde ta plánovaná apokalypsa, víte, co si máte postavit. (02.01.2012)

A čo, tí chuji nepotrebovali chodiť do roboty, alebo ako ???! (27.11.2011)

Undergroundová pecka o ohni, láske a iných pohonných látkach. Jedno z najväčších filmových prekvapení, neskonale dokonalé (02.09.2013)

Strašně divnej film. Příběh je divnej, herci jsou divní, prostě všechno je tak nějak divný, ulítlý nebo ujetý. Žádná předem daná šablona, takže nečekejte žádnou klasickou, vztahovou zápletku, ale úplně jiný, novátorský zpracování. Naprosto se vším všudy, včetně vypečenýho konce. Asi budu taky divnej, ale líbilo se mi to a čtvrtou hvězdu přihazuju za skvělej soundtrack. (11.11.2014)

Ono je to vlastne úplne obyčajný príbeh o tom, ako sa muž s bujnou fantáziou a so záľubou v Mad Maxovi zaľúbi do ženy a ona mu na ukážku zlomí srdce. To ostatné sa mohlo, ale nemuselo stať. Dosť dobrý film a skvelá muzika. (01.12.2016)

Tohle je ten oceňovaný a chválený snímek ze Sundance ? Já dvě hodiny viděl jen blbou love story a trápení díky ní. Vizuál je na slušné úrovni a respect před Glodellem, že za pár dolarů natočil ve světě oceňovaný film. Sice nechápu čím je tak vyjmečný, ale třeba to je má chyba. (03.12.2011)

Ve Scottovském vizuálu zabalená báchorka o jedné zklamané lásce, ohnivé pomstě a jedné extrémně vytunněné káře. Zdlouhavé, nudné a ve své podstatě i hodně hloupé. (07.10.2012)

Plamenomet u magorů doma... ho ho ho, jasný spojler od samotného tvůrce. Už z prvních záběrů je jasno, že hoši nebudou moc v cajku a následujících několik scén dojem podtrhne - posedlost plamenometem a Mad Maxem slouží s pomocí hektolitrů chlastu jako jediná "smysluplná" náhražka nicoty jejich existence (nevšimla jsem si, že by tam kdokoli chodil do práce) a divákovi se tak vtírá děsivá otázka: "Kolik může být na světě takových nedospělých chlapů, co se zaobírá postapokalyptickými kravinami s vážností pracovního pohovoru?" Odpověď snad ani nechci znát. Není divu, že se něčeho hlubšího ve svém mizerném životě chytí jak tonoucí stébla a pokud jim mezi prsty vyklouzne, ohlásí se fááákt ošklivý, neléčený depky. A řešení? Jedno by tu bylo, třeba to podle Aidena: Dokážeš si představit, jezdili bysme na místa a parkovali tak, aby to vypadalo cool, poflakovali se s cigárem, opírali se o auto a vypadali cool a nechali lidi na nás civět. Mohli bysme se zfetovat, uprostřed divočiny, jet 150 mil v hodině nazí po dálnici, vyklánět se z oken a střílet z brokovnice po značkách a zasranejch památkách a zajících... Ubožáci, chtěli by vypadnout od všech těch sraček a nechápou, že se potáhnou za nima... Když nemám šanci se absolutně s kým ztotožnit, mívám velký problém s hodnocením. K původním dvěma hvězdám za zajímavý vizuál, civilní projev Evana Glodella (včetně jeho nakažlivého pochechtávání) a deptající, přiléhavou hudbu přidávám další, za mementní přínos k průseru popsaném jako dravá vize nedospělosti a fanatické egocentričnosti vycházející z krize maskulinity v současné společnosti, protože, jen když už se někdo začnete ládovat totálníma hnusárnama bez nebezpečí smrti hladem, něco je špatně. (02.05.2015)

Dáte mi dúfam za pravdu, keď poviem, že chovanie postáv s ktorým sa neviete stotožniť má dosť negatívny vplyv na celkový dojem, aj keď to možno objektívny problém filmu nie je. V Bellflowerovi to bolo okrem trochu pomalého tempa asi jediné čo mi vadilo, ale nemôžem si odpustiť odzrkadliť to v hodnotení. Postavy mi svojou popudlivosťou občas takmer pripomínali deti. A tiež nemám veľmi rád vyjadrovanie v ktorom sú najčastejšie používané slová dude, shit a like. Že film oplýval inakosťou a dobrou hudbou nepopieram, ale od nezávislákov sa to už predsa celkom očakáva, nie? (23.11.2013)

Magor se zamiluje a když mu dotyčná zlomí srdce, stane se z něj ještě větší magor. A má doma plamenomet. Utahaná sračka s mizernými herci plná bezduchého plkání. Vlastně jsem u toho vydržel jen kvůli konci, protože jsem předpokládal, že si tam kluci pořádně pohrajou s ohníčkem, ale i závěrem jsem se dokonale pronudil. Slušný vizuál je asi jediné pozitivum, co tenhle film má, ale kvůli němu se na Bellflower rozhodně dívat nevyplatí. 10% (19.05.2015)

Jeden z těch filmů, u kterých není vůbec na škodu se trochu ožrat a nechat se unášet atmosférou. Bellflower je hodně cílen na pocity a prožitky hlavních hrdinů, které přenáší na plátno mimo jiné pomocí silných obrazových filtrů a výrazného melancholického soundtracku. Příběh ztracené generace odehrávající se v brakových kulisách je v přímém souladu se zálibou ústředního dua v postapokaliptickém Šíleném Maxovi. (05.01.2015)

Nejlepší film o dospívání... (01.06.2012)

Tento snímek jsem si stáhl z dvou hlavních důvodů: 1) Postapo tématika, 2) Vidina konstrukce plamenometu a Medusy. Bohužel obou bodů je ve snímku pomálu a tak nějak vlastně v podstatě vůbec nevím, co se tam celou tu stopáž děje. (28.04.2016)

Po druhé už du na max. Chci plamenomet! [Po 3x - začínám ten film milovat] [po 4x - sháníme součástky na plamenomet] [po 5x - DUDE, YOU ARE LORD HUMONGOUS. DUDE, YOU ARE FUCKING LORD HUMONGOUS. YOU ARE LORD FUCKING HUMONGOUS! THE MASTER OF FIRE, THE KING OF THE WASTE LAND. Lord Humongous doesn't get cheated on by some stupid bitch, Lord Humongous doesn't say "was it good for you?", he doesn't say "who call or where were you last night". He doesn't leave the fucking gang when he falls in love. Nobody fucking tells Lord Humongous what to do. Lord Humongous fights, when he wants to fight, fucks when he wants to fuck and when all else failed he drives straight into the fucking tanker. The thing is that Lord Humongous dominates his women and they fucking love him for it.] (12.12.2011)

"Fucking hipsters" už mají i svůj film. Sochoking poznamenal, že ty "chujové" tam nechodí do roboty. Chodit do práce? "Too much mainstream!" Jasně hipsteři nepracují a dělají jenom samý COOL věci, tak schválně není hustý vyrobit si vlastní plamenomet? Nebo se zamilovat do potvory, která je vynikající v pojídání cvrčků? Co na tom, že se hipsteři neumějí prát, když přijde na konflikt rozbijou vám o hlavu flašku. To už je undergroš jako hovado. Scénář je prostě slabý (jestli jsem se o tom ještě nezmínil). Absence scénáře však nemusí nutně znamenat, že se mi film nebude líbit... Tady jde především o vizuál a hned na první pohled to je na filmu znát. Je evidentní jak se režisér Evan Glodell snažil být za každou cenu děsně "kůl", a ta okatost mi na tom vadí. Jednotlivé záběry jsou jako nezávislé části zajímavé, ale jako celek u mě nezabraly, tento film prostě nemá atmosféru. Má to jenom styl, což je vnější charakteristika, ta nejdůležitější vnitřní charakteristika tomu jaksi chybí - je to film, který nemá duši - což je v této kategorii filmů neodpustitelné. Někdo z toho možná bude hotový, ale já jsem na to neskočil. Velkým kladem je vyobrazení přátelství mezi hlavními protagonisty, to se mi dost líbilo. Dívky totiž přicházejí a odcházejí, ale přátelé s Tebou zůstanou. Je děsně sympatický, že si svůj režisěrský debut zacáloval režisér sám, ale co jako?! (22.01.2012)